Stmívání

When you can live forever, what do you live for?

Tak jsme byly včera s kamarádkou na Twilight. Bála jsem se toho neuvěřitelně, jelikož knihu jsem si zamilovala hned, jak jsem ji přečetla (to už je aspoň dva roky zpátky... no, prostě od chvíle, kdy to u nás vyšlo, já mám na dobré věci radar :-)) a věděla jsem, že nebude lehké splnit všechny čtenářovy (čtenářčiny?) představy.Fotky mě moc neuklidnily, rozhodně jsem si v roli Edwarda nepředstavovala Roberta "Diggoryho" Pattinsona. Už podle fotek z natáčení to vypadalo, že z Edwarda bude napudrovaný psychopatický panák, což se bohužel v první části filmu stalo skutečností. Pokaždé, když se objevil vedle Belly, vypuštěl páru jako stará lokomotiva a utíkal jako malá holka. Samozřejmě, v knize to tak bylo taky, ale v Pattinsonově podání mi to přišlo opravdu podivné. Plus jeho neustálé "Neměli bychom se přátelit, ale nejde to, chci s tebou být kamarád...", no... :-)
Taky mě hned v jedné z úvodních scén pobavil fakt, že Jacobovi leze z úsměvu jeden delší zub (heh, tesák, narážek na další díly a zápletky s Jacobem bylo ve filmu požehnaně, například před závěrečným plesem Edwardovo "Jen tě tu chvíli nechám samotnou a už se kolem tebe slézají vlci" člověk pochopí jen, pokud četl minimálně dva díly série), ale to je snadno přehlédnutelný detail. Další chybku jsem objevila, když byla Bella s kamarádkami vybírat šaty na ples a ona si odběhla do knihkupectví. Když odcházela, bylo krásné slunné (od)poledne, ale když v další scéně vycházela z obchodu s knihou v ruce, byla tma jak v pytli... Absolutně znechucená jsem byla obsazením Charlieho, protože toho jako jediného jsem před filmem neviděla (všimli jste si, že mu Bella říkala celou dobu "tati"?), ale v jistém okamžiku mi přestal vadit :-)... No, každopádně do chvíle, než Bella odhalila sladké tajemství Cullenových, jsem znuděně polehávala na vedlejší prázdné sedačce a čekala, jestli přijde něco lepšího. Přišlo.
Opravdu mi připadá, jakoby se film v místě Bellina 'prozření' zlomil a dostal najednou lepší barvu a směr. Když ji Edward nesl na zádech do koruny stromu, rozlil se mi na tváři zasněný úsměv dívky, která by dala cokoliv na světě za to, aby mohla být na Bellině místě. Celkově byly romantické scény velmi dobře provedené, ale to nebylo na filmu zdaleka to nejlepší. V druhé části se filmu vážně dalo vytknout jen máloco. Představování Belly Cullenovým bylo přinejmenším zábavné (i když Rosalie ve filmu rozhodně nevypadala jako neuvěřitelně krásná žena) a příchod tří upírů-predátorů byl taky dobře vymyšlený. Za nejlepší scénu ale osobně považuji baseball v bouřce, ten se dle mého opravdu povedl.

Další dobře zpracovanou scénou byla Bellina hádka s Charliem (ano, v této chvíli mi přestal vadit herec :-)), to mi ho až bylo skoro líto, jak dobře to sehráli. A akční scéna v baletním studiu - dobré, pěkně provedené. Akorát to nemuseli tak přehánět s tou její skoropřeměnou... A na závěr scéna "Victoria v okně a její sestup ze schodů" byla jak vystřižený ze Sin City :-)
Celkově na mě film působil velmi pozitivně, první půlhodinu jsem přežila a náramně mi ji vynahradily dvě a půl minuty baseballu (vážně to stojí za to! ;-)). Rozhodně se na něj ještě znovu podívám, i když kniha je kniha.
Přestože jsem byla s filmem docela spokojená, nikdy tvůrcům neodpustím, že ho natočili. Vždyť Stephenie Meyer přece vytvořila něco, co by se nikdo neměl snažit vyrvat z lidské představivosti. Dala nám ideálního kluka snů, kterého by chtěla každá z nás, a to nejen pro jeho atraktivní vzhled, nadpřirozené schopnosti a věčný život, ale i pro jeho úžasnou rodinu a nehynoucí lásku... (kape z toho med, co? ;-)) A něco takovéhoprostě není možné převést na plátno. Představivost je totiž hrozná mrcha a dělá s námi divy :-)

Na závěr ještě pár fotek:
Cullenovic klan (zleva: Emmet, Rosalie, Esme, Edward, Carlisle, Alice, Jasper)
Bella a sourozenci Cullenovi
A nejlépe obsazené role (dle mého názoru) - Carlisle, James a Alice