Dracula

V úterý 3.2.2009 jsem měla to štěstí, že se mi naskytla příležitost shlédnout veřejnou generálku nově obnoveného muzikálu Dracula. Vstupenku jsem si tak trochu dala na Vánoce (Blanca, která se mnou byla, ji ode mě dostala oficiálně) a už od poloviny prosince jsem se nemohla dočkat. Bála jsem se ale, abych si nedělala příliš velké naděje - přece jen je to obnovený muzikál s většinou jiným obsazením, než na jaké jsem byla zvyklá, ale už po prvních patnácti minutách mi bylo jasné, že mé obavy byly zbytečné.
Muzikál Dracula má u nás dlouhou tradici, první premiéra byla odehrána v pátek, 13. října 1995. Já osobně ho považuji za jedno z nejlepších (možná dokonce nejlepší) z děl Karla Svobody. Jak jsem dříve psala v tomto článku, Dracula je pro mě srdcovou záležitostí. Ve správnou chvíli umí zahrát na city a diváka/posluchače úplně dojmout.
Přestože mám k Draculovi tak vřelý vztah, neviděla jsem ho ani zdaleka tolikrát, jak bych si přála. Dracula - Legenda se vrací prošel například úplně mimo mě (ono je to možná dobře). Jediné, co tedy můžu srovnávat, je verze původní s tou zbrusu novou, obnovenou. Srovnávat samozřejmě budu, ale spíš se chci zaměřit čistě na to 'mé' představení, na úterní druhou generálku.
Obsazení Draculy, 3.2.2009 v 15 hodin:
Dracula - Josef Vojtek
Lorraine - Monika Absolonová
Adriana/Sandra - Zdeňka Trvalcová
Šašek/Sluha/Profesor - Tomáš Trapl
Steven - Tomáš Savka
Nick - Alan Bastien
Kněz - Jiří Březák
Nymfy - Hana Křížková, Olga Lounová, ?

Do Hybernie jsme dorazily kolem půj třetí, koupily jsme si program a pomalu se vydaly na svá místa. Cestou jsme prošly kolem přeplněných šaten, což nás úplně odradilo od uložení svých svršků. U schodů jsme si přečetly dnešní obsazení a v tu chvíli mě málem museli odvézt - Draculu měl hrát Josef Vojtek. Nikdy jsem ho v muzikálu hrát neviděla, zažila jsem ho jen na koncertech skupiny Kabát, a tak jsem byla doslova zděšena, že tenhle 'vyřvávač' má hrát mého milovaného Draculu.
Se zoufalstvím v očích jsem se vyškrábala do nejvyšší řady hlediště, kde jsme s Blancou napjatě očekávaly začátek představení.
Na úvod k nám promluvil pan režisér Bednárik, předem se omluvil za možné nedostatky a popřál nám všem příjemnou zábavu.
První scénický nedostatek jsem zaznamenala ještě před prvními tóny úvodní melodie - na plátně uprostřed jeviště byla vyobrazena mapa Transylvánie, jíž vévodil Draculův hrad - Tepeš. WHAT?!
Úvodní scéna byla velmi působivá (celou dobu jsme si s Blancou vzájemně drtily ruce :-)), téměř bez chybičky, jen mnichovi nefungoval mikrofon. Vyřešil to stylově, když vyvolával "Bratři slyšte jsou nám v patách" atd., přitočil se k ostatním, za chvíli nebylo nic poznat.
Asi by se hodilo říct něco ke scéně samotné. Stejně jako v původní verzi, i tady figurovala výsuvná část jeviště uprostřed, tentokrát však byla rozdělena na tři části (pro představu: 1. část - Draculův portrét, 2. část - postel, 3. část - Adrianin portrét). Schodiště v zadní části bylo půlkruhové a působilo to velmi efektivně.
Svým prvním výstupem Vojtek nepřesvědčil. To, že umí řvát, vím už dávno, spíš jsem se obávala zpěvu v těch něžnějších písních. Hned v dalším výstupu byly všechny mé starosti dokonale zažehnány. Jeho výkon v písni Vím, že jsi se mnou mě velmi příjemně překvapil. Od té chvíle jsem mu byla ochotná odpustit téměř cokoli, i když v některých partech přecházel kvůli nedostatečnému rozsahu do rockového chrapotu. Dracula potěšil.
To samé se bohužel nedá říct o Adrianě. Zdeňka Trvalcová byla pravděpodobně v první části své role nervózní a působila až nudně. To byl možná důvod, proč mi tentokrát pro umírající kněžnu neukápla ani malá slzička. Zato jsem se ale opravdu těšila na Tomáše Trapla v trojroli. Znám ho, viděla jsem ho už v mnoha muzikálech (za všechny Les Misérables, Kleopatra, Dracula - kněz, Jesus Christ Superstar...), takže vím, že je opravdu dobrý, ale byla jsem na něj zvyklá jako na vážného kněze. Když teď skočil na jeviště se svým "Nařídil mi kníže 'Než se z bitvy vrátím...'...", rozesmála jsem se málem nahlas. Byl jako vždycky úžasný :-).
První část muzikálu byla v mnoha ohledech velmi podobná té původní, až na scénu a kostýmy, ale scénu už jsem popsala a ke kostýmy beru průběžně, plus se k některým ještě vrátím nakonec. Myslím, že tedy můžu přejít ke druhé části - 18xx.

Oproti původní verzi muzikálu je do Mezihry přidán Lorrainin odjezd z Londýna a loučení se Stevenem, vypadá to opravdu dobře. A není to jen tím, že Lorraine má opravdu luxusní cestovní šaty :-). Bohužel, píseň Tajemný hrad zůstala zkrácená, jak tomu bylo už v Legenda se vrací, takže začíná až v místech "No má úcta, to jsem se vás lekla..." a tím pádem jsme byli o nejlepší pasáž ochuzeni. To samé se opakovalo i se Schůzkou v zahradě, která začínala "Á, náhrdelník! A pravý...". Škoda, to byl dle mého hodně špatný krok.
Upíří valčík působil noblesněji než původně, ale také méně 'nemrtvě'. Za zmínku ovšem stojí nymfy, na které bych málem zapomněla. Dámy, v čele s Hankou Křížkovou, si své role opravdu užívaly a měly proč - kostýmy měly opravdu grandiózní. To, že je Hana Křížková 'paní herečka', už ovšem víme taky dávno :-).
Lorraininy šaty byly opět nádherné, není divu, že všem na plese vyrazila dech. A když si ji pan kníže odvedl do komnat za soukromou zábavou, nastoupila další lahůdka - Steven v podání Tomáše Savky. I s ním už mám nějaké muzikálové zkušenosti, v téhle roli jsem ho však podcenila. Po jeho monologu jsem zůstala sedět s pusou dokořán, tak dobrý byl. S Blancou jsme se shodly, že speciálně pro něj by se měla role Stevena rozšířit o dva až tři party.
Monika Absolonová se s Jsi můj pán popasovala velmi dobře, má sice úplně jiný hlas než Lucie Bílá, ale byla až obdivuhodně věrohodná. Při Stevenově smrti mi už pár slz ukáplo a na Hon na zlo jsem zírala skoro zděšeně. Musím se opakovat, ale bylo to prostě velmi působivé.
Pak nastala přestávka, kdy se sál skoro vyprázdnil a my se s Blancou pustily do shrnutí první poloviny. Zatím nás nic výrazně nezarazilo. Zatím.
Třetí část se (nově) odehrává v roce 2088, Londýn je zdevastován nastupují známí Stockers v čele s Nickem a Sandrou. Trošku mě zaskočil návrh těchto futuristických kostýmů, protože se zprvu do představení vůbec nehodí. A když na scénu dorazil místo tradičních motorek trabant, bylo toho na mě moc. Samozřejmě, s novou verzí musí přijít i určité inovace, ale chvíli jsem přemýšlela, zda to všechno není jen nějaký generálkový žert. S postupem času jsem ale zjistila, že ani tyto kostýmy nejsou úplně příšerné a že Sandře ten její vážně sluší.
No, takže tenhle gang, ve svých army oblečcích, si plánuje poslední akci - vydrancování casina, které shodou okolností patří našemu milému knížeti :-) A tím se přesouváme do dalších zmodernizovaných prostor.

Pod svým úžasným, moderním casinem má Dracula tajnou laboratoř, v níž zaměstnává svého Profesora (ano, vážení, Tomáš Trapl je opět zde!), který se stará o jeho nesmrtelné tělo a zkoumá jej. V této laboratoři má také Dracula ukrytý Adrianin obraz, vzpomínku na svou dávnou lásku. Musím říct, že portréty jsou neskutečně věrné a krásně namalované, a když pomyslím, že každý představitel Draculy a Adriany má svůj osobní portrét, naskakuje mi husí kůže. Z Draculy se stal elegán v bílém a Lorraine ho krásně doplňuje. Ale nic z toho chuděra nemá. Cítí, že jsou si s Draculou cizí. A Monika to opravdu prožívala. Nevím, jestli to měla ve scénáři nebo je to její standartní výstup, ale její zoufalé ohmatávání rohů a stěn mě absolutně dostávalo. Až ji někdy uvidíte hrát, zaměřte se na to.
Dracula má krom portrétu v laboratoři schované i Adrianiny šaty a v této verzi muzikálu je Nick neobšlehne z obrazu, nýbrž je rovnou ukradne. Je to logičtější, než když je původně nechával šít speciálně kvůli jedné akci. Když pak Dracula spatří Sandru v šatech své ženy, je u vytržení. Věří, že se mu vrátila Adriana (a Lorraine už zase ohmatává ;-)), je šťastný. No, šťastný...
Oproti staré verzi je tu nová píseň, Draculův monolog (byl už v Legenda se vrací), který já považuji za jednu z nejlepších skladeb Draculy vůbec. Je silná, jak hudbou, tak textem. Plná emocí a citu, člověku při ní musím být Draculy líto. Mně ho bylo líto velmi (což ostatně dosvědčí i Blanca a mé papírové kapesníky). Tahle píseň nahradila Vyznání, jehož část byla zařazena na konec Monologu.
I devastace casina prošla pár změnami. Samozřejmě - mají přece trabant. Jiná je i videoprojekce Draculova průletu casinem, díkybohu už je to jen let z pohledu první osoby (ten 'digitální' netopýr z původní verze byl směsný), i když tedy na rok 2088 pořád nic moc :-P
Profesor umírá po srážce s trabantem, je to také trošku věrohodnější, než že ho zabila motorka, to se musí nechat. Škoda, že to na generálce nevychytali a Tomáš dopadl dřív, než se ozval zvuk nárazu a tak se tam musel ještě pár vteřin povalovat a pomotávat.
Poslední soud byl prakticky totožný, nejde tam moc věcí změnit. Jen Sandra stála na ruletě.
Konec byl tradičně velmi jímavý, s Blancou jsme slzely (co slzely - brečely jsme jako želvy!) dlouho, já ještě půl hodiny po konci představení.
Přestože to byla generálka, dočkali se herci postlesku vestoje, který trval neuvěřitelných 10 minut. Lidé byli nadšení, herci byli dojatí, my byly obojí. Dočkali jsme se přídavku ("Stokrát dal, nikdy bez šancí...") a pak se šlo domů.

Musím říct, že obnovený Dracula byl pro mě velmi příjemným překvapením. Po fiasku Legendy jsem se bála, že dopadne stejně, ale teď jsem si jistá, že bude mít úspěch. Svědčí o tom i vyprodaná představení na měsíce dopředu. Já osobně si rozhodně zajdu znovu, Dracula totiž už navždy zůstane mou součástí.

VampCon 2009

I'm alive

Poslední dobou sem moc nepíšu, co se děje. Asi proto, že se neděje nic, řekli byste si. Omyl. Děje se toho spousta, jen nějak není čas na psaní.
Od Nového roku jsem nenapsala prakticky nic, když nepočítáme prezentaci o Oscaru Wildovi a žblept o jedenáctém Doctorovi.
Takže...
Otevíráme novou kavárnu, to znamená shánění nábytku, nádobí a doplňků, tvoření jídelních a nápojových lístků, malování, vrtání, vaření. Času málo, práce nad hlavu, otevíráme 6.2.2009. Navíc to vypadá, že na otevíračku nebudeme mít stoly. No co, vždycky jsme všechno nějak zvládli. Pro mě to znamená méně volného času, ale to mi nebrání naplánovat si několik conů a jeden LARP :-) Aspoň budou penízky.




Začala jsem využívat Facebook. Byla to jen otázka času, když mi k blogu a twitteru přibude i on, ale musím říct, že jsem odolávala dlouho. Akorát vlastně nechápu proč. Pro mě je to ideální místo ke sdílení fotek, ke zjištění, co mí známí, kamarádi a přátelé právě dělají a mnohdy i k nalezení pomoci, jak jsem si už několikrát vyzkoušela. Na FB nepíšu nic extra důvěrného, takže nemám strach o své soukromí, ale občas není špatné nechat do něj někoho nahlédnout, může to opravdu pomoct.



Rozkoukala jsem Tudorovce, za což jsem hrozně vděčná, protože se díky nim zase vrací moje láska k anglické historii, která byla poslední dobou utlumená jinými starostmi. Tento seriál mě ze začátku vůbec nechytl, první díl byl dle mého vážně příšerný. Jakoby se tvůrci snažili natočit soft porn seriál s pěknými herci a jako zástěrku si zvolili tuto zajímavou historickou dobu. Každým dílem jsou však Tudorovci lepší a lepší a já jim začínám pomalu propadat. Už se těším na jaro, kdy si z Amazonu objednám kompletní první a druhou sérii na DVD. :-)
Taky jsem díky tomu rozepsala povídku o Anne Boleyn a Catherine Howard, tak snad se mi povede ji dokončit.
S Blancou se příští úterý chystáme na generálku obnoveného muzikálu Dracula. Nemám ponětí, kdo nám bude hrát, takže to jistě bude velkým překvapením. Samozřejmě, že bych nejradši viděla Daniela Hůlku coby Draculu, ale na druhou stranu by mě zajímalo, jak se toho ujmou pánové Marián Vojtko a Josef Vojtek. Nové obsazení vypadá velmi... zajímavě, posuďte sami, ale nehodlám nikoho odsuzovat, dokud ho neuvidím. Report z Draculy určitě bude.


Co dál? Úspěšně jsem se probojovala do druhého pololetí, byla jsem pozvána do a o tři dny později vyhozena z kapely, propadla jsem seriálu How I Met Your Mother, rozjeli jsme s Griffinem novou textovou hru Legendy Arimoru a vymyslela jsem si dva další kostýmy, které bych si chtěla v budoucnu udělat. Nejbližší akce, které se, doufám, zúčastním je TrpasliCon, možná s Paaj nebo Soničkou. V kalendáři si musím udělat místo na SCon a najít náhradnice do práce na deset dní v červenci.
Jsem naživu, ale jen tak tak ;-)

More Personality Quizzes

Which Harry Potter Character Are You?

Which HP Kid Are You?

You are Anne Boleyn!
You've got it and you know how to flaunt it. Every man wants you and every woman wants to be you. You take the lead in relationships and your spouse doesn't even realize it.

Who is Your Ideal TV Boyfriend?

A to je...?

Which Buffy the Vampire Slayer Character Are You?

Which Character on The Simpsons Are You?

WTF?!

Which Pixar Character Are You?

Which Disney Heroine Are You?

Že by to byla zrovna heroine... Ale vychází mi pokaždé :-)

Which X-Files Character Are You?

Kdože?

Which Charmed Character Are You?

Which Narnia Character Are You?

Which Disney Villain Are You?

Toho už jsem dlouho nikde neviděla.... :-D

Which Torchwood Character Are You?

Shit, vždycky jsem Tosh a teď tohle...

Which Big Bang Theory Character Are You?

Tenhle kvíz mě trošku děsil :-)

Which Futurama Character Are You?

No, že by tohle potěšilo...

Which Star Wars Character Are You?

Hehe...

Oscar Wilde: The Picture of Dorian Gray

Oscar Wilde was born on 16th October 1854 in Irish Dublin as the second son of Sir William and Jane Francesca Wilde. His father was a surgeon and his mother was a successful writer.
In 1855 they moved to Merrion Square, where Oscar's sister was born a year after. When he was nine, he started to attend Portora Royal School in Northern Ireland. Then he studied classics at Trinity College in Dublin and after that he recieved a scholarship to Oxford.
In 1884 he got married to Constance Lloyd. Later they had two sons, Cyril and Vyvyan.
Oscar Wilde was a bisexual. In describing his own sexual identity, Wilde used the term 'Socratic', because he was inspired by Greek pederastic tradition („Greek pederasty was a relationship and bond between an adolescent boy and an adult man outside of his family.“). He was in relationship e.g. with English poet lord Alfred Douglas and in 1895 he was arrested for "gross indecency" and sentenced to two years of hard labour.
After Wilde's arrest, his wife changed her and their children's surname to Holland. She died in 1898, Cyril was killed in World War I and Vyvyan wrote memories about his father.
After he was released in 1897, he moved to Paris. For the few last years of his life, he took a pen name Sebastian Melmoth. He died penniless with only one friend by his side on 30th November 1900.
Here you can see some of his best known works. I'd like to mention his very first piece, Ravenna, furthermore The Canterville Ghost and The Happy Prince. In our country is also known The Importance of Being Earnest, which is translated as „Jak je důležité míti Filipa“.

This is Wilde's house in Chelsea. You can see a blue tablet on the right side of this picture.







The most widely known theory of his death says that Wilde died of meningitis. His tomb is situated in Père Lachaise Cemetery in Paris, where many famous people are burried, for example Honoré de Balzac, Jim Morrison and Edith Piaf. As you can see, there are many lipstick stamps on his tombstone.





This is a statue of Oscar Wilde. It stands on Merrion Square in Dublin, in Archbishop Ryan Park.






And now let's talking about The Picture of Dorian Gray. This book was first published as the opening story in Lippincott's Monthly Magazine in 1890. Later Wilde rewrote this book and added some chapters. A new version was published in 1891.
Main characters are:
Dorian Gray, very handsome and innocent young man. After his familiarization with Lord Henry Wotton, Dorian becomes cruel and selfish.
Basil Hallward, a painter, adoring Dorian's beauty. He paints the picture of Dorian Gray.
Lord Henry Wotton, a decadent nobleman with bizzare world view. He is rapt in Dorian's youth, beauty and naivety. He changes Dorian's nature very much.
Sybil Vane, young, talented and beautiful actress with whom Dorian falls in love. After one unsuccesfull performance, Dorian starts to conspue her.
James Vane, Sibyl's brother and a sailor. He loves his sister very much and swears to kill Dorian, if he hurts his sister.
Alan Campbell, Dorian's old friend. Their friendship ends when Dorian's reputation starts to be doubtful.
The story begins in Basil's studio, where the painter and his friend Henry debate Basil's new picture. There is a young boy at the picture and he is very handsome. Henry tells Basil to show his picture at an exhibition. Basil rejects, because there is so much of himself in the picture. Henry wants to meet the boy from the drawing so Basil introduces him an innocent young man called Dorian Gray. Henry and Dorian go to the garden, where Henry reveals his world view to Dorian. He talks about youth, beauty and admiration as if they were the most important things in the world. Dorian is fascinated, because he has never thought about the world this way. When they come back to Basil's studio, Dorian expresses a wish, that his picture would age instead of him, offering his own soul in return.
Lord Henry and Dorian Gray become friends. Henry takes Dorian to a club, introduces him to new friends, changes him. Dorian starts to realize, that his beauty has an amazing effect on the others.
Once Dorian visits some little theatre, where he takes notice of a young and beautiful actress Sibyl Vane. He falls in love with her, and soon proposes marriage. He is enchanted by her ability to change herself into dramatic characters. So he invites his friends to her performance but this time she plays terrible. Dorian is disappointed. He upbraids Sibyl for her play, but she defends herself. She says that she can't play well anymore, because she is so much in love. Dorian cancels their engagement and leaves her. Sibyl's heart is broken so she commits a suicide.
When Dorian comes home, he finds that his picture has changed. His face is full of cruelty. Dorian immediately controls his real face, but it is without any changes. Next day he finds out that Sibyl is dead. Dorian blames himself but Lord Henry persuades him that is not his fault. He gives him a book.
The book 'poisons' Dorian. It totally affects his life. Dorian becomes a cruel, selfish man, who unobstrusively destroys his friends. He lives wild life full of drugs, sexual pleasures and partys. But all the same he still looks like a young innocent boy, even he is almost fourty. His age and sins are displayed at the picture.
Basil visits Dorian the day before his departure to Paris. He begs Dorian to tell him the truth about his life. Everyone in London knows Dorian Gray as a dangerous and a false man. Basil doesn't want to believe them. Dorian shows him his picture. The painter is horrified, but still hopes that Dorian could redeem his soul by prayer. Dorian suddenly feels a huge hate for Basil so he kills him. Then he compels his old friend Alan Campbell to destroy the body.
Once, when he visits one of port opium dens, he meets James Vane, brother of his old love. James once swore to kill „Prince Charming“, as Sibyl called Dorian Gray. But Dorian gets away thanks to his young face.
Few days after, Dorian takes part in hunting. There, a beater is killed by accident. Later Dorian finds that the man was James Vane, who wanted to kill him. Danger passes away.
But when Basil starts to be missing in public and a press informs about Alan Campbell's suicide, Dorian decides to tell Henry the truth. He doesn't believe Dorian could kill someone and once again enthuses about his luck and youthfulness. Dorian decides to change himself. He wants to be a better person. He hopes that destruction of his picture could be the best first step. He takes a knife and cuts the canvas... (end of the story)

A topic of The Picture of Dorian Gray is very popular. Even so popular that there is one illness called Dorian Gray syndrome. "The Dorian Gray Syndrome (DGS) is characterized by a triad of symptoms combining diagnostic signs of dysmorphophobia, narcissistic character traits, and arrests in psychic maturation often seen in paraphilias. Dorian Gray patients frequently are excessive users of "medical lifestyle" products."

I'd like to show you some previews of movies. First is a trailer of The Picture of Dorian Gray film from 1945.

The next one is from 2006.

And the last one is Behind the scenes from a film called just Dorian Gray, which will come to our cinemas next year.