Pohádka o Soničce

Bylo nebylo, v jednom velikém hradu na rozkvetlé louce žila krásná Sonička. Nebyla to žádná princezna nebo šlechtična, jako ty ostatní nudné pohádkové postavy, Sonička byla simík. Celé dny trávila se svými přáteli – vílami, elfy a duhovými poníky –, se kterými si vyprávěla zábavné příběhy a pletla věnečky z květin.
Když se jí zachtělo změny, projížděla se na svých růžovo-stříbrných jednorožcích přes blízké lesy a vymýšlela nové krásné účesy pro svoje vílí kamarádky.

Jednoho dne, zrovna, když se siminka Sonička chtěla věnovat poslouchání písní z Glee a hraní nejnovějšího datadisku k The Sims 3, objevil se nad její loukou temný mrak. Všichni elfové, poníci i víly se utíkali schovat do hradu a Sonička zůstala na palouku sama. Vzhlédla k obloze a spatřila hrůzu, jaká dosud žádný pohádkový hrad nepostihla – Avengerovy ponožky! Rozhodly se, že využijí své kolosální podpory, které plytká podpora DDO nesahá ani po kotníky, a ovládnou Soniččin hrad i s loukou a jednorožci.
„A to teda ne!“ vzepřela se Sonička a sundala si z hlavy zelený krystal. Probodla ponožky pohledem vražedným tak, že by se za něj nemusel stydět ani Chuck Norris, a vhodila krystal do obří díry na jedné z pat. Ponožky zakvílely, zkroutily se a odplachtily zpět do Avengerova šuplíku.
Sonička se potěšeně usmála. „To bychom měli,“ řekla si a pro jistotu ještě zkontrolovala oblohu. Byla jasná, modrá jako hladina lesního jezírka a přes celou její délku se rozpínala sytě barevná dvojitá duha, která už nikdy nezmizela.

Jak R@100 vyvraždil SFG

„To máme další,“ zamumlal si a napůl ohryzanou tužkou si odškrtl položku ve svém notesu. Zastrčil ho do zadní kapsy kalhot a zvedl zakrvavenou mačetu. Zkoumavě si prohlédl stopy krve na nástroji a pak jej otřel do černé látky, kterou následně odhodil na mrtvolu na zemi. „Já ti dám Torchwood.“

„Pane, tričkový vrah opět zaútočil,“ volal mladý policista za běhu na svého nadřízeného.
„Zase?! Máte nějaké stopy?“ Policejní kapitán vztekle uhodil pěstí do stolu.
„Jako… obvykle, pane. Na… místě činu zůstalo jen… podivné tričko,“ lapal po dechu jeho mladší kolega.
„Co je to tentokrát?“
„Nějaká ‚Evolution of Cylons‘,“ odvětil a podal kapitánovi fotografie z místa činu. „Co jsou to Cyloni, šéfe?“
„Zřejmě nějaký kult uctívačů punčoch,“ zamumlal si pro sebe kapitán a připevnil obrázky na nástěnku k dalším podobným. „To už je osmý případ tento měsíc. Nejdřív nějaká divná bílá budka na modrém tričku, pak ten zvláštní obličej ženy na bílém – to bylo neobvykle čisté a úhledně poskládané –; žlutý drak na zeleném tričku… Experti se mezi těmi symboly stále snaží najít souvislost.“
„Myslíte si, že se nám tím snaží něco říct?“
„Určitě. Já na to přijdu.“

Zběžně prohlédl svůj notes a pousmál se. Většina položek byla přeškrtnutá, zbývaly už jen dvě. Ty ležely před ním na bezvládné hromadě, potřísněné krví a cáry látek. Spokojeně odškrtl i je a natáhl se pro dvě trička, daná přes židli. Růžové přehodil přes mladší a bílé přes starší sestru.
„Tak. Já vám dám, trička…“

MarsCon

Protože léto je dlouhé a mí drazí přátelé ze SFG bydlí daleko na to, abychom se scházeli "jen tak" třeba v hospůdce, musíme si dělat soukromé cony. A samozřejmě, že musíme mít i nějakou náplň conu, nějaké téma. To, že se ho pak nikdo nedrží, je věc jiná.
Co: MarsCon
Kdy: 6.-8.8.2010
Kde: Nemce, Banská Bystrica

Den první - pátek
Na MarsCon jsem jela - jako obvykle - přes Trenčín, tentokrát se však ke mně nepřipojil Samo, ale Mystic se Siriusem a rozhodně se nedá říct, že by cesta do BB byla nudná, jen poněkud dlouhá. Kontakt nám nevystačil ani do poloviny, ale dobrou třičtvrtěhodinu jsme dokázali zabít srovnáváním překladů Harryho Pottera.
Po příjezdu do Banské Bystrice jsme naběhli do blízkého Kauflandu, který byl nacpaný lidmi, a tak jsme jen u pokladen strávili asi dvacet minut. Kvůli tomu jsme pak museli dobíhat autobus do Nemiec, ale stihli jsme ho a potkali jsme v něm další návštěvníky MarsConu.
Po krátké dezorientaci jsme se přivítali s Titi, Samem a Thurim, kteří nás - jakožto první conovníci - už netrpělivě čekali. U Titi doma jsme složili svá zavazadla a vydali se na první quest conu - najít v domě všech 20 sad Keanu.
Než dorazila bratislavská divize, každý se bavil, jak uměl. Titifriends hráli v kuchyni Ugandu (tedy Ubongo), my jsme gossipovali v obýváku a zasvěcovali nepoznamenané do tajů Ufoporna (neboli Upoforna, jak poznamenala Titi). Se Samem a Thurim jsme se vydali do obchodu pro pivo a přinesli jsme hromadu Heinekenů, ke kterým jsme dostali otvírák a tričko.
Když naši drazí přátelé z BA dorazili, přesunuli jsme se do garáže, kde jsme zahájili večerní program plný promítání Arlin videí, grilování a Glee songů.
Během odpoledne prohlásil Thuriazs, že ještě neviděl Twilight že by na něj rád uspořádal drinking game. Tu jsme rozběhli o půlnoci. Ve čtvrtině filmu nám ale došel alkohol a někteří z nás se, zoufalí z toho, co viděli, v polovině zvedli a odešli spát. K rozhořčení všech těch, kteří si chtěli tento neobyčejný kinematografický zážitek vychutnat do konce, si s sebou Thuri odnesl flashku s filmem.

Pravidla Twilight drinking game:
1) Slow-mo - pijeme!
2) Smějeme se, když scéna není myšlena vtipně - pijeme!
3) Když se něco třpytí - pijeme!
4) Edward nahodí svůj upřený pohled - pijeme!
Au...

Den druhý - sobota
Když jsme se v sobotu ráno/dopoledne vyhrabali z postelí pustili jsme si první epizodu Life on Mars, aby MarsCon dostál svému jménu. Poté jsme se vydali do města na procházku, na oběd a vyprovodit odjíždějící - Maťa a Sama.
V hospodě, kde jsme se zastavili na jídlo, jsme se pobavili s majitelkou, která nám srdečně nabízela veškerý svůj sortiment a byla tak přesvědčivá, že by prodala i Ježíše s pračkou.
Na zpáteční cestě jsme se opět zastavili v Kauflandu a o dva conovníky slabší jsme se vrátili k Titi domů.
Večer se nesl ve stejném duchu, jako ten předchozí - Arlin videa, Glee, opékání a místo Twilightu další epizoda Life on Mars. Když nám v půlce noci začala být venku zima, přesunuli jsme se do domu, kde jsme se všichni nasáčkovali do Atalantina pokoje a rozhodli se, že tam dnes budeme spát opravdu všichni (někteří nevydrželi a šli si nakonec lehnout vedle, ale moc jich nebylo). Věnovali jsme se klasickým conovým zábavám - kontaktu, gossipování a (Thuri s Namuras) hledání neoficiálního videa k letošnímu World Cupu.

Den třetí - neděle
Poslední den bývá vždy tichý, unavený a smutný. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Dopoledne jsme pomalu vstali, pobalili se a začali se připravovat na odjezd. Jako první nás v neděli opustila Namuras s Thuriazsem a my jsme je následovali asi hodinu poté.
S bratislavskou sekcí (marsel, Sonička, Radeon) jsme se rozloučili na nádraží a vydali jsme se na autobusovou stanici, kde jsme se (já, Pan Citron a Sirius) nalodili na autobus do Trenčína, zatímco Mystic vyrazila hledat nástupiště, ze kterého měla odjet rovnou domů.
V Trenčíně se naše a Siriusovy cesty také rozdělily - on jel domů a já s Citronem k Samovi na AfterCon (už tradiční), na kterém nás jako tečka za víkendem čekal nečekaný a báječný film Inception.

Krčmokon 2010

Letošní Krčmokon byl můj první, přestože se tato akce v minulosti odehrála už dvakrát. Předloni jsem SFG neznala a loni mi to nevyšlo kvůli práci (a tak se za mnou alespoň stavili Torchwooďáci po cestě domů). Vzhledem k mé víceméně úspěšné infiltraci SFG v poslední době bylo ale jasné, že letos mě prostě Krčmokon minout nemohl. Prosím, omluvte způsob tohoto reportu, z KK je velmi těžké si něco zapamatovat.
Co: Krčmokon
Kdy: 30.7.-2.8.2010
Kde: Lednica

Den první - pátek
Moje cesta se začala (jako už klasicky každý trip na Slovensko) v autobusu na trase Prostějov - Trenčín kolem osmé hodiny ranní. V TN na mě čekal Samo, se kterým jsme se naložili na vlak do Púchova, kde jsme pak přesídlili na autobus do Lednice (chtěli jsme ujebat púchovské MHDčko, ale neprošlo to *sad*). V Lednici jsme vystoupili o zastávku napřed, zřejmě proto, že jsme se nemohli dočkat našich spoluconovníků (nebo taky proto, že si Samo nepamatoval, kde přesně máme vystoupit) a zamířili jsme k hostinci U Planků, ze kterého jsme už z dálky slyšeli nezaměnitelné výkřiky rozjařených scifistů (a Johna Barrowmana z televize). Uvítala nás kopka lidí, kterým se tímto omlouvám, ale nevím, kdo všechno tam byl...
Namuras nás provedla po Lednici, která s jejím odborným výkladem rozhodně získala na exkluzivitě. Zespodu jsme si prohlédli hrad, Katarínkin prameň a místní drůbež a vrátili jsme se zpátky do krčmy.
V patře, kde jsme byli ubytovaní, někdo objevil standee slovenského ministra kultury Daniela Krajcera a rázem se z něj stala největší atrakce pátečního odpoledne.
Večer se jedl guláš, klábosilo se nad pivem a zpívalo při Ultrastaru. V průběhu večera/noci dorazili další conovníci, zejména celá pražská sekce. Já, Samo, Freak, Valika a Thuri jsme si odpoledne zabrali trojpostel v jedné ze spacích místností a proto bylo velkým překvapením, když jsme se s Thurim kolem čtvrté ráno vydali spát a postel byla plná! Tak jsme se poskládali, kam se dalo (já jsem se nasockovala na kousek postele, co zbyl a Thuriazs se složil na zem) a usnuli jsme.

Den druhý - sobota
Ehm, sobota? Oukej... V sobotu "dopoledne" jsme byli na hradě; přijela Fay s Elen, Swamp, Buffy a Buffy; moc jsme nejedli a hrály se (zřejmě) nějaké hry, minimálně kontakt určitě. A večer jsme vytvořili megakyblík, na jehož likvidaci se podílelo 15 lidí - já, Samo, Freak, Rico, Valika, Fay, Swamp, marsel, Draugwen, Thuriazs, Ziina, Bielo, Skalár, Magda a Owen. Jedenáct litrů Cuba Libre jsme společnými silami vypili během patnácti minut (s deseti minutovou přestávkou) a noční zábava se mohla začít.
ŠikmoCon na ShipKopci, Bielovy minikyblíky, SFG za barem, chlastání v TARDIS... Dělo se toho dost.

Den třetí - neděle
Neděle se začala několika WTF momenty ve spací místnosti, následovala sprcha a bezduché hraní BANG!u, plahočení se na opékačku, loučení s Pražáky. Odjely Slardis, Torchwood a vlastně asi všichni z pražské divize a odpoledne je následovala část Slováků, kteří museli v pondělí do práce (nebo jaké že si to vymysleli výhovorky). Večer se hrály šarády, s pár lidmi jsme se byli projít v noci na hrad. (Omlouvám se, ale dál ani moje, ani digitální paměť nesahá.)

Den čtvrtý - pondělí
V pondělí se nám podařilo sesynchronizovat se tak, abychom z Lednice odjížděli téměř všichni zároveň. Tedy, všichni, co jeli hromadnou dopravou, zbytek se přepravoval později autem. Vyrazili jsme po dvanácté a v Púchově jsme se rozdělili na dvě skupiny, z nichž ta větší - my - se vydala směr Trenčín a Bratislava. Ihned po nástupu do vlaku jsme zahájili VlaKon, při kterém jsme prošli všechny vozy tam a zpátky. Asi v polovině nás přestalo bavit mlčení a tak jsme sborově spustili You're the Voice a raději jsme se uklidili do jednoho z uzlů mezi vagóny, protože se na nás ostatní spolucestující (včetně průvodčí) dívali velmi pohoršeně.
Ale nebylo by to SFG, kdybychom někdy zůstali úplně v klidu a tak jsme se pustili do prozkoumávání technického zařízení vlaku. Naštěstí pro celou slovenskou vlakovou dopravu se do Trenčína nejelo příliš dlouho, a tak jsme vlak nestihli rozebrat tak, jak bychom si představovali. Zanechali jsme Rasťa, Lytu a Skalára, pokračující do BA, jejich osudu a vystoupili jsme, abychom se mohli naplno pustit do AfterConu (který teď provozuju po každém conu a velmi to lajkujem :-)).
Protože nám zbývali ještě dva conovníci, které jsme museli ten den vyprovodit na autobus domů, konkrétně do Brna, zašli jsme si zatím na oběd. Všichni jsme si sborově objednali kofolu a čísník nás schladil tím, že kofolu nemají, což se opakovalo u většiny našich objednávek. Když se nám podařilo vybrat si jídlo, které náhodou měli, naházeli jsme ho do sebe a odvedli jsme Magdu s Panem Citronem na stanici.
Na AfterCon jsme zůstali tři - já, Samo a Thuriazs. Odnesli jsme si věci k Samovi a vydali jsme se do města, kde nás příjemně zaskočily Letní shakespearovské slavnosti na náměstí. Dali jsme si pivo, prošli se ke kostelu a pak jsme si vychutnali druhou polovinu úžasné tragédie Antonius a Kleopatra. Večer jsme zakončili epickou výpravou na trenčínské hradby přes merlinovský les a následnou cestou domů.

Myšlenka: Myslíte, že si moucha uvědomuje sama sebe?