Magický vliv Walta Disneyho

Všichni ho známe. Většina z nás na "něm" vyrůstala. Pohádky z dílen studií Walta Disneyho jsou celosvětově známé a populární. Já je miluju a ráda se na ně podívám i teď. Ale podle některých (internetových) individuí byly jeho úmysly ne vždy dětsky čisté.

Pohádky našeho dětství
První pohádka od Disneyho, kterou jsem viděla, nebo kterou si jako první vybavuju, byl Lví Král. Máma mě na něj vzala do starého kina, když ještě fungovalo, a já si i dnes pamatuju, jak jsem smrt Mufasy obrečela snad i po cestě domů. Možná proto, že jsme doma také měli takovou kočkovitou šelmu, ale spíš to bylo tím, že mne ty dojáky vždycky dostanou. Já ostatně u filmů brečím pořád.
Od té doby to šlo ráz naráz. Máma, která tou dobou pracovala ve videopůjčovně, mi nosila domů pohádky na VHSkách (nesmějte se), ke všem příležitostem jsem dostávala kazety s Disneyovkami od svých strýčků a různého příbuzenstva, a tak se začala moje obsese pomalu rozvíjet.
Dnes, když se podívám na svou poličku se starými kazetami, vidím spoustu nahraných a několik originálních VHSek. Originální jsou samozřejmě Disney.

... A přichází Pixar
Že se Disney kolem roku 1995 spojil s Pixarem, jsme jako děti nevnímali. Pořád to byly skvělé pohádky, kreslené, vtipné a s písničkami. Toy Story sklidil neskutečný úspěch, podobně pak Příšerky s r.o.. Ale právě s Příšerkami jsme začali vnímat, že je něco jinak. Možná to bylo tím, že jsme odrostli; vnímali jsme, že je něco jinak. Animace se trochu lišila od klasického kresleného Disney filmu a vůbec to všechno bylo takové... přetechnizované. Taky příběhy se lišily od těch starých známých, ale drobná odchylka po 60 letech rozhodně není na škodu. Po roce 2000 se však spousta diváku obrátila raději k Pixaru, než k samotnému Disneymu, jelikož dílny tohoto populárního filmového studia začaly produkovat něco, co si většina diváků (kvůli pochybné kvalitě a vůbec z principu) moc neoblíbila...

Prokletá pokračování
V roce 1994 vydal Disney pokračování úspěšného Aladdina s názvem Jaffarův návrat. Bylo krátké a určené jen pro domácí video. "Návrat" byl hodně krátký (něco málo přes hodinu), což bylo jeho jediné štěstí, jelikož dějově silně pokulhával... Prakticky se tam nic nestalo. O dva roky později se objevil (opět pouze pro home video) třetí díl Aladdinovské ságy - Aladdin a král zlodějů. Tento díl mám velmi ráda, pravděpodobně proto, že jsem ho viděla častěji (a dříve), než původního Aladdina. Písničky jsou pěkné, děj je zajímavý... mňamka.
V roce 1998 přišel Disney s dalšími dvěma pokračováními svých populárních pohádek: Pocahontas a Lvího krále. Po pravdě řečeno, nechápu, jak je možné, že se po vypuštění Pocahotas II: Cesta do Nového světa odvážilo studio vytvořit další sequely. Tohle je (dle mého názoru) nejhorší pokračování, jaké kdy Disney vydal. Pocahontas se vydává do Anglie jako vyslanec svého lidu, musí čelit nástrahám lorda Ratcliffa a zamiluje se do Brita. Osa, opakující se po vzoru prvního dílů se rozděluje, když Pocahontas zjistí, že druhý Brit, do kterého se zamilovala dříve (John Smith, ten blonďatý sympaťák, pamatujete?) vlastně není tak mrtvý, jak si myslela...
Tohle pokračování se dle mého prostě nepovedlo. Dějově, písničkami (nevybavím si ani jednu dobrou) ani výtvarně; celý film byl jakoby odfláknutý.
Disney si ovšem pokusil napravit reputaci v tom samém roce dalším pokračováním, Lví král II: Simbův příběh. Dodnes netuším, proč se film jmenuje tak, jak se jmenuje (přiznávám, Simbova chlouba zní dost dvojsmyslně), jelikož se v něm Simba sice vyskytuje, ale "jen" jako vedlejší postava. Hlavní roli přebírá jeho dcera Kiara, která se zaplete s lvíčkem z nepřátelské smečky, která zůstává věrná už dávno mrtvému Scarovi, a celé dny nedělá nic jiného, než že vymýšlí způsob, jak se zbavit Simby a jeho rodiny.
Narozdíl od Pocahontas, tohle pokračování je kouzelné. Písničky jsou chytlavé, děj milý (i když, jako u většiny pokračování, ne moc originální) a jednu dobu jsem pohádku dokonce uměla nazpaměť. Disney zabodoval.
Další pokračování byla nasnadě. Přišla Malá mořská víla II: Návrat do moře, Lady a Tramp II: Scampova dobrodružství nebo třeba Popelka II: Splněný sen. Většina z nich ušla; náměty nikdy nebyly vyloženě originální, ale svou disneyovskou milostí si pohádky stále dokázaly získat určitý okruh diváků. Bohužel, tento okruh se s každým pokračováním více a více zužoval. Starší diváky sequely nebavily tolik, jako původní filmy a začali se od Disneyho odklánět.
Na druhou stranu začaly nabírat na popularitě hrané filmy a seriály, které velmi brzy zaplavily...

HannahMontanovský Disney Channel
Pravděpodobně si všichni ještě pamatujeme dobu, kdy Disney produkoval kvalitní dětské animované seriály, kvůli kterým jsme každou sobotu a neděli před osmou ranní pravidelně zapínali televizi. I teď, po těch letech, si většina nás (odrostlých dětí) vybaví kompletní slova úvodních znělek těch pokladů, jakými Rychlá rota, Gumídci nebo My z Kačerova bezpochyby byli. Bohužel, tyto skvosty jsou nenávratně pryč. Ne, že by je televize bojkotovaly a odmítaly vysílat, ale dnes už se, bohužel, seriály této kvality v Disneyho studiích nevyrábějí.
Místo toho obsadily Disney Channel hrané seriály o neobyčejných teenagerech, které k televizi (a následně i do kina) táhnou novou várku mladých lidí, kteří si pod slovem Disney vybaví Hannu Montanu, Muzikál ze střední nebo Kouzelníky z Waverly. Ano, samozřejmě, že se sem tam objeví i animované seriály, ale pro mě prostě Kim Possible ani Phineas & Ferb nemají to správné disneyovské kouzlo. Ale jak se zdá, pro dnešní konzumní společnost je to ideální zábava... Smutný příběh.


Vsuvka: Druhá tvář Disneyho
A dostávám se k věci, která mě donutila sepsat si tento dlouhý a bezduchý článeček o mém oblíbeném pohádkotvůrci. Před pár týdny jsem na Youtube objevila toto video, které mě rozzuřilo i rozesmálo zároveň. Autor videa, který veškeré své "informace" sesbíral na wikipedii, se sám snaží o jakousi prapodivnou podprahovou zprávu, když pod tak stupidní video vložil tak "dramatickou a hrůzostrašnou" hudbu... Je mi zle. A nejhorší je, že mu to ti lidi žerou...
OK, je pravda, že když jsem se minulý týden dívala na Malou mořskou vílu, opravdu jsem si všimla toho, na co on ve videu poukazuje (ne těch věží), ale to ještě neznamená, že je to úmyslně vložená podprahová zpráva! Když se na to člověk pořádně zadívá, zjistí, že je to knězovo koleno. No vážně!
A je mi jedno, jestli byl Walt Disney svobodný zednář, ortodoxní křesťan nebo sběratel ponožek. Pro mě je důležité, co dokázal vytvořit.

A co bude dál?
V roce 2007 se do kin dostal film Enchanted (Kouzelná romance), který spojil klasickou disneyovskou animaci s hraným filmem. A fungovalo to dokonale! Vypadalo to, že Disney chytá druhý (třetí, čtvrtý, prostě další) dech, a že se možná vrátí ke klasickým pohádkám, které máme všichni tak rádi. O rok později do světa pronikl miloučký Wall-E a rok po něm Princezna a žabák, pohádka kompletně provedená v klasické animaci, která i mě překvapila tím, jak z ní na mě dýchla nostalgie. Dále jsme mohli vidět neméně úspěšné Vzhůru do oblak a letos (tedy, na přelomu 2010/2011) do kin přichází Tangled neboli Na vlásku, což je jubilejní 50. animovaný snímek od Disneyho, yay! A já říkám ANO! Tímhle směrem by se měly disneyovské pohádky ubírat! Vraťte nám kousek dětství!