Bylo nebylo, v jednom velikém hradu na rozkvetlé louce žila krásná Sonička. Nebyla to žádná princezna nebo šlechtična, jako ty ostatní nudné pohádkové postavy, Sonička byla simík. Celé dny trávila se svými přáteli – vílami, elfy a duhovými poníky –, se kterými si vyprávěla zábavné příběhy a pletla věnečky z květin.
Když se jí zachtělo změny, projížděla se na svých růžovo-stříbrných jednorožcích přes blízké lesy a vymýšlela nové krásné účesy pro svoje vílí kamarádky.
Jednoho dne, zrovna, když se siminka Sonička chtěla věnovat poslouchání písní z Glee a hraní nejnovějšího datadisku k The Sims 3, objevil se nad její loukou temný mrak. Všichni elfové, poníci i víly se utíkali schovat do hradu a Sonička zůstala na palouku sama. Vzhlédla k obloze a spatřila hrůzu, jaká dosud žádný pohádkový hrad nepostihla – Avengerovy ponožky! Rozhodly se, že využijí své kolosální podpory, které plytká podpora DDO nesahá ani po kotníky, a ovládnou Soniččin hrad i s loukou a jednorožci.
„A to teda ne!“ vzepřela se Sonička a sundala si z hlavy zelený krystal. Probodla ponožky pohledem vražedným tak, že by se za něj nemusel stydět ani Chuck Norris, a vhodila krystal do obří díry na jedné z pat. Ponožky zakvílely, zkroutily se a odplachtily zpět do Avengerova šuplíku.
Sonička se potěšeně usmála. „To bychom měli,“ řekla si a pro jistotu ještě zkontrolovala oblohu. Byla jasná, modrá jako hladina lesního jezírka a přes celou její délku se rozpínala sytě barevná dvojitá duha, která už nikdy nezmizela.
Žádné komentáře:
Okomentovat