FF2011 - A je zase pryč

Jak se to stalo? Sotva jsme přijeli do Chotěboře, už jsme zase zpátky v civilizaci. Letošní desetidenní Festival fantazie utekl snad ještě rychleji, než ty předchozí. A možná to je hlavní důvod, proč z něj nejsem (a nebudu) schopná napsat řádný report.
Stalo se toho mnoho, spousta věcí se podařila, dost se jich pokazilo. Smáli jsme se, plakali a křičeli na místní blbečky. Přednášelo se ve velkém (ehm, Antrey - 18 programů, ehm), hrály se deskovky, dokonce i na kino došlo.
Pilo se. Pilo se hodně.
A přesto, když jsem seděla ve vlaku směr Brno, měla jsem pocit, že jsem za letošní FFko vlastně nic nestihla. Že jsem neviděla to, co jsem chtěla; nestihla jsem přednášky, které mě zajímaly; ani zdaleka jsem si nepopovídala se všemi lidmi, se kterými jsme to plánovali... Ale to není možné, ne? Vždyť to bylo úžasných deset dní plných akce, tak proč mám pocit, že se vlastně nic nestalo? Přikládám to nastupují poconové apatii. O nastupujícím Depconu se mluvit nedá, on totiž naběhl hned s prvním dnem festivalu a už se nevzdálil.
A tím se dostávám k tomu, proč mám z tohoto FFka tak rozporuplné pocity... Nebyl jediný večer, kdy by na mě nesahal depcon. Sad, but true. Modří vědí.
Ale co bylo špatně? Vlastně nic. Program se vydařil, přednášky jsem splnila víceméně úspěšně, Glee party měla pozitivní ohlas, ve Vočích zavedli nové kyblíky... Není si na co stěžovat. A tak si nestěžuju. Jen lehce depconím.
Anyway, už teď mi chybí všichni a všechno, které jsem před několika málo hodinami opustila. Ne se všemi jsem se stihla rozloučit a nemám ráda takové neuzavřené vztahy. Pak mi ti lidé chybí o to víc. Samozřejmě, že nejvíc mi chybí (a budou chybět) tři bandy, mezi kterými jsem poměrně úspěšně celé FFko přelétala - Gleeci, SFG a vybraní lapiduší vrátkaři. Všem třem jsem neskonale vděčná, že tohle FFko udělali takovým, jaké bylo. You can't even imagine how much I love you, guys.

Dává tenhle report-nereport vůbec smysl? I don't think so...

SlavCon

Po roční pauze se na bratislavské conové scéně opět objevil SlavCon, s jehož organizací letos pomáhalo i SFG a já jsem se pokusila přispět alespoň pár přednáškami.
Co: SlavCon
Kdy: 8.-10.4.2011
Kde: Bratislava

Tady by měl být report z akce, ale rozhodně bcyh nedokázala vystihnout awesomeness tohoto conu tak, jak by si zasloužil, jelikož jsem ho celý prokriplconovala, takže mé vzpomínky na SlavCon jsou zastřeny mlhavým oblakem horečky.

Sorry, lidi, report nebude :(

PragoFFest a to před ním

Letos jsem na PragoFFest (loni PragoCon) vyrazila o pár dní dříve, abych si užila lednovou Prahu ve společnosti svých přátel, příbuzných a pár kulturních akcí.

V úterý, těsně po svém příjezdu do hlavního města, jsem se vydala na svou první návštěvu Fanbase, kde zástupci nakladatelství Poutník "přednášeli" o své práci. Také jsem se tam potkala se svými conovými přáteli (kde taky jinde) a s částí z nich jsme se posléze odebrali do hospody za ostatními (a už je to tady). A samozřejmě, jak to u conů bývá zvykem, z hospody se vyrazilo do nonstopu (kde jsem ale dlouho nezůstala) a pak spát.
Ve středu jsem navštívila část mé v Praze žijící rodiny a odpoledne jsem vytáhla Báru a Kapitána Jacka na Tangled/Na vlásku. Čekala jsem, že to bude dobré, ale že to bude až taková PECKA, to mě nenapadlo. Navíc český dabing ani tentokrát u Disneyho nezklamal, Vojta Kotek coby režisér českého znění (a zároveň Flynn) odvedl velmi dobrou práci. Vtípky a narážky už od prvních minut filmu, relativně příjemně přebásněné a přezpívané písně... Už se těším, až to uvidím znovu.
Ve čtvrtek, ještě před začátkem samotného PragoFFestu, mne čekala rocková opera Antigona s Nikou, která se projevila jako velmi příjemná muzikálová společnice (už jsme spolu byly na Excaliburu a Avenue Q v Londýně), ačkoliv tentokrát jsme ani nešly společně.
Jen na okraj; z Antigony jsem byla nadšená obdobně, jako z Tangled. Je jen hrozná škoda, že lidé dnes nepřemýšlí mozkem a nenapadne je, že ne každá kvalitní divadelně-hudební záležitost se musí skrývat za označením muzikál (upřímně, kolik muzikálů je dnes opravdu kvalitních?). Antigona je jiná, ale velmi dobře a efektivně zpracovaná klasika a já jen doufám, že budu mít příležitost shlédnout i další rock-operové počiny z Metropolitního divadla (Oidipus Tyranus, Bardo Topol).
A teď už k samotnému PragoFFestu.

Co: PragoFFest
Kdy: 3.-6.2.2011
Kde: Modrá škola, Praha

Den první - čtvrtek
Po skončení Antigony jsem si řekla, že bych se mohla na první večer conu přece jen zajít podívat a tak jsem přes půlku Prahy vyrazila na (do) Háje, kde se PragoFFest konal. Bylo mi jasné, že ve čtvrtek večer tam příliš mnoho lidí nebude (o většině jsem věděla, ve kterých hospodách jsou), ale přišlo mi to škoda, neukázat se tam hned ze začátku. Alespoň jsem se přivítala s těmi, kteří už na místě byli - Petr Sf, který vedl linii už od otevření registrace, Gargamel a několik dalších. Jen, co jsem si stihla objednat tousty, volala mi Ziina, abych dorazila k ní na předconovou party a tak jsem vyrazila (a vzala jsem s sebou Gargamela a elirwen's squad).
U Ziiny jsme se přivítali s Bílou vránou, Marselem a Elizs a pak jsme Ziině vypili všechny její zásoby alkoholu od loňského PragoConu.

Den druhý - pátek
V pátek jsem se na con dohrabala někdy kolem poledne, i když jsem si říkala, že určitě musím vstát na deset. Ale bylo to stejně celkem jedno, jelikož pátek je vždy takovým tím stále-ještě-se-sjíždějícím dnem a tak se většina známých tváří objevila až později odpoledne. Což byl víceméně případ i Portyho a Šmoulinky, kterou mi Porty představil a se kterou jsem si okamžitě padla do noty a strávily jsme spolu zbytek conu :)
Celý večer jsme propařily na Rock Band, a když nás to přestalo bavit (a všichni ostatní se rozutekli do pražských hospod), zorganizovaly jsme si vlastní mini Glee karaoke, na kterém se k nám připojil i Dan.

Den třetí - sobota
Co říct k sobotě? Přednášelo se, pilo se, hrály se hry. A vyhrála jsem karaoke soutěž.
Večer následovalo druhé Glee karaoke, kterého se již zúčastnilo více lidí, a které se protáhlo až do pozdních ranních hodin.

Den čtvrtý - neděle
Poslední den probíhal, jako obvykle, ve znamení konce, balení a odjezdů. Loučení bylo víceméně symbolické, protože spousta pražských se na neděli ani neobtěžovala dorazit, ale... co už s nimi ;)

Konec roku s výplachem mozku, Uwagou a gaučem

Letošní Silvestr byl dlouhou dobu velmi silně ohrožen. Chata, na které jsme strávili UwagaCon loni, bohužel nebyla letos k dispozici a vše ostatní bylo buď obsazené nebo (více či méně) nerealizovatelné. Nakonec to dopadlo tak, že se SFG muselo rozdělit a slavit Silvestr na různých místech. A na mě bylo, abych hluboce promyslela, kam pojedu já.
Vybrala jsem si možnost, která byla nejdostupnější, nejpočetnější co se účastníků týče a hlavně mně nejsympatičtější - Maťovu chatu ve Skalitém u Čadce, kousek od česko-slovensko-polských hranic.
Datum této akce bylo stanoveno na 30.12.-2.1. a já jsem už od Vánoc počítala hodiny do opětovného shledání s mými scifistickými přáteli. Přes počáteční technické problémy se nám podařilo s Citronem a Etynem domluvit na společné cestě a epický prodloužený poslední víkend roku 2010 mohl začít.
S mými dvěma spolucestovateli jsem se setkala hned ve vlaku z Prostějova do Olomouce (kterým oni jeli z Brna), která proběhla nad očekávání hladce. Zpoždění, kterého jsme se tak báli (jelikož jsme na přestup měli asi 6 minut), se naštěstí nekonalo a tak jsme přijeli do naší přestupní stanice jen o nějaké tři minuty později, než bylo plánované. Naopak zpoždění měl náš navazující vlak, známý Leoš Janáček. Díky tomu jsme si ale všimli Benefica, který stál na nástupišti naproti nám a mířil (jak jsme se ze vzájemného pokřikování přes koleje dozvěděli) na Silvestra do Brna. Naše rozjásané rozpravy, které jistě slyšela půlka nádraží, přehlušil přijíždějící mezinárodní express, do kterého jsme naskočili a pokračovali v cestě směr Čadca.
Ve vlaku jsme se usadili do volného kupé, ze kterého nás záhy 'vyhnala' průvodčí, která nám oznámila, že pokud nechceme, aby nás v Ostravě odpojili, musíme se přesunout o dva vagóny dopředu. Odebrali jsme se tedy do otevřeného vozu bez kupé a obsadili jednu (víceméně) volnou kóji pro čtyři. Citron vytáhl papír a místo psaní slohové práce do školy, což měl původně v plánu, začal kreslit mapu naší epické cesty na Slovensko. Při příjezdu do Ostravy jsme na úpatí nedalekých kopců zahlédly hořící sloup; usoudili jsme, že začala olympiáda. Následující část cesty jsme sdíleli písničky z mobilů a bavili se různými debatami o seriálech, jako obvykle.
Když jsme začínali nabírat slušné zpoždění a navíc jsme asi deset minut stáli v Českém Těšíně, začali jsme být lehce nervózní, což navíc ještě umocnilo oznámení z reproduktoru vlaku, které bylo v půlce násilně přehlušeno cenzurovacím šuměním, abychom se nedozvěděli, že se nám mimozemšťané pokusí infiltrovat vůz. Nenadělali s tím ale nijak dlouhé potíže a tak jsme do Čadce přijeli jen s 15 minutovým zpožděním.
V Čadci na stanici jsme se najedli a naskočili na vlak do naší cílové stanice, ve kterém jsme potkali Titiklan, se kterými jsme zahájili con slavnotním otevřením Fernetu Citrusu a zapolemizovali jsme si o Citronových předcích (Citron<->Citrus, anyone?).
Když jsme dorazili na místo (Maťo pro nás přišel na zastávku), většina osazenstva už byla tam jen Propan měl přijet po půlnoci (ale přijel až ráno, protože ho rodiče v noci nepustili) a Nina na druhý den. Přivítali jsme se, vyskládali jsme zásoby jídla do vypnuté ledničky a zapojili se do všeobecné conovací nálady, která stojí vždycky za to.
V půlce večera jsme si s brněnskými scifisty rozdali vánoční dárky a vrhli se na klasické aktivity typu UNO.
Ještě později, asi kolem půlnoci, dorazila Namuras, kterou jsme alespoň na chvíli vytrhli z učení a zábava se mohla začít naplno. Samo vytasil ďábelskou aplikaci v mobilu, která nám obstarala zábavu na celou noc - Truth or dare - a když jsme zapnuli možnost "Make it dirty!", nabrala noc zajímavých obrátek.
*CENSORED*
Ráno, hned jak jsme se vyhrabali z postelí, se projektor s počítačem rozjely naplno a celé dopoledne se promítal Family Guy, Eddie Izzard, Doctor Who a Father Ted. Já, Morgy a Maťo jsme si zabrali gauč a proleželi jsme na něm v kuse tři hodiny, čímž se oficiálně začal Gaučkon, který probíhal až do posledních chvílí conu.
Odpoledne se většina z nás vydala na epickou výpravu na trojmezí, tedy bod, kde se setkávají hranice Česka, Slovenska a Polska. Propan nás na dvakrát odvezl na nejbližší možné místo a následně jsme zahájili parádní výšlap zasněženými lesy do kopce a do kopce a do kopce a do kopce. Když jsme přešli asi padesátý kopec a cesta se začala svažovat, někteří z nás to chtěli vzdát, ale naštěstí jsme to neudělali a nakonec jsme se přece jen dostali k našemu cíli.
Na trojmezí jsme udělali pár skupinových fotek u památníků, prozkoumali terén ve snaze najít stopy po Uwaze a vyrobili ve sněhu pár sněhových andělů. Vyděsili jsme několik turistů, kteří se tam kromě nás nacházeli, zanechali jsme kyselou rybičku jako oběť na styčném bodě a vyrazili jsme zpátky. Kupodivu cesta zpět trvala kratší dobu (alespoň mně to tak připadalo).
Po návratu jsme se opět svorně pousazovali ke kamnům, abychom se mohli opět plně věnovat projektoru a hrám (ti, kdo se neuložili na Gaučkon hráli nějakou pofidérní karetní hru). Pustili jsme si závěr 3. série Doctora Who. Někdy tou dobou se taky spustila vedlejší linie conu v jedné z ložnic, kde se ti, kteří se zrovna neúčastnili celoconového promítání, věnovali různým jiným záležitostem (filmy, hry, seriály).
Když jsme se dodívali na Mastera, dali jsme se do šestihodinového maratonu Jekylla, u jehož druhého dílu Gaučkon opustil Maťo s Morgy, kteří jeli lovit wi-fi.
Po čtvrtém dílu jsme Jekylla nechali vychladnout a pomalu jsme se začali připravovat na rychle se blížící půlnoc ("Pohněte si, nebo to nestihnem!", "Kolik je hodin?!", "Kde mám šampaňské?!"). Tři minuty před půlnocí jsme se všichni shromáždili v kroužku na zahradě chaty a s lahvemi šampaňského a prskavkami v rukou jsme společně odpočítali posledních 30 vteřin roku 2010. Po přípitku a půlnočních objetích jsme si společně zazpívali československou hymnu a pokusili jsme se zavolat těm, kteří s námi nemohli být. Ti, kteří nám telefon zvedli, ale z hovoru stejně moc neměli; jistě ale pochopili, co jsme jim chtěli říct.
Když jsme venku pořádně vymrzli, vrátili jsme se dovnitř, abychom dorazili Jekyll maraton, po kterém pro nás mělo duo Morgy+Maťo připraveno zábavní blok slovenských hitů 80. a 90. let v podobě songů z REPETE a znělek pohádek. Po dvou hodinách dokonalé brain damage většina conovníků odpadla a poslední přeživší si před spaním pustila Madame de Pompadour v dokonalé souhře s Doctorem Who.
Novoroční ráno (tedy pro většinu poledne) bylo, stejně jako celý den, líné a povalečné. Gaučkon opět obsadilo naše trio a Maťo si pomalu ale jistě vyslužoval novou přezdívku - Vankúš (na zahraničních fórech "Pillow"). Celý den jsme strávili sledováním Eddieho Izzarda, M*A*S*He, Couplingu a určitě několika dalších skvostů světové kinematografie, včetně taiwanského filmu Dragon ball, který pro svou kvalitu nemohl na SilvestrConu chybět.
Když se M&M během odpoledne opět vydali hledat wi-fi, věděli jsme, že bude zle. A tentokrát to vzali od podlahy.
Když večer opět zasedli za notebook a pustili se do jukeboxování, vytáhli na nás kromě REPETE i další epické československé oldies hity ve stylu Petera Nagyho, Michala Davida, Petra Kotvalda, Michaely Paštekové a dalších. Brainwashingové fláky byly naštěstí prokládané i pár hodnotnějšími kusy (například Lipová lyžka, Lásko má já stůňu nebo unexpected Time Warp), které nás alespoň částečně udržely při zdravém rozumu a setkaly se s nemalou odezvou. Dlouhou nocí se po chatě a okolí ozýval nadšený scifistický zpěv, někdo odpadl dřív, někdo později; někdo do postele, někdo na záchod; a vypilo se vše, co nám zbylo.
... Když jsme se ráno probrali (došlo nám, že ranní vlaky nikdo nestihneme), začalo pro nás poslední dopoledne SilvestrConu; stejně jako na každém conu smutné a plné balení a loučení. S podivem jsme zjistili, že se na chatě nacházelo víc lahví Fernetu, než bylo přivezeno, a stejně tak i to, že nám dokonce nějaký alkohol i zbyl (to bylo víno z lokálního velkoobchodu, kterého se nikdo nechtěl dotknout). Některým bylo po předešlé noci překvapivě dobře, jiným hůř, někteří měli problém si na určité události vzpomenout.
Podařilo se nám všem dojít na zastávku vlaku, kde jsme si stihli ještě zapálit poslední prskavky a rozloučit se s těmi, kteří zůstali (Vankúš, Morgy a Propán) na chatě o něco déle. Nasedli jsme na místní lokálku - Uwagu - a zamířili směr Čadca.
V Čadci jsme (my, česká divize) s hrůzou zjistili, že jsme se s odjezdem našeho dalšího vlaku sekli o dvacet minut a náš vlak odjíždí za dvě minuty. Naštěstí odjížděl ze stejného nástupiště, na jakém jsme vystoupili z Uwagy, a tak jsme se rychle poobjímali s ostatními a naskočili do rozjíždějícího se vlaku. V Ostavě jsme vystoupili a tím pro nás začala další část naší epické cesty.
V Ostavě jsme měli na přestup dvě hodiny. Rozhodli jsme se, že se tam alespoň najíme. Galbovka si v klidu vyměnila peníze a koupila si jízdenku do Brna, zatímco jsme si já a Citron kupovali Hořické trubičky v automatu. Když jsme vylezli z nádražní haly a zamířili do města, jako první nás upoutala krvavá skvrna na sněhu, kousek od zastávky tramvaje. Snažili jsme se ji ignorovat, stejně jako množství spoluobčanů tmavší pleti v ostravských ulicích, zatímco jsme se snažili najít otevřenou restauraci. Marně. V neděli prostě v Ostravě nemáte šanci najít podnik, kde by se vařilo, nebo který by byl alespoň otevřený.
Vrátili jsme se tedy na nádraží, kde jsme předtím zahlédli bistro, a hladově zamířili tam. To byla chyba číslo dvě (chyba číslo jedna bylo vystoupit v Ostravě). Každý z nás měl jiné jídlo (Etyn a galbovka měli oba smažený sýr, ale galbovka ho měla s kečupem a Etyn bez, což z těchto věcí dělalo úplně jiné odrůdy chutí) a ani jedno se nedalo s čistým svědomím sníst. Roztoužení po teplém jídle jsme ho do sebe přece jen nějak nasoukali a vydali jsme se koupit si Fornetti do stánku.
Za hodinu jsme nasedli na další vlak, kterým jsme za poslechu hitů z předchozího večera (Waikiki ftw!) úspěšně dorazili do Olomouce.
Já jsem brněnskou sekci opustila v Prostějově, odkud jsem vyrazila domů, abych mohla zahájit již tradiční Depkon.

Offline twitter:
1) Citron zjistil, že Sirius má hlavu.
2) Maťo nemá gombíky.
3) Morgyiny tepláky nejsou pyžamo, ale hrací plocha na Člověče, nezlob se. Jediná změna je, že do domečku se nesmí.
4) Freak šla (na záchod) provětrat Ginu.
5) Citron šel (na záchod) vyvenčit holuba.
6) Morgy o Skalárovi: "Ten by napchal drevo do všetkého."
7) Jídlo z ostravského nádražního bistra je to nejhorší, co Brnoconisté kdy jedli. True story. Od teď už všechno hnusné jídlo bude, při pomyšlení na tohle, chutnat o něco lépe.
8) Příručka 33 poloh s vankúšem. Co udělat před samotnými polohami? Rozepnout gombíky!
9) NCIS je spin-off JAGu a JAG je spin-off Pepka Námořníka.

Podlinie SilvestrConu:
Gaučkon
NaKnopCon
Vlakon
OstravaCon
Vedlejší linie v ložnici

SilvestrCon byl epický, plný zážitků, událostí, promítání, her a přátel. Takový, jaký má Silvestr být. Zpětně jsem ráda, že jsem odolala pokušení a nejela jsem na New Year's Eve do Londýna, jak jsem plánovala původně... Miluju vás, SFG.

Konec prázdnin, začátek povinností (?)

Jelikož jsem na konci léta byla (opět) nesmírně líná, nepodařilo se mi sepsat report z POConu, ani dalších miniconů, které se udály v posledním srpnovém týdnu. IstroCon se pokusím rozepsat zvlášť, ale zbytek shrnu teď tady.

Co: POCon
Kdy: 26.-29.8.2010
Kde: Veľký Šariš
Výborný prodloužený víkend na východě Slovenska s mými úžasnými scifisty, který se nesl v duchu Šarád, Merlina, Městečka Palerma a Twisteru. Dalšími výraznými atributy tohoto conu byly rozvařené těstoviny, FAIL trip na šarišský hrad, houpačka a vraždění Teivose.
Ostatně, není nic jednoduššího, než nastínit bezprostřední zážitky pomocí zápisků z "eštébáčiku", který jen tak tak celý con přežil (většinu narážek pochopí zřejmě jen modří).

Z POConu jsem si to zamířila (kam asi?) k Samovi (neuvěřitelné!) a pak do Bratislavy na dva minicony/párty.

Co: BazénPárty/MiniArlinCon
Kdy: 30.8.-1.9.2010
Kde: Bratislava
Skvělá tečka za POConem a uzavření letní conové sezóny. Bazén párty u Elen a Soničky bez bazénu, ale s UNO!, BSG Board Game a Emmy Awards. MiniArlinCon u marsela s vínem a Bradleym všude, kam se podíváš, letošní neuvěřitelně skvělé prázdniny zakončil.

A co bylo potom? Potom jsem během bleskové akce podepsala smlouvu na byt, ve kterém teď sedím, spím, bydlím a píšu tento report. Privát v Brně je krásný, s barevnými stěnami a relativně příjemnou dostupností do města. Navíc jsme se se spolubydlícími ještě nepozabíjeli a to je celkem úspěch, no ne? :-)

Úspěšně jsem započala svůj první semestr na vysoké škole. Zatím jsem šťastná a spokojená, ale hádám, že se to nejpozději během prvního zkouškového změní. Jen pro zajímavost, kromě svých povinných předmětů (Úvod do literatury, Practical English, Úvod do lingvistiky, English Grammar, Úvod do studia kultury USA & Velké Británie) jsem si zapsala i věci, za které jsem opravdu ráda - Muzikálový sbor, Filmová hudba, Od opery k muzikálu, Anglo-americké drama na jevišti, Keltské jazyky. Doufejme, že mi to nadšení vydrží, co nejdéle...

Se spoluguidisty, přebývajícími v Brně, jsme se konečně dohodli na společných střetnutích v den, kdy nám to všem vyhovuje -> zatím jsme se ještě nikdy nesešli všichni. Ale byli jsme s Freak a Citronem na Létajícím rabínovi a oba byli nadšení, což je super :-)

... a tak si tu teď žiju. Hledám brigádu v Brně, chodím popíjet s kamarády, většinu času mluvím víc anglicky než česky. Zatím je to pro mě ideální. Čas ukáže, jestli tohle byla správná volba.

MarsCon

Protože léto je dlouhé a mí drazí přátelé ze SFG bydlí daleko na to, abychom se scházeli "jen tak" třeba v hospůdce, musíme si dělat soukromé cony. A samozřejmě, že musíme mít i nějakou náplň conu, nějaké téma. To, že se ho pak nikdo nedrží, je věc jiná.
Co: MarsCon
Kdy: 6.-8.8.2010
Kde: Nemce, Banská Bystrica

Den první - pátek
Na MarsCon jsem jela - jako obvykle - přes Trenčín, tentokrát se však ke mně nepřipojil Samo, ale Mystic se Siriusem a rozhodně se nedá říct, že by cesta do BB byla nudná, jen poněkud dlouhá. Kontakt nám nevystačil ani do poloviny, ale dobrou třičtvrtěhodinu jsme dokázali zabít srovnáváním překladů Harryho Pottera.
Po příjezdu do Banské Bystrice jsme naběhli do blízkého Kauflandu, který byl nacpaný lidmi, a tak jsme jen u pokladen strávili asi dvacet minut. Kvůli tomu jsme pak museli dobíhat autobus do Nemiec, ale stihli jsme ho a potkali jsme v něm další návštěvníky MarsConu.
Po krátké dezorientaci jsme se přivítali s Titi, Samem a Thurim, kteří nás - jakožto první conovníci - už netrpělivě čekali. U Titi doma jsme složili svá zavazadla a vydali se na první quest conu - najít v domě všech 20 sad Keanu.
Než dorazila bratislavská divize, každý se bavil, jak uměl. Titifriends hráli v kuchyni Ugandu (tedy Ubongo), my jsme gossipovali v obýváku a zasvěcovali nepoznamenané do tajů Ufoporna (neboli Upoforna, jak poznamenala Titi). Se Samem a Thurim jsme se vydali do obchodu pro pivo a přinesli jsme hromadu Heinekenů, ke kterým jsme dostali otvírák a tričko.
Když naši drazí přátelé z BA dorazili, přesunuli jsme se do garáže, kde jsme zahájili večerní program plný promítání Arlin videí, grilování a Glee songů.
Během odpoledne prohlásil Thuriazs, že ještě neviděl Twilight že by na něj rád uspořádal drinking game. Tu jsme rozběhli o půlnoci. Ve čtvrtině filmu nám ale došel alkohol a někteří z nás se, zoufalí z toho, co viděli, v polovině zvedli a odešli spát. K rozhořčení všech těch, kteří si chtěli tento neobyčejný kinematografický zážitek vychutnat do konce, si s sebou Thuri odnesl flashku s filmem.

Pravidla Twilight drinking game:
1) Slow-mo - pijeme!
2) Smějeme se, když scéna není myšlena vtipně - pijeme!
3) Když se něco třpytí - pijeme!
4) Edward nahodí svůj upřený pohled - pijeme!
Au...

Den druhý - sobota
Když jsme se v sobotu ráno/dopoledne vyhrabali z postelí pustili jsme si první epizodu Life on Mars, aby MarsCon dostál svému jménu. Poté jsme se vydali do města na procházku, na oběd a vyprovodit odjíždějící - Maťa a Sama.
V hospodě, kde jsme se zastavili na jídlo, jsme se pobavili s majitelkou, která nám srdečně nabízela veškerý svůj sortiment a byla tak přesvědčivá, že by prodala i Ježíše s pračkou.
Na zpáteční cestě jsme se opět zastavili v Kauflandu a o dva conovníky slabší jsme se vrátili k Titi domů.
Večer se nesl ve stejném duchu, jako ten předchozí - Arlin videa, Glee, opékání a místo Twilightu další epizoda Life on Mars. Když nám v půlce noci začala být venku zima, přesunuli jsme se do domu, kde jsme se všichni nasáčkovali do Atalantina pokoje a rozhodli se, že tam dnes budeme spát opravdu všichni (někteří nevydrželi a šli si nakonec lehnout vedle, ale moc jich nebylo). Věnovali jsme se klasickým conovým zábavám - kontaktu, gossipování a (Thuri s Namuras) hledání neoficiálního videa k letošnímu World Cupu.

Den třetí - neděle
Poslední den bývá vždy tichý, unavený a smutný. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Dopoledne jsme pomalu vstali, pobalili se a začali se připravovat na odjezd. Jako první nás v neděli opustila Namuras s Thuriazsem a my jsme je následovali asi hodinu poté.
S bratislavskou sekcí (marsel, Sonička, Radeon) jsme se rozloučili na nádraží a vydali jsme se na autobusovou stanici, kde jsme se (já, Pan Citron a Sirius) nalodili na autobus do Trenčína, zatímco Mystic vyrazila hledat nástupiště, ze kterého měla odjet rovnou domů.
V Trenčíně se naše a Siriusovy cesty také rozdělily - on jel domů a já s Citronem k Samovi na AfterCon (už tradiční), na kterém nás jako tečka za víkendem čekal nečekaný a báječný film Inception.

Krčmokon 2010

Letošní Krčmokon byl můj první, přestože se tato akce v minulosti odehrála už dvakrát. Předloni jsem SFG neznala a loni mi to nevyšlo kvůli práci (a tak se za mnou alespoň stavili Torchwooďáci po cestě domů). Vzhledem k mé víceméně úspěšné infiltraci SFG v poslední době bylo ale jasné, že letos mě prostě Krčmokon minout nemohl. Prosím, omluvte způsob tohoto reportu, z KK je velmi těžké si něco zapamatovat.
Co: Krčmokon
Kdy: 30.7.-2.8.2010
Kde: Lednica

Den první - pátek
Moje cesta se začala (jako už klasicky každý trip na Slovensko) v autobusu na trase Prostějov - Trenčín kolem osmé hodiny ranní. V TN na mě čekal Samo, se kterým jsme se naložili na vlak do Púchova, kde jsme pak přesídlili na autobus do Lednice (chtěli jsme ujebat púchovské MHDčko, ale neprošlo to *sad*). V Lednici jsme vystoupili o zastávku napřed, zřejmě proto, že jsme se nemohli dočkat našich spoluconovníků (nebo taky proto, že si Samo nepamatoval, kde přesně máme vystoupit) a zamířili jsme k hostinci U Planků, ze kterého jsme už z dálky slyšeli nezaměnitelné výkřiky rozjařených scifistů (a Johna Barrowmana z televize). Uvítala nás kopka lidí, kterým se tímto omlouvám, ale nevím, kdo všechno tam byl...
Namuras nás provedla po Lednici, která s jejím odborným výkladem rozhodně získala na exkluzivitě. Zespodu jsme si prohlédli hrad, Katarínkin prameň a místní drůbež a vrátili jsme se zpátky do krčmy.
V patře, kde jsme byli ubytovaní, někdo objevil standee slovenského ministra kultury Daniela Krajcera a rázem se z něj stala největší atrakce pátečního odpoledne.
Večer se jedl guláš, klábosilo se nad pivem a zpívalo při Ultrastaru. V průběhu večera/noci dorazili další conovníci, zejména celá pražská sekce. Já, Samo, Freak, Valika a Thuri jsme si odpoledne zabrali trojpostel v jedné ze spacích místností a proto bylo velkým překvapením, když jsme se s Thurim kolem čtvrté ráno vydali spát a postel byla plná! Tak jsme se poskládali, kam se dalo (já jsem se nasockovala na kousek postele, co zbyl a Thuriazs se složil na zem) a usnuli jsme.

Den druhý - sobota
Ehm, sobota? Oukej... V sobotu "dopoledne" jsme byli na hradě; přijela Fay s Elen, Swamp, Buffy a Buffy; moc jsme nejedli a hrály se (zřejmě) nějaké hry, minimálně kontakt určitě. A večer jsme vytvořili megakyblík, na jehož likvidaci se podílelo 15 lidí - já, Samo, Freak, Rico, Valika, Fay, Swamp, marsel, Draugwen, Thuriazs, Ziina, Bielo, Skalár, Magda a Owen. Jedenáct litrů Cuba Libre jsme společnými silami vypili během patnácti minut (s deseti minutovou přestávkou) a noční zábava se mohla začít.
ŠikmoCon na ShipKopci, Bielovy minikyblíky, SFG za barem, chlastání v TARDIS... Dělo se toho dost.

Den třetí - neděle
Neděle se začala několika WTF momenty ve spací místnosti, následovala sprcha a bezduché hraní BANG!u, plahočení se na opékačku, loučení s Pražáky. Odjely Slardis, Torchwood a vlastně asi všichni z pražské divize a odpoledne je následovala část Slováků, kteří museli v pondělí do práce (nebo jaké že si to vymysleli výhovorky). Večer se hrály šarády, s pár lidmi jsme se byli projít v noci na hrad. (Omlouvám se, ale dál ani moje, ani digitální paměť nesahá.)

Den čtvrtý - pondělí
V pondělí se nám podařilo sesynchronizovat se tak, abychom z Lednice odjížděli téměř všichni zároveň. Tedy, všichni, co jeli hromadnou dopravou, zbytek se přepravoval později autem. Vyrazili jsme po dvanácté a v Púchově jsme se rozdělili na dvě skupiny, z nichž ta větší - my - se vydala směr Trenčín a Bratislava. Ihned po nástupu do vlaku jsme zahájili VlaKon, při kterém jsme prošli všechny vozy tam a zpátky. Asi v polovině nás přestalo bavit mlčení a tak jsme sborově spustili You're the Voice a raději jsme se uklidili do jednoho z uzlů mezi vagóny, protože se na nás ostatní spolucestující (včetně průvodčí) dívali velmi pohoršeně.
Ale nebylo by to SFG, kdybychom někdy zůstali úplně v klidu a tak jsme se pustili do prozkoumávání technického zařízení vlaku. Naštěstí pro celou slovenskou vlakovou dopravu se do Trenčína nejelo příliš dlouho, a tak jsme vlak nestihli rozebrat tak, jak bychom si představovali. Zanechali jsme Rasťa, Lytu a Skalára, pokračující do BA, jejich osudu a vystoupili jsme, abychom se mohli naplno pustit do AfterConu (který teď provozuju po každém conu a velmi to lajkujem :-)).
Protože nám zbývali ještě dva conovníci, které jsme museli ten den vyprovodit na autobus domů, konkrétně do Brna, zašli jsme si zatím na oběd. Všichni jsme si sborově objednali kofolu a čísník nás schladil tím, že kofolu nemají, což se opakovalo u většiny našich objednávek. Když se nám podařilo vybrat si jídlo, které náhodou měli, naházeli jsme ho do sebe a odvedli jsme Magdu s Panem Citronem na stanici.
Na AfterCon jsme zůstali tři - já, Samo a Thuriazs. Odnesli jsme si věci k Samovi a vydali jsme se do města, kde nás příjemně zaskočily Letní shakespearovské slavnosti na náměstí. Dali jsme si pivo, prošli se ke kostelu a pak jsme si vychutnali druhou polovinu úžasné tragédie Antonius a Kleopatra. Večer jsme zakončili epickou výpravou na trenčínské hradby přes merlinovský les a následnou cestou domů.

Myšlenka: Myslíte, že si moucha uvědomuje sama sebe?

Festival fantazie 2010

Rok se s rokem sešel a nám proběhlo další úžasné FFko. Letos ještě úžasnější, než předtím. Zkusím tu sepsat dojmy tak, jak šly po sobě, ale bojím se, že už v tom mám zase guláš... Omluvte proto případné nesrovnalosti.

Co: Festival fantazie
Kdy: 1.-11.7.2010
Kde: Chotěboř

Den první - čtvrtek
Letošní cesta do Chotěboře byla v mnohém úplně jiná, než ty předchozí. Poprvé jsem totiž jela vlastním autem a už to samo o sobě napovídá, že cesta byla více než záživná. Jakožto vlastník auta bez dálniční známky jsem byla nucena vzít to lesem a navíc přes Brno, protože jsem se uvolila, že svezu pár svých TW kompliců (galbovku, Sama, Pana Citrona a Etyna). Ještě předtím, než se nám podařilo vykličkovat z moravského velkoměsta, nás málem srazil šílenec na křižovatce, ale kromě pošramocených nervů jsme vyvázli bez zranění a vyjeli jsme vstříc Chotěboři.
Po cca dvouhodinové cestě jsme konečně dorazili. Vyskákali jsme z auta téměř uvaření a vyběhli jsme vstříc registraci (někteří dvakrát, protože nechali doklady v autě, že, Samo), kde jsme se setkali s Modrými ďábly, kteří razili z Bratislavy. Pak začal klasický scénář prvního dne na conu - odhození batohů ve třídě, připnutí vstupenky, vítání přátel a... do Vočí!!!
Ve Vočích jsme se všichni sesedli kolem jednoho stolu (vážně, víte, kolik nás tam doopravdy bylo?) a kolem nás se začala objevovat unexpected piva. Během klasického conového plkání jsme ještě zavolali Freak, která ten den úspěšně odstátnicovala a pár odvážných se vydalo na Vaškovo zahájení FFka. Dvacetistránkové představování sponzorů vydržel málokdo z nás.
Hned první večer samozřejmě proběhla cesta k populární Věci a první rádoby-terapie na retardérech před KDčkem.

Den druhý - pátek
Od teď to začíná být drobítek nepřehledné...
Co si pamatuju s jistotou je, že jsem v pátek měla přednášku. Protože je to v programu. Dále v pátek přijel marsel a Trekkies tam strašili s tou divnou pi*okoulí (tribble). Večer bylo SFG divadlo Doktor's Star Trekkin, po němž jsme se odebrali do hoFFpůdky (kam dorazil i nově příchozí marsel), kde jsme očekávali zahájení Torchwood Party. Ta se v průběhu večera rozdělila na několik spin-offů, které se ale stejně posléze zase spojily v jeden celek (v jednom ze spin-offů jsem ztratila kryt od ovládacího panelu Riveřina šroubováku).
O patro pod Torchwood Party probíhala Star Wars diskotéka a tak jsme tam s Draugwen občas odběhly.

Den třetí - sobota
Podle programu se toho v sobotu dělo dost, a podle fotek vlastně taky...
Přijela Freak, přednášelo se jako o život a začal StromCon. Objevili jsme dvojníky našich SFG přátel (Rasťa a Josepha), spamovali jsme BiowareCon a Rick Worthy nepřiletěl (přeložil si let z dopoledne na večer, ale celý con z toho měl krásný gossip time). Večer se stalo něco pro většinu conovníků nepředstavitelného - SFG a Torchwooďáci se převlékli do společenského oblečení a vypadali jako lidé! Důvodem k tomuto (na FF) extravagantnímu činu byl večerní program linie Battlestar TARDIS - New C(r)ap City Party, na nějž byl společenský oděv povinný. Na party byl mimo jiné zastřelen Vašek Pravda, takže od příštího roku oslovujte hlavního organizátora "Milane", protože nadvládu převzalo Vaškovo zlé dvojče. Jako ozvláštnění programu jsem byla 'donucena' zpívat, z čehož mám trauma ještě teď, ale předpokládám, že se to v pozdějším kvílení ztratilo, protože po naší party nastoupilo letošní první karaoke a s ním veselé výkony FFkářů.
Na poprogramovém soukromém ChodbaConu ten večer probíhala podlinie PâtéCon, která spočívala v tom, že marsel vytáhl své zásoby na cestu - paštiky, a všichni účastníci ChodbaConu se do nich vesele pustili. Chybělo nám pečivo i nádobí a tak se každý oháněl, jak uměl - někdo prstem, jiný otvírátkem, Rico se snažil paštiku vytlačit ven, ... Myslím, že tento večer jsme také zajímavě umístili Manifest fantastiky (modří vědí) a vynalezli novou pochoutku s překvapením - Pâté Suprise!

Den čtvrtý - neděle
V neděli přijel Rick Worthy! Paradoxně se všichni seběhli víc kolem Alka, který ho doprovázel, než kolem samotné celebrity, protože v tu chvíli jsme ještě netušili, jak je Rick super. Následovala beseda s Rickem v kině, beseda s Petrem Hapkou ve Velkém sále a galbovka mě polila ledovou tříští (Glee style!). Večer probíhala v KDčku Soundtrackotéka a my jsme opět vysedávali na cestě.

Den pátý - pondělí
Aneb Glee day! A taky jsem otevírala svoji linii - VampCon. Z tohoto dne jsem odpoledne promeškala, protože jsem vezla Freak na Rock for People, ale myslím, že se nic extra výrazného během mé nepřítomnosti stejně nestalo. Zato večer...
Přijela jsem akorát na Blančin Glee workshop, na který jsem se těšila od května. Po třech hodinách v autě jsem byla natěšená na jakoukoliv aktivitu a tohle bylo něco pro mě. Zpívalo se a tančilo, byly to dvě hodiny naprosto nabité energií. JENŽE. Jako poslední jsme si dali Don't Stop Believin' a já jsem zpívala Rachel. A protože jsem si chtěla zamachrovat a být jako ona, skákala jsem si tak, jak to dělali v seriálu. A doskákala jsem. Vyvrtla jsem si kotník a bylo po legraci. To není tak úplně pravda, legrace teprve začala. Moji zlatí Torchwooďáci/guidisti mě obskakovali celý večer (a celé následující dny) a já je za to neskonale miluju.
Večer Trekkies uspořádali Holohrátky (na kterých si kdosi další pošramotil nohu) a potom si celý con zaskotačil na Infantilní diskotéce.

Den šestý - úterý
V úterý SFG objevilo kouzlo herny a (hlavně) Buzz! kvízu. A Ricka Worthyho, ale to až večer. Já jsem měla svoje první Karaoke muzikálových epizod a tak četná účast překvapila i mě. Všichni hezky zpívali a podle ohlasů se těšili na druhou část.
Večer bylo ve Velkém sále trekistické Casino Risa a všichni byli opět krásní a upravení, tentokrát kvůli hře. Odehrálo se jedno nepovedené přepadení a hrálo se asi do půlnoci.
Ve druhém patře KD Junior se mezitím slavily Gargamelovy narozeniny, kde jsme se konečně dočkali našeho "Černocha" Ricka Worthyho. Do té doby s ním chlastali orgové soukromně, a teď se nám konečně dostal do spárů. Pil s Gargamelem a spol. tequilu z nějakých creepy chilli papriček, bavil se s námi o všem možném, založil si (s pomocí Torchwoodu) Twitter a zpíval klingonskou hymnu. V tu chvíli byli už úplně všichni z Ricka u vytržení, nikoho nenapadlo na něj nadávat jako před pár dny, když jsme si mysleli, že to bude jen namistrovaná celebrita.
Pro nás, torchwooďáky/guidisty, nastal vrchol večera asi hodinu poté, když jsme postávali u baru a zpívali, přistoupil k nám Rick (který se vynořil prakticky odnikud) a přidal se. Zazpívali jsme si společně Behind Blue Eyes a Total Eclipse of the Heart, načež se náš host sebral a zase odkráčel.

Nad ránem pak následovalo klasické vítání slunce a pak, pravděpodobně, kýžený párhodinový spánek.

Den sedmý - středa
Středa je pro mě velkým otazníkem. Tedy, ne že bych si z ní nic nepamatovala, spíš to vypadá, že se nic nedělo. Kromě toho, že přijel David Nykl. Několik guidistů mělo přes den přednášky (Samo, Titi, Draug), s galbovkou jsme se pokusily zasoutěžit si v Nejslabší, máte padáka, ale byly jsme moc silný soupeř a vyhodili nás hned v prvním kole. Večer byl na programu potterácký Čarovečer a trekkistický Holoween, většina z nás ale dala přednost namurasině přednášce SFG sa predstavuje po piatich rokoch, která (jako obvykle) stála za to.
Vlastně ano, ve středu večer byla diskotéka! Kde si všichni okostýmovaní i civilní fanové zatancovali a zapojili mezi sebe i Ricka, který se na nás opět přišel podívat (i když už měl být den v Praze).

Den osmý - čtvrtek
Čtvrtek byl pro mě takový off topic den, protože jsem ho celý strávila mimo FFko. Samo měl v Brně zápis do školy, já jsem jela do nemocnice s mojí kriplnohou a při té příležitosti jsme vezli LiLu, Rica (našeho Rica - Štěka) a Siriuse na vlak domů.
Ale podle našich spoluconovníků, kteří v Chotěboři zůstali, se stejně skoro nic nedělo.
Večer byla (už tradičně) hlavním programem Cosplay a poté Půlnoční taneční.
A já jsem měla druhé kolo Karaoke muzikálových epizod, které se z jedné hodiny protáhlo na bezmála tři (a proto teď KriplConím jako o život).
V rámci ChodbaConu se ten večer odehrála epická vodní bitva, při které jsme pokropili celé druhé patro Smetanky a několik aktérů se při ní málem zabilo. SFG FTW!

Den devátý - pátek
Přestože se nám pomalu blížil konec conu, nikdo se tím nenechával extra vykolejit.
Pátek byl epický. Samo, Pan Citron a Titicaca měli Monty Pythonovský workshop, marsel se po týdnu vrátil z práce a oslavovali jsem narozeniny Sama a Freak. Torchwood taky konečně naplno objevil kouzlo kyblíku (Evil kyblík of evil - megaporce mícháného nápoje, většinou Cuba Libre, pro osoby), kterým se někteří další účastníci conu (Slardis) napájeli už od začátku.
Se Samem se nám podařilo zapomenout dvě lahve šampaňského ze čtvrtka v autě, a když jsme jeli do Penny Marketu nakoupit zásoby na večerní oslavy, jedna z nich explodovala Šimiému pod nohama. Druhá ji následovala o pár minut později, když se ji galbovka rozhodla schladit v kašně. EPIC FAIL.
Já jsem zdárně ukončila linii a mohla se konečně bez výčitek věnovat nevázané zábavě.
V linii MerliNarnia proběhl ultimátní souboj dvou velikánů o přízeň fanoušků, Narnia byla tvrdě rozdrcena Merlinem. Následoval marselův trojhodinový blok přednášek.
S Thurim jsme chtěli jít ten večer na Adamu, ale mně se to nepovedlo a Thurimu to bylo zatrženo *sad Antrey*. Třeba příště (Krčmokon? ;-)).
Ve Velkém sále probíhalo druhé kolo karaoke, ale nebylo tak epické, jako to první.
Z oslavenců to nejvíc odnesl Samo, který odpadl jako první. Freak s námi ponocovala až do zhruba půl páté, kdy jsme celý den zakončili procházkou po ranní Chotěboři.

Den desátý - sobota
Náš epický con se blíží k závěru. Hned po probuzení (ehm, v jednu?) jsme se s galbovkou vydaly do GateCon místnosti, aby nás k sobě přivázali a my tak mohly splnit Tok'říka přátelství. Po cestě jsme narazily na marsela a přemluvily jsme ho, aby se k nám přidal. Svázali jsme se tedy tři. Takto svázaní jsme měli vydržet deset hodin, během kterých nás nikdo nesměl vidět odvázané (ano, cesty na záchod byly opravdu zajímavé). Šli jsme tak na oběd, na program, hráli jsme deskovky... Až se k nám přidal i Samo a Draugwen (takže se z trojice stala pětice na provaze). Musím říct, že deset hodin je opravdu hodně, ale když se tak zpětně ohlížím, bylo to víc než vtipné. Objevili jsme kouzlo Rock Bandu, Singstaru, skákali jsme svázaní na DDRku... Půl hodiny před koncem jsme mysleli, že se navzájem zabijeme, ale nakonec jsme přežili.
Tady bych se ráda zastavila nad svou úvahou o provazu. Když se ohlížím na naše celodenní pobíhání, nadávání a užívání si, vidím v tom jistou parafrázi conu. Jsme neustále spolu, bavíme se, občas se pohádáme, jsme prakticky nerozluční, ale občas si přejeme, abychom už měli klid. Občas nám to přecejen leze malilinko na nervy. Jenže, přes to všechno, se stejně snažíme dostat co nejblíž k sobě v co nejkratší době poté, co se rozdělíme. Bylo to tak i s provazem - se Samem jsme se hned po odvázání objali a s Draugwen jsem strávila celý zbytek večera. Nemůžeme bez sebe být, scifisti, tak to je.
V sobotu večer jsem nechtěla pít, protože jsem v neděli řídila domů, ale... síla kyblíku je velká a nebyla jsem dostatečně silná, abych odolala. Kyblíků jsme vypili.... kolik jsme jich vlastně vypili?! Každopádně, večer to byl veselý. Byl plný dobré atmosféry, ujebávání keksíků a cukru z Velkých Vočí a... a kyblíků :-)

Den jedenáctý - neděle
Poslední den bývá vždy smutný, plný emocí a loučení. Ani tento nebyl výjimkou. První konvoj - bratislavský - zvedl kotvy už v 8:00, Prešovčané je následovali o cca hodinu později. Kolem půl jedenácté odjela Draugwen a my pozůstalí jsme se vydali na poslední oběd do Vysočiny. Naše základna opustila Chotěboř kolem 13. hodiny.
V Brně na Zvonařce jsme vyhodili Sama, Etyna a Pana Citrona a spolu s Freak, která jela ráno s bratislavskými, jsme se vydaly na AfterCon je galbovce, který definitivně zakončil letošní jedenáctidenní dobrodružství na Festivalu fantazie.


Hlášky FF2010
- "Už jste to slyšeli?" - Reaver.man, Antrey a prakticky celý con po zjištění, že Rick Worthy nepřiletěl plánovaným letadlem
- "Akože kedy sa stalo medzi polnocou a teraz?" - Thuriazs
- "I say Torchwood, you say Who!" - marsel
- "I say Slardis, you say kyblík!" - namuras
- "I say Glee, you say Glee!" - Thuriazs
- "30 centimetrov nie je až tak veľa." - Rico
- "A Vašek byl naštvaný, že Rick (Worthy) nepřiletěl?" "Nie, rozdával mačiatka a dúhu na každú stranu!" - Freak
- "TURN AROUND!" - (většinou) Draugwen
- "Marsel, půjdeš s námi do trojky?" - galbovka
- "Som smädný, poďme ujebat vodu na DDRko." - marsel
- "Vkladám do slovenčiny anglické výrazy." - Joseph
- "Mám hlad." "Daj si pivo!"
- "Airlock! Airlock!" - výkřiky conovníků při příjezdu Ricka Worthyho
- "Ako to tagneme?" "#morbidcon predsa." - dohady o tweetech z poslední soboty
- "UFOPORNOOOOOO!" - výkřiky, vycházející poslední večer z KD Junior
- "Daddy, please don't!" - tato část písně Run, Joey, Run nabrala po Portyho přednášce o PEdobearovi zcela nový rozměr

Creepy little things

Takže, co se vlastně stalo? Od loňského léta po... teď?

Kromě toho, co jsem si tu vypsala zvlášť (FF2009, Expedice Mula, Výlety do Anglie), to byl vlastně skoro obyčejný rok. Počkat, pár věcí se stalo:
1) Conovala jsem (jaké překvapení) a poprvé jsem vedla vlastní linii
- FFS, KoprCon, PragoCon, SCon, FF
- proběhla větší socializace s Torchwoodem Sôvä nad Sŕním, spojili jsme se do jedné mega skupiny a jsme prostě awesome, ty lidi miluju
- pořádali jsme minicony (Mikulášský, Detektivní a Divotvorný BrnoCon; SamoCon; galbiCon) z nichž největší (Silvester/UwagaCon) byl absolutně nepřekonatelný a návštěvností překonal ConventiCon (UwagaCon cca 30 účastníků, ConventiCon cca 5 :-))
2) Maturovala jsem
- a odmaturovala, takže veškerou středoškolskou patálii nechávám za sebou a odcházím se topit do vod univerzity (BrnoCooooooon!)
Ano, i mě přijali na VŠ, i když tomu dost dobře nerozumím, každopádně od září nastupuji na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor Anglický jazyk a literatura. Yay me :-)

A to je asi tak vše. Však říkám, obyčejný rok.

ArtFilmFest 2010

V Trenčianských Teplicích už devatenáctým rokem probíhá filmový festival, který kromě bohatého programu nabízí spoustu zajímavých zahraničních hostů. Je mezinárodní a velmi známý. Že jsem o něm do letoška neslyšela je vedlejší :-)
Vlastně jsme z toho opět udělali con. Proč taky ne, když jsme stejně většinu festivalu prochodili společně.
Z mých conových přátel se AFF zúčastnili: Samo, Atalanta, Namuras, galbovka, Sirius, Radeon a Pan Citron. A protože jsme dost šílení, rozhodli jsme se, že si v rámci závěrečné soboty festivalu (26/6/2010, datum finále Doctora Who) uděláme Vánoce. Původní myšlenka byla, že bychom se podívali na Love Actually, ale proč se jen dívat na vánoční film, když můžeme rovnou slavit svátky? Každý koupil jeden dárek a vzájemně jsme si je vylosovali. O půlnoci jsme navíc ještě zapili Nový rok (neboli 2010b), kdyby to náhodou ještě nebylo dostatečně creepy.
Ale zpět k ArtFilmFestu. Za necelých sedm dní jsme shlédli bezmála 15 filmů (výpis dále), vypili asi 50l alkoholu, utratili asi 50 euro na jukeboxu a viděli Richarda Müllera s Danem Bártou. A Gérarda Depardieu! Ten chlap má něco do sebe, charisma z něj srší jako z Gena Hunta, chci ho domů...
Musím říct, že AFF byl (hlavně díky ostatním) absolutně božský a příští rok bych se na něj ráda podívala zase.

Filmy, které se nám podařilo navštívit:
Snídaně u Tiffanyho (Breakfest at Tiffany's), 1961
Ninočka (Ninotchka), 1939
Ďáblův ostrov (Djöflaeyjan), 1996
Stingray Sam, 2009
Vítězství (Victory), 1961
Bezva chlap (En ganske snill mann), 2010
Umělci a modelky (Artists and Models), 1955
Světla velkoměsta (City Lights), 1931
I Love You Phillip Morris, 2009
Užívej si, co to jde (Whatever Works), 2009
Mandžuský kandidát (The Manchurian Candidate), 1962
Nikdo nic neví o perských kočkách (Kasi az gorbehaye irani khabar nadareh), 2009

Festival fantazie 2009

Rozhodla jsem se, že bych měla začít psát ročníky do názvů článků o conech, protože je toho čím dál víc a špatně by se v tom později orientovalo.
Co: Festival fantazie
Kdy: 2.-11.7.2009
Kde: Chotěboř

Abych řekla pravdu, po tak dlouhé době si vůbec nepamatuju, co se kdy na FFku dělo. Bude to tedy velmi stručné.
Festival fantazie byl opět epický, skvělý a naprosto úžasný. Socializovala jsem se především s Torchwoodem Praha, který se zase socializoval s TW Sôvä nad Sŕním, takže se z nás stala docela velká grupa plná nejsamlepších lidí.
Chotěboř se fotila pro Google Street View (ještě to tam není) a FFkáři toho samozřejmě využili a patřičně con zpropagovali na jeho hlavní ulici (Tyršova).
Zahájili jsme několik FFkových TW tradic - noční koupání v kašně, válení se na silnici, terapie, ...
Společně jsme shlédli a oplakali třetí sérii Torchwoodu.
Uskutečnila se tzv. Památná středa... na kterou si nikdo nepamatuje.
A spousta a spousta dalších věcí. Bylo to awesome :-)

KoprCon & SCon

Jelikož Festival Fantazie je jen dvakrát do roka a mezitím se člověk nudí, nezbývá mu nic jiného, než čas od času zajet i na menší cony. V průběhu roku 2008/09 jsem navštivila kromě FF dva, jeden tematicky Star Warsácký, druhý sci-fistický. A protože jsem jaksi zapomněla sepsat report z KoprConu, shrnu ho krátce teď.Co: KoprCon
Kdy: 28.-30.11. 2008
Kde: Kopřivnice

Jak už jsem řekla, na KoprCon jsem jela proto, že je hodně SW zaměřený. Navíc to mám poměrně blízko z domu, tak co si nezpříjemnit víkend, že. Kamarádka se zařekla, že pojede se mnou, takže bylo o zábavu postaráno.
Víkend jsme si náramně užily, naučila jsem Katku na DDRku, čímž jsem rozšířila řady vlastníků padů. Královsky jsme se pobavily na galavečeru a já našla inspiraci na svůj nový parfém. Akorát ta pizza nic moc, to už ten gyros od Číňanů byl lepší :-)
Potkala jsem spoustu lidí, které bych tam vážně nečekala (Šnorchla, Ziinu, která to vzla apřes Kopřivnici cestou z Vídně...), a kteří mi KoprCon zpříjemnili ještě o kapičku víc.


Co: SCon
Kdy: 27.-29.3. 2009
Kde: Praha
Na SCon jsem jela hlavně kvůli lidem, několika jsem to slíbila, a když mi nevyšel Trpaslicon, musela jsem se ukázat aspoň na SConu. I když jsem se tam moc neohřála :-)

Den první - pátek
Původně jsem měla trošku strach, že budu muset cestovat v nějakou příšernou noční hodinu, naštěstí mi ale všechno vyšlo, a tak jsem do Prahy dorazila už v sedm hodin. Když jsem se dohrabala do Nuslí, bylo už skoro osm, tak jsem sebou švihla do tělocvičny a šla hledat známé. Hned v tělocvičně jsem se setkala s Navitas, na Ziinině přednášce o Torchwoodu pak s členy TW Praha. Potkala jsem fise, když jsem hledala Blancu, kterou jsem našla v bufetu s Dragon Lordem a několika Projecťáky(?). Poseděli jsme, popovídali, a když přišel Torchwood, vrhla jsem se na Ziininy TW věcičky. S Torchwoodem jsem posedávala až do zavíračky bufetu a pak jsme se s hadatim přesunuli do knihovny, kde jsme si povídali asi do jedné.

Den druhý - sobota
Vzbudil mě můj vlastní budík, který jsem nebyla schopná vypnout, protože mi zmravenčila ruka. Následně jsem zjistila, že moje ruka není to jediné, na čem se usídlili mravenci, tentokrát opravdoví. Oblékla jsem se, vyklepala mravence z tašky, sbalila jsem se a poprosila Blancu, jestli bych si nemohla ustlat u nich ve třídě. Po přestěhování mých věcí jsme z conu odešly (více v dalším článku).
Vrátily jsme se kolem půl osmé na galavečer, který ale zákeřně začínal v sedm, takže jsme stihly asi jen půl hodiny. I tak ale pobavil :-)
Do desíti jsme se pak poflakovaly na conu, já dostala od Vaška letáčky na VampCon (2500 malých letáčků, WTF?!!!!) a prodaly jsme pár SGA-Pčkových odznáčků. V deset jsme se sbalily a ještě s Klenotkou jsme zamířily k Dragon Lordovi na přespání (díky :-)).

Den druhý - neděle
Vstávali jsme v sedm (ehm, v šest starého času), abychom se stihli dopravit na Scon před devátkou, kdy měl Dragon přednášku. Jelikož jsme jeli metrem, svezla jsem se na florenc pro jízdenku domů, abych měla klid, a až pak jsem jela na con.
Neděle byla klidová, spousta lidí odjížděla, balila se... nic moc se neřešilo. Zašla jsem na Ananas ve Stargate a pak na Blančinu přednášku o Life on Mars (musím se na to konečně podívat), která končila v jednu. A protože jsem byla domluvená s tetou, že se za ní před odjezdem stavím, musela jsem i já odejít.

I těch několik málo chvil, co jsem na Sconu strávila, stálo za to. Miluju vás, lidi! ;-)

VampCon 2009

Festival Fantazie Speciál

Je na čase, abych sepsala svůj report (čti deníček) z této dlouho očekávané akce. Odkládala jsem to dost dlouho (sice to není nic proti přechozí čekací době na letní FF report, ale i tak), vymlouvala jsem se na nedostatek materiálů a času.. Jenže teď už mám všeho dost, takže směle do práce.
Co: Festival Fantazie Speciál
Kdy: 24.-28.10. 2008
Kde: Chotěboř

Od skončení letního Festivalu fantazie jsem se Speciálu nemohla dočkat. V iGoogle jsem si nastavila odpočívánání, tiskla jsem propagační letáky a roznášela je po městě. V den zahájení - pátek- jsem ani nešla do školy. V klidu jsem se balila, abych nic nezapomněla (cože se mi nepovedlo, nechala jsem doma kartu do foťáku).
Kolem poledne jsem nasedla na vlak a vydala se na cestu směrem domů, ehm, totiž do Chotěboře. V Olomouci bylo času na přestup dost, to nebyl problém, ale v Pardubicích jsem měla jen deset minut, a to už bylo horší. Když se vám totiž zpozdí rychlík z Olomouce o sedm minut, rázem je času mnohem méně. A aby toho nebylo málo, byl vlak nacpaný po střechu, že se nedalo sednou ani v chodbičce. Ale dost o cestě. Samozřejmě, že všechno vyšlo tak, jak mělo a já dojela do Chotěboře jen pár minut po udané době příjezdu. Naivně jsem si myslela, že budu mezi prvními (kdo by jezdil tak brzo před otevřením registrace, že), ale když jsem spolu s několika Vrátkaři dorazila k Sokolovně, stálo tam už asi 30 lidí. Počkali jsme si několik minut, které zbývaly do sedmnácté, a pak jsme se nedočkavě nahrnuli do prostor, určených k registraci. Potom to šlo relativně rychle - nahlášení jména, případné doplatky, vyfasování vstupenky, fronta na materiály a odchod (povětšinou) na ubytovatiště. Jako v lét jsem pro přenocování zvolila ZŠ Smetanovu, tentokrát mě však přiřadili do třídy 306. Do té jsem dorazila jako první, zaujala strategické místo u dveří (s mým časným vstáváním a pozdní večerkou to byl výborný tah) a vydala se do KD Junior hledat nějaké známé a zbaštit pár toustů. Potkala jsem několik lidí z léta, se kterými jsem strávila několik příjemných úvodních hodin. V devět jsme zašli na Slavnostní zahájení a vzpomínání, po kterém většina z nás zůstala na X Files. Já, která jsem tohle 'dílo' už viděla, jsem se raději odebrala do čajovny, kde jsem tušila možnosti setkat se s dalšími letními přáteli (a taky jsem se těšila na svůj Touareg ;-)). Kdybych tento report psala dřív, tak, jak jsem měla, jistě bych si lépe pamatovala většinu věcí, například, jestli jsem do čajovny šla sama nebo s někým dalším. Ale jelikož jsem přišla v deset a o půlnoci jsem plánovala jít na promítání Doctora Who, je klidně možné, že jsem přišla sama. Přesto se mi ale pořád něco plete, že tam se mnou někdo seděl. No, každopádně jsem během večera viděla Vojtu, Dragon Lorda, Navitas a Artemis, s posledními dvěma zmíněnými jsem proseděla další část večera. Krásnou shodou náhod jsem se ten večer seznámila i s Blancou, která seděla u vedlejšího stolu s Doctoristy.S tou jsem nakonec zůstala po zbytek pátečního provozu čajovny. Prošvihla jsem sice obě dvě promítání Doctora, ale stálo to za to.

Den druhý - sobota
Vstala jsem - jako obvykle - brzy a moje první kroky vedly do sprchy. Ráno, kdy skoro všichni ještě spali, se ani nemuselo čekat moc dlouho. Poté jsem učinila nálet na bar, koupila si džus a Florenty a usadila jsem se na odpočívadle v druhém patře spolu s leenou a Alexou, které jsem potkala u baru. V deset jsem je opustila kvůli přednášce Realita pohádek a legend, kterou na poslední chvíli převzal Vojta od Sethi. Jelikož to zjevně bylo téměř mimo Vojtův obor (což mě trochu překvapilo), pojal to spíš jako upoutávku na svou následující přednášku (Superman a spravedlnost amerických superhrdinů), na kterou já už jsem ale nešla, protože ve vedlejší místnosti Dragon Lord stavěl vesmírný válečný koráb. Tam jsem několikrát odrovnala Blancu svými DW narážkami, načež jsem se odebrala na Ementálovy Stargate znělky. Znělku SG-1 a SGA nechci slyšet nejmíň měsíc! ;-)
Potom následoval přesun do Sokolovny na namurasinu přednášku Doctor Who: Allons-y? In Cardiff?, kde jsem se opět setkala s Blancou (zapomněla jsem si tam zapsat recept na nealkoholické banánové daiquiri, nemá ho někdo?). Ve čtyři mě čekala další SeriesConová přednáškav Sokolovně, a to Mise Cardiff 2008 v režii Ziiny a Molira. Promítli nám fotky z jejich cardiffské dovolené a porovnávali se seriálovými záběry. Na pátou byla naplánovaná dvouhodinová pracovní porada č. 1 k FF09. Tam jsem poprvé zaslechla zprávu, že Vašek končí u HP, a že to vypadá, že není všem Speciálům konec. Jinak se ale nic moc nedělo, tak jsem se v šest vytratila pro tousty, vlastně své první jídlo toho dne vůbec. Počkala jsem si dvacet minut, než jsem dostala svou snídaňo-obědo-večeři a vrátila se na poradu (zase jsem tím pádem prošvihla Ananas ve Stargate).
Po poradě jsem chvíli seděla v čajovně s Navitas a Artemis; v deset jsme měli naplánovaný sraz s jedním tajným lapiduším klubem. Bohužel se nevydařil tolik, jako ty předchozí, protože pořád někdo někam odbíhal (hlavně já ;-)) a všeobecně se mi zdálo, že nebyla moc tematická nálada.
Proto jsem kolem půlnoci s Navitas zapadla na karaoke. Napřed jsem několikrát vycouvala hned u dveří, ale po chvíli si mé uši zvykly a my tam vydržely až do konce. Na pódium mě ale nikdo nedostal, i když se snažili. Karaoke skončilo myslím v pět ráno a většina účastníků se pak ještě přesunula do nonstop baru.

Den třetí - neděle
Celé dopoledne jsem proseděla s Blancou v čajovně. Povídaly jsme si a vymýšlely otázky do její večerní SeriesConové soutěže Nejslabší, máte padáka. Kolem dvanácté přišel Dragon Lord, řekl "Ty, ty, ty a ty - jdete se mnou na oběd." (další dvě byly Lyta a Diegina, které v čajovně byly taky, ale bohužel pozvání odmítly), postřílel nás prstem a šlo se. Po cestě jsme nabrali několik dalších lidí, takže nás nakonec bylo asi osm.

Přes oběd jsme propásli Randalfovu prezentaci fotek z FF2008 (1. část). Po dobré pizze (i když mám ten pocit, že byla trochu nedodělaná, aspoň ta moje) jsme se vrátili do centra dění FF a já naběhla do posilovny na Gatecon Reloaded, kde Stargate Command prodávali upomínkové předměty. Bylo už dost pozdě, takže většina věcí byla vykoupena, ale aspoň jsem sbalila všechny placky s Doctor Who a Torchwoodem, které zbyly a mrkla se na přednášku o dabingu od JacobCartera a Klenotky. Po skončení jsem na chdobě vrazila do Dragon Lorda s Blancou a Michalovým Dalekem (docela šok, když letíte z přednášky a v zorném poli se vám najednou objeví exterminující robot). Po probrání se z úleku jsem se přesunula na odpočívadlo v druhém patře KD, kam za chvíli dorazili mí před chvílí do mě naraživší kamarádi. Dragon zahájil svou Dalekoprezentaci, ze které se mohli všichni fanoušci DW (nezůstala jsem pozadu). Foťáky cvakaly, fanynky squeeovaly, majitel celebrity byl na vrcholu blaha ;-). Po prezentační odmlce jsem pomohla Blance s pár otázkami do její soutěže a pak jsme letěly do obchodu pro zapomenuté ceny na večer.

Po návratu jsme do půl sedmé dělaly zbývající otázky a ona se pak šla nachystat. Dragon Lord šel s ní pro soutěžní program a já jsem dostala na starost malého Daleka (což je skoro větší pocta, než kdyby mi svěřil svoje dítě), se kterým jsem se vydala do Sokolovny na SeriesCon, kde ještě probíhal Klenotčin Jukebox ne-sci-fi seriálových znělek.
Když znělky skončily a lidé v sále se prostřídali, nastoupila celá v černém moderátorka s technickou podporou za zády. Já jsem ještě doběhla pro nápoje a sedla si do první řady, kdyby náhodou došly otázky. Otázky ale nedošly a soutěž dopadla výborně.
Nakonec se vítězkou stala Shial a byla odměněna nealkoholickým šampaňským a čokoládovými bonbóny.
V osm začala ve velkém sále KD dvouhodinová přednáška Silvie Šustrové o dabingu a seriálech na Primě. Dozvěděli jsme se, že Prima chystá do budoucna plno překvapení, mimo jiné třeba Futuramu, Chucka, Pushing Daisies, americký Kancl a Life on Mars (to zděšení v očích fanoušků, když se dozvěděli, že to bude americká verze, to vám nepřeju vidět..). Zbytek večera jsem se potloukala všude možně, bylo mi zle po pizze a tak jsem šla poměrně brzy (asi v jednu) spát.

Den čtvrtý - pondělí
Ráno jsem se vybavila příslušenstvím pro svou přednášku a vydala se ji doučit na odpočívadlo. V deset jsem se zašla mrknout na začínající NarniaCon, kde Elendilka přednášela o Narnijskom svetě. Vrátila jsem se tam kolem jedné, dodívala jsem se na rozběhnutý Epic Movie a začala si připravovat přednášku. Přišlo neuvěřitelných třináct lidí ;-). Po přednášce jsem akorát stihla v KDčku pozdravit pana Mejzlíka a bylo vystaráno.
V pět jsem místo pracovní porady zavítala s Blancou na Filipovu Praktickou teorii her a v Maelströmové místnosti jsme rovnou zůstaly na Sirienovu Psychoanalýzu, ze které se velmi rychle stala psychohygiena. V sedm jsem měla končně příležitost navštívit Randalfovu přednášku o fotkách z letního FF, tentokrát s pořadovým číslem 2. Pak - v osm - jsme si byly s Blancou zahlasovat a zavzpomínat na dalším Klenotčině Jukeboxu (ne-sci-fi seriálové znělky 2), a naše hlasování bylo vylosováno na Dolejte řediteli (dostaly jsme DVD, Milky Way a placku BSG). Blanca byla tou dobou na Dragon Lordově přednášce o technologii v BSG, takže jsem převzala výhry a vydala se do 2. patra, abych tam na ni počkala (měly jsme v plánu užít si poslední večer FFS v Sokolovně).

Odpočívadlo bylo obsazeno Doctoristy, kteří slavili Lytiny narozeniny. Na stole leželo několik DW postaviček ve velmi neobvyklých polohách a několik lahví alkoholu (člověk se vlastně nesmí ničemu z toho večera divit, prý tam padlo deset lahví šampaňského). Přišla jsem právě včas, abych viděla útok Wolverina (alias kapitána Jacka Harknesse) na fise.

Nenechal se, ani jednou, a při jednom z posledních Jackových pokusů to odnesla i jeho modrá košile (která se v tu chvíli důkladně seznámila s fisovým pomerančovým džusem). Poté, co jsme Jacka svlékly z jeho mokrých svršků, zkusil to ještě na Deuse. Toho se nám podařilo zahnat do kouta, ale lapidušáci nám mezitím zabrali sedačky. Když se nám je podařilo vyštvat zpátky k čajovně, objevil se odněkud (Ziino? ;-)) nápad, otestovat jejich trpělivost. Původně nevinné věty "Zkusíme se k nim plížit, uvidíme, co budou dělat." se chytilo několik nejodvážnějších (nejšílenějších, nejopilejších... doplňte si sami) z nás a rozhodli jsme se to realizovat okamžitě. Nenápadné přibližování se, ukrývání se za průhlednými dveřmi a křik hesel jako "Běž, kryju tě!" by zaujal i hluchoslepého. Tímto stylem jsme se tedy dostali až k druhé skupině, která si nás nadšeně fotila. Dostali jsme se do poměrně mrtvého bodu, ze kterého nebylo kam nenápadně postupovat - za Deuse. Idea stáhnout ho na zem pak zpečetila osud jeho židle. Na Deuse se vrhlo nělkolik rozjívených a všehoschopných doctorovských rukou, a jelikož se nechtěl dát, vzdala se židle. S hlasitým křupnutím se složila na hromádku třísek a Deus byl na zemi hned ;-)
Samozřejmě by to nebyla pořádná zábava a adrenalin, kdyby kolem nešel někdo z organizátorů, konkrétně Tomáš Bačkovský. Ten to ale moc neřešil, jen na nás vyjeveně zíral. Podobně překvapený byl i Dragon Lord, před jehož přednáškovou místností se celá estráda odehrávala, a jemuž Deus narušil přednášku, když do místnosti vnesl to, co bývalo židlí a vzal si jinou. Navrch místnost zamkl, a když ji pak znovu otevřel, stál Dragon za dveřmi s nožem v ruce :-)
Než skončila přednáška, stihli jsme se jakž takž uklidnit, a tak jsme si s Blancou vzali z baru schované nealkoholické šampaňské a vyrazili do Sokolovny. Tam se od nás Dragon od pojil, jeho srdce zatoužilo po počítačové herně. My s Blancou jsme otevřely láhev, rozdělily obsah do tří sklenic a svou část jsme okamžitě vypily. Dragonovou jsme pak půl noci přenášely z místa na místo.
Jako první jsme zašly na XBox. Zahrály jsme si Kung Fu Pandu, zkusily Guitar Hero a pak jsme zapadly dolů k DDR. Už předtím jsem tam Blancu vzala a musím říct, že si nevedla vůbec špatně. Ani mě neudivilo, že tomu propadla stejně, jako já.
Po vydatném skákání jsme si daly pauzu a šly se mrknout, jak to jde chlapům v herně. Chvíli jsem poseděla u Verlaina, hrajícího Warcraft III a pak jsme s Blancou naběhly na Nintendo Wii, kde mě neuvěřitelně snadno porážela. Asi kolem druhé se k nám přidal Dragon Lord a já jsem mu ochotně přenechala místo hráče. Spát jsme odešli asi v 3:15.

Den pátý - úterý

Po probuzení jsem se sbalila a odnesla si věci do šatny v Sokolovně. Zašla jsem na snídani do KD, potkala jsem Navitas a společně jsme zašly na dokument Jak SF změnilo svět. Kromě nás tam nikdo nebyl a ani my jsme tam nezůstaly moc dlouho. V deset přijela Česká televize, natočila pár rozhovorů a zase zmizela.
Celé úterý bylo prosyceno atmosférou smutného konce Festivalu a loučení. Co chvíli někdo přišel, někoho objal, pozdravil a byl pryč. V jednu jsme odcházeli i my. Rozloučila jsem se se všemi, které jsem našla (slze jsem se neubránila) a spolu s dalšími lidmi jsem vyrazila na nádraží.
Cesta do Brna probíhala poměrně vesele, pořád bylo okolo plno festivalových lidí, v Havlíčkově Brodě se od nás odpojili Pražáci. Z Brna to pak bylo horší, to už jsem jela sama.




Ještě týden jsem byla plná festivalové energie, která přináši tu největší pohodu, jakou znám. Vždyť co může být lepší, než čas strávený s přáteli, se kterými sdílíte zájmy, myšlení a zážitky? ;-)

Mějte se krásně a nashledanou na 12denním Festivalu Fantazie 1.-12.7.2009!

Dodatek: Fotky, které jsem použila pro svůj report nejsou moje. Jak jsem psala, nevzala jsem si kartu do foťáku, tudíž jsem musela zneužíét archívu jiných. Vlastníky fotek tedy jsou: colonelLAZYjohn, JacobCarter, Shial, jack88 a Pomeranc.