V úterý 3.2.2009 jsem měla to štěstí, že se mi naskytla příležitost shlédnout veřejnou generálku nově obnoveného muzikálu Dracula. Vstupenku jsem si tak trochu dala na Vánoce (Blanca, která se mnou byla, ji ode mě dostala oficiálně) a už od poloviny prosince jsem se nemohla dočkat. Bála jsem se ale, abych si nedělala příliš velké naděje - přece jen je to obnovený muzikál s většinou jiným obsazením, než na jaké jsem byla zvyklá, ale už po prvních patnácti minutách mi bylo jasné, že mé obavy byly zbytečné.
Muzikál Dracula má u nás dlouhou tradici, první premiéra byla odehrána v pátek, 13. října 1995. Já osobně ho považuji za jedno z nejlepších (možná dokonce nejlepší) z děl Karla Svobody. Jak jsem dříve psala v
tomto článku, Dracula je pro mě srdcovou záležitostí. Ve správnou chvíli umí zahrát na city a diváka/posluchače úplně dojmout.
Přestože mám k Draculovi tak vřelý vztah, neviděla jsem ho ani zdaleka tolikrát, jak bych si přála. Dracula - Legenda se vrací prošel například úplně mimo mě (ono je to možná dobře). Jediné, co tedy můžu srovnávat, je verze původní s tou zbrusu novou, obnovenou. Srovnávat samozřejmě budu, ale spíš se chci zaměřit čistě na to 'mé' představení, na úterní druhou generálku.
Obsazení Draculy, 3.2.2009 v 15 hodin:Dracula - Josef Vojtek
Lorraine - Monika Absolonová
Adriana/Sandra - Zdeňka Trvalcová
Šašek/Sluha/Profesor - Tomáš Trapl
Steven - Tomáš Savka
Nick - Alan Bastien
Kněz - Jiří Březák
Nymfy - Hana Křížková, Olga Lounová, ?
Do Hybernie jsme dorazily kolem půj třetí, koupily jsme si program a pomalu se vydaly na svá místa. Cestou jsme prošly kolem přeplněných šaten, což nás úplně odradilo od uložení svých svršků. U schodů jsme si přečetly dnešní obsazení a v tu chvíli mě málem museli odvézt - Draculu měl hrát Josef Vojtek. Nikdy jsem ho v muzikálu hrát neviděla, zažila jsem ho jen na koncertech skupiny Kabát, a tak jsem byla doslova zděšena, že tenhle 'vyřvávač' má hrát mého milovaného Draculu.
Se zoufalstvím v očích jsem se vyškrábala do nejvyšší řady hlediště, kde jsme s Blancou napjatě očekávaly začátek představení.
Na úvod k nám promluvil pan režisér Bednárik, předem se omluvil za možné nedostatky a popřál nám všem příjemnou zábavu.
První scénický nedostatek jsem zaznamenala ještě před prvními tóny úvodní melodie - na plátně uprostřed jeviště byla vyobrazena mapa Transylvánie, jíž vévodil Draculův hrad - Tepeš. WHAT?!
Úvodní scéna byla velmi působivá (celou dobu jsme si s Blancou vzájemně drtily ruce :-)), téměř bez chybičky, jen mnichovi nefungoval mikrofon. Vyřešil to stylově, když vyvolával "Bratři slyšte jsou nám v patách" atd., přitočil se k ostatním, za chvíli nebylo nic poznat.
Asi by se hodilo říct něco ke scéně samotné. Stejně jako v původní verzi, i tady figurovala výsuvná část jeviště uprostřed, tentokrát však byla rozdělena na tři části (pro představu: 1. část - Draculův portrét, 2. část - postel, 3. část - Adrianin portrét). Schodiště v zadní části bylo půlkruhové a působilo to velmi efektivně.
Svým prvním výstupem Vojtek nepřesvědčil. To, že umí řvát, vím už dávno, spíš jsem se obávala zpěvu v těch něžnějších písních. Hned v dalším výstupu byly všechny mé starosti dokonale zažehnány. Jeho výkon v písni Vím, že jsi se mnou mě velmi příjemně překvapil. Od té chvíle jsem mu byla ochotná odpustit téměř cokoli, i když v některých partech přecházel kvůli nedostatečnému rozsahu do rockového chrapotu. Dracula potěšil.
To samé se bohužel nedá říct o Adrianě. Zdeňka Trvalcová byla pravděpodobně v první části své role nervózní a působila až nudně. To byl možná důvod, proč mi tentokrát pro umírající kněžnu neukápla ani malá slzička. Zato jsem se ale opravdu těšila na Tomáše Trapla v trojroli. Znám ho, viděla jsem ho už v mnoha muzikálech (za všechny Les Misérables, Kleopatra, Dracula - kněz, Jesus Christ Superstar...), takže vím, že je opravdu dobrý, ale byla jsem na něj zvyklá jako na vážného kněze. Když teď skočil na jeviště se svým
"Nařídil mi kníže 'Než se z bitvy vrátím...'...", rozesmála jsem se málem nahlas. Byl jako vždycky úžasný :-).
První část muzikálu byla v mnoha ohledech velmi podobná té původní, až na scénu a kostýmy, ale scénu už jsem popsala a ke kostýmy beru průběžně, plus se k některým ještě vrátím nakonec. Myslím, že tedy můžu přejít ke druhé části - 18xx.
Oproti původní verzi muzikálu je do Mezihry přidán Lorrainin odjezd z Londýna a loučení se Stevenem, vypadá to opravdu dobře. A není to jen tím, že Lorraine má opravdu luxusní cestovní šaty :-). Bohužel, píseň Tajemný hrad zůstala zkrácená, jak tomu bylo už v Legenda se vrací, takže začíná až v místech "No má úcta, to jsem se vás lekla..." a tím pádem jsme byli o nejlepší pasáž ochuzeni. To samé se opakovalo i se Schůzkou v zahradě, která začínala "Á, náhrdelník! A pravý...". Škoda, to byl dle mého hodně špatný krok.
Upíří valčík působil noblesněji než původně, ale také méně 'nemrtvě'. Za zmínku ovšem stojí nymfy, na které bych málem zapomněla. Dámy, v čele s Hankou Křížkovou, si své role opravdu užívaly a měly proč - kostýmy měly opravdu grandiózní. To, že je Hana Křížková 'paní herečka', už ovšem víme taky dávno :-).
Lorraininy šaty byly opět nádherné, není divu, že všem na plese vyrazila dech. A když si ji pan kníže odvedl do komnat za soukromou zábavou, nastoupila další lahůdka - Steven v podání Tomáše Savky. I s ním už mám nějaké muzikálové zkušenosti, v téhle roli jsem ho však podcenila. Po jeho monologu jsem zůstala sedět s pusou dokořán, tak dobrý byl. S Blancou jsme se shodly, že speciálně pro něj by se měla role Stevena rozšířit o dva až tři party.
Monika Absolonová se s Jsi můj pán popasovala velmi dobře, má sice úplně jiný hlas než Lucie Bílá, ale byla až obdivuhodně věrohodná. Při Stevenově smrti mi už pár slz ukáplo a na Hon na zlo jsem zírala skoro zděšeně. Musím se opakovat, ale bylo to prostě velmi působivé.
Pak nastala přestávka, kdy se sál skoro vyprázdnil a my se s Blancou pustily do shrnutí první poloviny. Zatím nás nic výrazně nezarazilo. Zatím.
Třetí část se (nově) odehrává v roce 2088, Londýn je zdevastován nastupují známí Stockers v čele s Nickem a Sandrou. Trošku mě zaskočil návrh těchto futuristických kostýmů, protože se zprvu do představení vůbec nehodí. A když na scénu dorazil místo tradičních motorek trabant, bylo toho
na mě moc. Samozřejmě, s novou verzí musí přijít i určité inovace, ale chvíli jsem přemýšlela, zda to všechno není jen nějaký generálkový žert. S postupem času jsem ale zjistila, že ani tyto kostýmy nejsou úplně příšerné a že Sandře ten její vážně sluší.
No, takže tenhle gang, ve svých army oblečcích, si plánuje poslední akci - vydrancování casina, které shodou okolností patří našemu milému knížeti :-) A tím se přesouváme do dalších zmodernizovaných prostor.
Pod svým úžasným, moderním casinem má Dracula tajnou laboratoř, v níž zaměstnává svého Profesora (ano, vážení, Tomáš Trapl je opět zde!), který se stará o jeho nesmrtelné tělo a zkoumá jej. V této laboratoři má také Dracula ukrytý Adrianin obraz, vzpomínku na svou dávnou lásku. Musím říct, že portréty jsou neskutečně věrné a krásně namalované, a když pomyslím, že každý představitel Draculy a Adriany má svůj osobní portrét, naskakuje mi husí kůže.
Z Draculy se stal elegán v bílém a Lorraine ho krásně doplňuje. Ale nic z toho chuděra nemá. Cítí, že jsou si s Draculou cizí. A Monika to opravdu prožívala. Nevím, jestli to měla ve scénáři nebo je to její standartní výstup, ale její zoufalé ohmatávání rohů a stěn mě absolutně dostávalo. Až ji někdy uvidíte hrát, zaměřte se na to.
Dracula má krom portrétu v laboratoři schované i Adrianiny šaty a v této verzi muzikálu je Nick neobšlehne z obrazu, nýbrž je rovnou ukradne. Je to logičtější, než když je původně nechával šít speciálně kvůli jedné akci. Když pak Dracula spatří Sandru v šatech své ženy, je u vytržení. Věří, že se mu vrátila Adriana (a Lorraine už zase ohmatává ;-)), je šťastný. No, šťastný...
Oproti staré verzi je tu nová píseň,
Draculův monolog (byl už v Legenda se vrací), který já považuji za jednu z nejlepších skladeb Draculy vůbec. Je silná, jak hudbou, tak textem. Plná emocí a citu, člověku při ní musím být Draculy líto. Mně ho bylo líto velmi (což ostatně dosvědčí i Blanca a mé papírové kapesníky). Tahle píseň nahradila Vyznání, jehož část byla zařazena na konec Monologu.
I devastace casina prošla pár změnami. Samozřejmě - mají přece trabant. Jiná je i videoprojekce Draculova průletu casinem, díkybohu už je to jen let z pohledu první osoby (ten 'digitální' netopýr z původní verze byl směsný), i když tedy na rok 2088 pořád nic moc :-P
Profesor umírá po srážce s trabantem, je to také trošku věrohodnější, než že ho zabila motorka, to se musí nechat. Škoda, že to na generálce nevychytali a Tomáš dopadl dřív, než se ozval zvuk nárazu a tak se tam musel ještě pár vteřin povalovat a pomotávat.
Poslední soud byl prakticky totožný, nejde tam moc věcí změnit. Jen Sandra stála na ruletě.
Konec byl tradičně velmi jímavý, s Blancou jsme slzely (co slzely - brečely jsme jako želvy!) dlouho, já ještě půl hodiny po konci představení.
Přestože to byla generálka, dočkali se herci postlesku vestoje, který trval neuvěřitelných 10 minut. Lidé byli nadšení, herci byli dojatí, my byly obojí. Dočkali jsme se přídavku ("Stokrát dal, nikdy bez šancí...") a pak se šlo domů.
Musím říct, že obnovený Dracula byl pro mě velmi příjemným překvapením. Po fiasku Legendy jsem se bála, že dopadne stejně, ale teď jsem si jistá, že bude mít úspěch. Svědčí o tom i vyprodaná představení na měsíce dopředu. Já osobně si rozhodně zajdu znovu, Dracula totiž už navždy zůstane mou součástí.
Co: KoprCon
Co: SCon
Původně jsem měla trošku strach, že budu muset cestovat v nějakou příšernou noční hodinu, naštěstí mi ale všechno vyšlo, a tak jsem do Prahy dorazila už v sedm hodin. Když jsem se dohrabala do Nuslí, bylo už skoro osm, tak jsem sebou švihla do tělocvičny a šla hledat známé. Hned v tělocvičně jsem se setkala s Navitas, na Ziinině přednášce o Torchwoodu pak s členy TW Praha. Potkala jsem fise, když jsem hledala Blancu, kterou jsem našla v bufetu s Dragon Lordem a několika Projecťáky(?). Poseděli jsme, popovídali, a když přišel Torchwood, vrhla jsem se na Ziininy TW věcičky. S Torchwoodem jsem posedávala až do zavíračky bufetu a pak jsme se s hadatim přesunuli do knihovny, kde jsme si povídali asi do jedné.
