Day 15 - A song that describes you

Tady mám hned několik adeptů. Samozřejmě by se jich asi našlo ještě víc, ale momentálně se rozhoduju mezi dvěma, z nichž jedna je spjata s mým posledním výletem do Anglie a druhá se světlými chvílemi z gymplu. Volím tu první.

John Barrowman - I Am What I Am

Ano, uvědomuju si, že ji zpívá transvestitní gay v jednom z nejkontroverznějších muzikálů, jaký jsem kdy viděla. Ale ten text, náboj... Celý feeling téhle písně mi ke mně tak nějak sedí...

I am what I am
and what I am needs no excuses :)

Day 14 - A song that no one would expect you to love

Téhle části challenge jsem se vyhýbala trochu i záměrně. Nebylo úplně jednoduché vybrat písničku, kterou by u mě nikdo nečekal. Nakonec jsem zvolila tu, kterou pravděpodobně ani nikdo nezná :)

Jan Hegenberg - Die Horde rennt

Na téhle písničce jsme před dvěma roky ujížděli s Noxem a Narghaashem, když jsem s nimi byla na Warcraft LARPu. Přestože němčinu v písničkách nemusím (wow, to už jsou dvě německé věci challenge za sebou), tenhle song má takový správný náboj, že tomu textu ani nemusí člověk doslova rozumět... Prostě je to o tom, jak je Horda boží a Aliance je banda loserů :)

Day 13 - A song that is a guilty pleasure

Když jsem viděla toto téma, bylo mi jasné, že musím sáhnout do složky písniček z letošního Silvestra. REPETEcon byl plný creepy starých československých vypalovaček a tak je naprosto ideální hledat nějakou oblíbenou 'guilty pleasure' právě tam.

Peter Nagy - Waikiki

Ta písnička je ujetá. A to tak, že velmi. Ale připomíná mi super časy na Silvestru, Gaučkon a vůbec všechno, takže (snad) právě proto ji poslouchám. Guilty pleasure, jak se patří.

Bohužel je zakázáno vkládat na stránky video s klipem, který rozhodně stojí za to.

PragoFFest a to před ním

Letos jsem na PragoFFest (loni PragoCon) vyrazila o pár dní dříve, abych si užila lednovou Prahu ve společnosti svých přátel, příbuzných a pár kulturních akcí.

V úterý, těsně po svém příjezdu do hlavního města, jsem se vydala na svou první návštěvu Fanbase, kde zástupci nakladatelství Poutník "přednášeli" o své práci. Také jsem se tam potkala se svými conovými přáteli (kde taky jinde) a s částí z nich jsme se posléze odebrali do hospody za ostatními (a už je to tady). A samozřejmě, jak to u conů bývá zvykem, z hospody se vyrazilo do nonstopu (kde jsem ale dlouho nezůstala) a pak spát.
Ve středu jsem navštívila část mé v Praze žijící rodiny a odpoledne jsem vytáhla Báru a Kapitána Jacka na Tangled/Na vlásku. Čekala jsem, že to bude dobré, ale že to bude až taková PECKA, to mě nenapadlo. Navíc český dabing ani tentokrát u Disneyho nezklamal, Vojta Kotek coby režisér českého znění (a zároveň Flynn) odvedl velmi dobrou práci. Vtípky a narážky už od prvních minut filmu, relativně příjemně přebásněné a přezpívané písně... Už se těším, až to uvidím znovu.
Ve čtvrtek, ještě před začátkem samotného PragoFFestu, mne čekala rocková opera Antigona s Nikou, která se projevila jako velmi příjemná muzikálová společnice (už jsme spolu byly na Excaliburu a Avenue Q v Londýně), ačkoliv tentokrát jsme ani nešly společně.
Jen na okraj; z Antigony jsem byla nadšená obdobně, jako z Tangled. Je jen hrozná škoda, že lidé dnes nepřemýšlí mozkem a nenapadne je, že ne každá kvalitní divadelně-hudební záležitost se musí skrývat za označením muzikál (upřímně, kolik muzikálů je dnes opravdu kvalitních?). Antigona je jiná, ale velmi dobře a efektivně zpracovaná klasika a já jen doufám, že budu mít příležitost shlédnout i další rock-operové počiny z Metropolitního divadla (Oidipus Tyranus, Bardo Topol).
A teď už k samotnému PragoFFestu.

Co: PragoFFest
Kdy: 3.-6.2.2011
Kde: Modrá škola, Praha

Den první - čtvrtek
Po skončení Antigony jsem si řekla, že bych se mohla na první večer conu přece jen zajít podívat a tak jsem přes půlku Prahy vyrazila na (do) Háje, kde se PragoFFest konal. Bylo mi jasné, že ve čtvrtek večer tam příliš mnoho lidí nebude (o většině jsem věděla, ve kterých hospodách jsou), ale přišlo mi to škoda, neukázat se tam hned ze začátku. Alespoň jsem se přivítala s těmi, kteří už na místě byli - Petr Sf, který vedl linii už od otevření registrace, Gargamel a několik dalších. Jen, co jsem si stihla objednat tousty, volala mi Ziina, abych dorazila k ní na předconovou party a tak jsem vyrazila (a vzala jsem s sebou Gargamela a elirwen's squad).
U Ziiny jsme se přivítali s Bílou vránou, Marselem a Elizs a pak jsme Ziině vypili všechny její zásoby alkoholu od loňského PragoConu.

Den druhý - pátek
V pátek jsem se na con dohrabala někdy kolem poledne, i když jsem si říkala, že určitě musím vstát na deset. Ale bylo to stejně celkem jedno, jelikož pátek je vždy takovým tím stále-ještě-se-sjíždějícím dnem a tak se většina známých tváří objevila až později odpoledne. Což byl víceméně případ i Portyho a Šmoulinky, kterou mi Porty představil a se kterou jsem si okamžitě padla do noty a strávily jsme spolu zbytek conu :)
Celý večer jsme propařily na Rock Band, a když nás to přestalo bavit (a všichni ostatní se rozutekli do pražských hospod), zorganizovaly jsme si vlastní mini Glee karaoke, na kterém se k nám připojil i Dan.

Den třetí - sobota
Co říct k sobotě? Přednášelo se, pilo se, hrály se hry. A vyhrála jsem karaoke soutěž.
Večer následovalo druhé Glee karaoke, kterého se již zúčastnilo více lidí, a které se protáhlo až do pozdních ranních hodin.

Den čtvrtý - neděle
Poslední den probíhal, jako obvykle, ve znamení konce, balení a odjezdů. Loučení bylo víceméně symbolické, protože spousta pražských se na neděli ani neobtěžovala dorazit, ale... co už s nimi ;)

Day 12 - A song from a band you hate

Nemám moc vyloženě nenáviděných kapel a možná jsem předpojatá, když mě první napadlo

Tokio Hotel - Durch Den Monsun

ale bez toho by to asi nešlo. Tahle pozérská kapela z Německa, kde ve které polovina členů neví, jestli je na holky nebo na kluky (frontman dokonce ani jakého je sám pohlaví), se částečně snaží napodobit rockové skupiny typu The Rasmus, z části pak zapojuje svoji vlastní invenci, která jejich "hudbu" proměňuje v kolosální nudu.

Ale co já vím, neposlouchám je. Kdosi mi říkal, že se zlepšili. Nehodlám to zjišťovat.

Day 11 - A song from your favorite band

Tak tohle bylo easy, co se výběru kapely týče. Jen zvolit ideální písničku... No problem.

Kamelot - Haunting (Somewhere in Time)

Kamelot jsem si zamilovala před několika lety; navedl mě na ně můj bývalý přítel. Jejich hudba, název, inspirace a frontman mě zaujali a já jim podlehla téměř okamžitě. Letos v květnu budou v Bratislavě a já jsem moc chtěla jet. Když jsem ale zjistila, že přijedou bez zpěváka (zpívat s nimi bude Fabio Lione z Rhapsody of Fire), rozhodla jsem se, že si počkám dalších pět let, než zase přijedou; Kamelot bez Roye totiž není to pravé...

Day 10 - A song that makes you fall asleep

Tak tohle téma se dneska výborně hodí. Měla jsem poslední zkoušku a místo učení jsme flámovali do noci a já pak byla od pěti vzhůru, abych se něco naučila... No, a teď bych usnula i na střelnici.
Ale nemůžu, protože babysittinguju a tak můžu akorát rozjímat nad písněmi, které mě uspávají.

Annie Lennox - Into the West

A vůbec všechny klidné melodie z Pápa prstenů. Jsou krásné, melodické, relaxační. U téhle konkrétně jsem schopná vyslechnout si ji úplně celou a u závěrečného verše zavřít oči a usnout. Okamžitě. Magical.

Což mi připomíná, že bych se měla znovu podívat na LotR...

Day 09 - A song that you can dance to

Tak těch moc není, opravdu. Konečně něco, kde jsem nemusela probírat miliony složek, ale jen pár skladeb...

Glee Cast - Start Me Up/Livin' On a Prayer

Není to úplně tanec, co při téhle písničce provádím, spíš takové skákání a vůbec... Ale hrozně mě nabíjí energií a vždycky mě rozhýbe. Kdybych měla vybrat něco, na co vyloženě tančím, byly by to pravděpodobně nějaké irské melodie, jelikož za posledního půl roku netančím nic jiného :)

Day 08 - A song that you know all the words to

Vážně, kdo vymýšlel ta témata písní? Vždyť se toho dá vybrat tolik!

Tangled - I See the Light

Vybrala jsem tu, jejíž slova jsem se naučila nedávno. Je to písnička z Disneyho nejnovější pohádky Tangled - Na vlásku, která je neskutečně dokonalá. Písničku jsem se naučila ještě před premiérou, učarovala mi. Pokusila jsem se ji (s nevalným výsledkem) i přezpívat, ale na Mandy Moore má v tomhle asi málokdo... A ano, Flynna zpívá Zachary Levi (aneb Chuck). Překvapil, chlapec.

Day 07 - A song that reminds you of a certain event

Zase jsme u té těžké volby... No, asi nemá cenu to moc komentovat.

I Love xkcd

Tahle a několik dalších písní (již zmíněný Springtime, Battlestar Rhapsody nebo Do You Wanna Date My Avatar) se staly highlightem spojování československých Torchwoodů na Festivalu fantazie Speciál 2009. Nejlepší akce, tohle FFko. True story.

Day 06 - A song that reminds you of somewhere

Písní, které mi připomínají nějaké místo je spousta, přibližně asi tolik, jako těch, které mi připomínají určité osoby. Přemýšlela jsem, které místo zvolit, je jich opravdu nepřeberné množství, ale nakonec jsem zvolila Egypt. Odedávna jsem ho měla ráda, jeho historii a kulturu... A když jsem byla s mými rodiči na plavbě po Nilu, asi v pět ráno jsem vylezla na úplně prázdnou palubu, hleděla na východ Slunce a zpívala tohle...

Já vím, není to úplně výkvět české muzikálové scény, ale tahle písnička má v sobě určité kouzlo, zvlášť, když hledíte na ranní deltu Nilu a na obzoru se objevují staroegyptské chrámy...

Day 05 - A song that reminds you of someone

Tohle nebylo vůbec jednoduché. Mám spoustu písniček, které mám spjaté s určitými osobami, ale jak vybrat tu správnou... Nakonec jsem zvolila

Dishwalla - Every Little Thing

Tuhle písničku jsem poprvé slyšela v music videu ze Star Wars světa, které jsme našly společně s mojí drahou bývalou spolusedící z gymplu, když jsme měly hluboké Star Wars období. Bohužel, to video už jsem nenašla, ale pokaždé, když tu písničku slyším, vzpomenu si, jak skvěle nám bylo...

Day 04 - A song that makes you sad

Sem bych jich mohla zařadit spoustu. Vždycky záleží na určité situaci, náladě... Ale téměř vždy mě dokáže rozesmutnit jistojistě jedna věc...

Evita - You Must Love Me

Tahle písnička má v sobě kouzlo, sílu i beznaděj zároveň. Když ji zpívám, mám co dělat, abych se nerozbrečela. Pokaždé.

Day 03 - A song that makes you happy

Jelikož jsem momentálně na PragoFFestu, je dost pravděpodobné, že tí můj výběr písní bude značně ovlivněn.

The Producers - Springtime for Hitler and Germany

Tohle video bylo (a vlastně víceméně stále ještě je) hitem fandomu. Představte si, jak místnost plná lidí vyřvává text téhle písně na celou Chotěboř... Občas z toho mrazilo :D
Písnička má vtipný text, zpívá tam John Barrowman, scéna je geniální... Vždycky mě rozesměje :)

Day 02 - Your least favorite song

Tohle bylo snad těžší, než Day 1. Člověk nemá složku s neoblíbenými písničkami, takže se těžko hledají. Nemohla jsem si vzpomenout na žádnou, kterou bych nemusela... Až jsem došla k

Glee Cast - Push It

Tuhle písničku nikdy nemůžu poslouchat, když mi naskočí v mp3ce; mám problém ji doposlouchat do konce (a to jsem ji teď kvůli Challenge poslouchala asi třikrát)... prostě je hrozná.

Day 01 - Your favorite song

Každou chvíli se to mění. Záleží na spoustě okolností a vůbec všeho. Oblíbených písní mám poslední dobou poměrně dost, ale společně s mými věrnými hudebními společníky (má svatá trojice - YouTube, můj mp3 přehrávač Kilgharrah a Last.fm) jsem došla k tomuto.

Mark Salling - Higher Power

Nevím proč, ale ta písnička má něco do sebe. Ten refrén mě zvedá ze židle stále stejně, jako když jsem ji slyšela poprvé...

30 Days Song Challenge

Už jsem to viděla u pár lidí a vím, že prve jsem si tím nechtěla "zaměstnávat mozek", ale zrovna dnes mám náladu na nějakou blbinu a tohle by mohlo být to pravé. Je to prostě takový 30 denní souhrn písní podle následujícího vzorce:



Day 01 - Your favorite song
Day 02 - Your least favorite song
Day 03 - A song that makes you happy
Day 04 - A song that makes you sad
Day 05 - A song that reminds you of someone
Day 06 - A song that reminds you of somewhere
Day 07 - A song that reminds you of a certain event
Day 08 - A song that you know all the words to
Day 09 - A song that you can dance to
Day 10 - A song that makes you fall asleep
Day 11 - A song from your favorite band
Day 12 - A song from a band you hate
Day 13 - A song that is a guilty pleasure
Day 14 - A song that no one would expect you to love
Day 15 - A song that describes you
Day 16 - A song that you used to love but now hate
Day 17 - A song that you hear often on the radio
Day 18 - A song that you wish you heard on the radio
Day 19 - A song from your favorite album
Day 20 - A song that you listen to when you’re angry
Day 21 - A song that you listen to when you’re happy
Day 22 - A song that you listen to when you’re sad
Day 23 - A song that you want to play at your wedding
Day 24 - A song that you want to play at your funeral
Day 25 - A song that makes you laugh
Day 26 - A song that you can play on an instrument
Day 27 - A song that you wish you could play
Day 28 - A song that makes you feel guilty
Day 29 - A song from your childhood
Day 30 - Your favorite song at this time last year

Ano, mohla jsem začít včera, abych v tom měla pořádek, ale vlastně je to jedno, protože tenhle pošahaný měsíc má stejně málo dní. Tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží, některé z nich budou velmi těžké...

Rytíři z autobusů?

Dnes po cestě z domu do Prahy jsem se několikrát setkala s až neuvěřitelným chováním řidičů autobusů. A tím "neuvěřitelný" výjimečně nemyslím nic negativního.
Když jsem vystoupila z prvního autobusu, zaslechla jsem rozhovor řidiče s revizorem, že tak hezkou holku ještě nikdy nevezl, a kdyby mi pak nepřišel říct, že to myslel vážně, doteď bych věřila, že si dělal legraci.
Druhý řidič se na každé zastávce několikrát pořádně rozhlédl a i potom odjížděl ze stanoviště pomalu, případní nestíhající stihli na poslední chvíli doběhnout.
A třetí z nich mě málem vynesl do autobusu, jak se mi snažil pomoct. Navrch mi naskládal spoustu free věcí na tašku, aaaaach.

Že by se konečně v této profesi našel někdo, koho jeho práce baví? Z 98% v autobuse (tramvaji, trolejbuse) narážím na zamračené, ušklebené remcaly, kteří chtěli být zřejmě řediteli zeměkoule, ale protože jim to nevyšlo, tak šli k autobusákům.
Každopádně, každý dobře naladěný řidič autobusu rozhodně cestujícího potěší. Tak, jako dnes mě.

Až vyrostu...

Vždycky, když jsem šla na nějaký koncert, představovala jsem si, jak mě vystupující umělci vytáhnou na pódium. Moje ambice rozhodně nedosahovaly ani z poloviny toho, čeho se dočkala fanynka od Robbieho Williamse na koncertě v Knebworth (odkaz v názvu), ale tajně jsem doufala, že bych si s nimi mohla zazpívat. No, nikdy se tak nestalo a já s přibývajícími léty a navštívenými koncerty začínám ztrácet iluze :)
A tak jsem se rozhodla. Až jednou budu slavná a budu vystupovat před živým publikem, POKAŽDÉ vytáhnu někoho z davu. Myslím to vážně.