Jak se to stalo? Sotva jsme přijeli do Chotěboře, už jsme zase zpátky v civilizaci. Letošní desetidenní Festival fantazie utekl snad ještě rychleji, než ty předchozí. A možná to je hlavní důvod, proč z něj nejsem (a nebudu) schopná napsat řádný report.Stalo se toho mnoho, spousta věcí se podařila, dost se jich pokazilo. Smáli jsme se, plakali a křičeli na místní blbečky. Přednášelo se ve velkém (ehm, Antrey - 18 programů, ehm), hrály se deskovky, dokonce i na kino došlo.
Pilo se. Pilo se hodně.
A přesto, když jsem seděla ve vlaku směr Brno, měla jsem pocit, že jsem za letošní FFko vlastně nic nestihla. Že jsem neviděla to, co jsem chtěla; nestihla jsem přednášky, které mě zajímaly; ani zdaleka jsem si nepopovídala se všemi lidmi, se kterými jsme to plánovali... Ale to není možné, ne? Vždyť to bylo úžasných deset dní plných akce, tak proč mám pocit, že se vlastně nic nestalo? Přikládám to nastupují poconové apatii. O nastupujícím Depconu se mluvit nedá, on totiž naběhl hned s prvním dnem festivalu a už se nevzdálil.
A tím se dostávám k tomu, proč mám z tohoto FFka tak rozporuplné pocity... Nebyl jediný večer, kdy by na mě nesahal depcon. Sad, but true. Modří vědí.
Ale co bylo špatně? Vlastně nic. Program se vydařil, přednášky jsem splnila víceméně úspěšně, Glee party měla pozitivní ohlas, ve Vočích zavedli nové kyblíky... Není si na co stěžovat. A tak si nestěžuju. Jen lehce depconím.
Anyway, už teď mi chybí všichni a všechno, které jsem před několika málo hodinami opustila. Ne se všemi jsem se stihla rozloučit a nemám ráda takové neuzavřené vztahy. Pak mi ti lidé chybí o to víc. Samozřejmě, že nejvíc mi chybí (a budou chybět) tři bandy, mezi kterými jsem poměrně úspěšně celé FFko přelétala - Gleeci, SFG a vybraní lapiduší vrátkaři. Všem třem jsem neskonale vděčná, že tohle FFko udělali takovým, jaké bylo. You can't even imagine how much I love you, guys.
Dává tenhle report-nereport vůbec smysl? I don't think so...
Žádné komentáře:
Okomentovat