Harry Potter - It all ends

A je to tady. Filmová sága na motivy knih o čaroději s jizvou na čele je u konce. Pro nás, fanoušky knih i všeho s nimi spojeného, je to smutný okamžik. Uvědomujeme si totiž, že od teď už nebude NIC.
Dobře, tak možná ne úplně nic, ale hodně toho končí. Hlavně (jestli to tak jde říct), závěrem této ságy mnohým z nás tak nějak symbolicky končí dětství. Přestože většina z nás už dávno technicky není dětmi, filmová Pottersága nám dovolovala přenést se zpět do doby, kdy jsme jako děti dychtivě otevírali první knihy a vžívali se do Harryho dobrodružství, jakobychom je prožívali místo něj. Kdy jsme pobíhali venku s klacíky v ruce a vykřikovali "Wingardium Leviosa!" v doma narychlo spíchnutých hábitech.
Neříkám, že tohle všechno teď zničehonic přestane, to si nemyslím. Ostatně, tohle už dávno není záležitostí pouze dětí - kostýmů ze světa HP se na Festivalu fantazie objevuje stále dost a většina jejich majitelů by už měla Bradavice dávno vystudované, kdyby se jejich sova s povolávacím dopisem nezatoulala na cestě. Jen se tak nějak pomyslně uzavřela jedna kapitola našeho (sakra, pořád mluvím v množném čísle, ale tím myslím samozřejmě hlavně subjektivně - mne) života. Už nebudeme dychtivě odpočítávat dny do vydání dalšího dílu, ani knižní ani filmové série. Skončilo to. Zbývá nám jen číst knihy a sledovat filmy znovu a znovu. Ale žádné nové dobrodružství už nebude. A nebo bude?
V blízké době nás čeká projekt Pottermore, který nedávno JKR oznámila a podle všeho to vypadá na pořádnou pecku (i když stále nikdo pořádně neví, co to vlastně bude). Možná to alespoň částečně zalepí tu zející díru, která nám po HP zůstane v srdcích. Ti šťastnější by se měli zpřístupnění webu dočkat už 31.7., na Harryho narozeniny, ti ostatní pak v říjnu. Yay!

Harry Potter pro mě hodně znamená. Rozhodně mě ovlivnil, stejně jako spoustu dalších. Ano, i já otevřeně hlásám svou příslušnost k bradavické koleji (Mrzimor, bitches!), i já věřím, že se moje sova s dopisem "jen" zatoulala a já kvůli tomu nenastoupila v jedenácti letech na tu nejlepší školu pod sluncem ;). Jsem jednou z těch, kteří věří na kouzla a milují úniky od šedé reality do světa fantazie. A Harry Potter je k tomu výborným prostředkem.
Takže ne, nic nekončí. Nemůže. Dokud mu zůstaneme věrní.

Prokleté nicnedělání

Taky vám přijde, že jak začalo léto, nikdo nedělá absolutně nic? Já vím, že nemusí, ale přesto... Mám pocit, že bych měla něco dělat, ale nevím co. Lame.

(Tento absolutně nic neříkající příspěvek byl napsán jen proto, aby ten následující mohl nést pořadové číslo 100)

Also, běžte na Google+, je to awesome!

FF2011 - A je zase pryč

Jak se to stalo? Sotva jsme přijeli do Chotěboře, už jsme zase zpátky v civilizaci. Letošní desetidenní Festival fantazie utekl snad ještě rychleji, než ty předchozí. A možná to je hlavní důvod, proč z něj nejsem (a nebudu) schopná napsat řádný report.
Stalo se toho mnoho, spousta věcí se podařila, dost se jich pokazilo. Smáli jsme se, plakali a křičeli na místní blbečky. Přednášelo se ve velkém (ehm, Antrey - 18 programů, ehm), hrály se deskovky, dokonce i na kino došlo.
Pilo se. Pilo se hodně.
A přesto, když jsem seděla ve vlaku směr Brno, měla jsem pocit, že jsem za letošní FFko vlastně nic nestihla. Že jsem neviděla to, co jsem chtěla; nestihla jsem přednášky, které mě zajímaly; ani zdaleka jsem si nepopovídala se všemi lidmi, se kterými jsme to plánovali... Ale to není možné, ne? Vždyť to bylo úžasných deset dní plných akce, tak proč mám pocit, že se vlastně nic nestalo? Přikládám to nastupují poconové apatii. O nastupujícím Depconu se mluvit nedá, on totiž naběhl hned s prvním dnem festivalu a už se nevzdálil.
A tím se dostávám k tomu, proč mám z tohoto FFka tak rozporuplné pocity... Nebyl jediný večer, kdy by na mě nesahal depcon. Sad, but true. Modří vědí.
Ale co bylo špatně? Vlastně nic. Program se vydařil, přednášky jsem splnila víceméně úspěšně, Glee party měla pozitivní ohlas, ve Vočích zavedli nové kyblíky... Není si na co stěžovat. A tak si nestěžuju. Jen lehce depconím.
Anyway, už teď mi chybí všichni a všechno, které jsem před několika málo hodinami opustila. Ne se všemi jsem se stihla rozloučit a nemám ráda takové neuzavřené vztahy. Pak mi ti lidé chybí o to víc. Samozřejmě, že nejvíc mi chybí (a budou chybět) tři bandy, mezi kterými jsem poměrně úspěšně celé FFko přelétala - Gleeci, SFG a vybraní lapiduší vrátkaři. Všem třem jsem neskonale vděčná, že tohle FFko udělali takovým, jaké bylo. You can't even imagine how much I love you, guys.

Dává tenhle report-nereport vůbec smysl? I don't think so...