Letošní Silvestr byl dlouhou dobu velmi silně ohrožen. Chata, na které jsme strávili UwagaCon loni, bohužel nebyla letos k dispozici a vše ostatní bylo buď obsazené nebo (více či méně) nerealizovatelné. Nakonec to dopadlo tak, že se SFG muselo rozdělit a slavit Silvestr na různých místech. A na mě bylo, abych hluboce promyslela, kam pojedu já.
Vybrala jsem si možnost, která byla nejdostupnější, nejpočetnější co se účastníků týče a hlavně mně nejsympatičtější - Maťovu chatu ve Skalitém u Čadce, kousek od česko-slovensko-polských hranic.
Datum této akce bylo stanoveno na 30.12.-2.1. a já jsem už od Vánoc počítala hodiny do opětovného shledání s mými scifistickými přáteli. Přes počáteční technické problémy se nám podařilo s Citronem a Etynem domluvit na společné cestě a epický prodloužený poslední víkend roku 2010 mohl začít.
S mými dvěma spolucestovateli jsem se setkala hned ve vlaku z Prostějova do Olomouce (kterým oni jeli z Brna), která proběhla nad očekávání hladce. Zpoždění, kterého jsme se tak báli (jelikož jsme na přestup měli asi 6 minut), se naštěstí nekonalo a tak jsme přijeli do naší přestupní stanice jen o nějaké tři minuty později, než bylo plánované. Naopak zpoždění měl náš navazující vlak, známý Leoš Janáček. Díky tomu jsme si ale všimli Benefica, který stál na nástupišti naproti nám a mířil (jak jsme se ze vzájemného pokřikování přes koleje dozvěděli) na Silvestra do Brna. Naše rozjásané rozpravy, které jistě slyšela půlka nádraží, přehlušil přijíždějící mezinárodní express, do kterého jsme naskočili a pokračovali v cestě směr Čadca.
Ve vlaku jsme se usadili do volného kupé, ze kterého nás záhy 'vyhnala' průvodčí, která nám oznámila, že pokud nechceme, aby nás v Ostravě odpojili, musíme se přesunout o dva vagóny dopředu. Odebrali jsme se tedy do otevřeného vozu bez kupé a obsadili jednu (víceméně) volnou kóji pro čtyři. Citron vytáhl papír a místo psaní slohové práce do školy, což měl původně v plánu, začal kreslit mapu naší epické cesty na Slovensko. Při příjezdu do Ostravy jsme na úpatí nedalekých kopců zahlédly hořící sloup; usoudili jsme, že začala olympiáda. Následující část cesty jsme sdíleli písničky z mobilů a bavili se různými debatami o seriálech, jako obvykle.
Když jsme začínali nabírat slušné zpoždění a navíc jsme asi deset minut stáli v Českém Těšíně, začali jsme být lehce nervózní, což navíc ještě umocnilo oznámení z reproduktoru vlaku, které bylo v půlce násilně přehlušeno cenzurovacím šuměním, abychom se nedozvěděli, že se nám mimozemšťané pokusí infiltrovat vůz. Nenadělali s tím ale nijak dlouhé potíže a tak jsme do Čadce přijeli jen s 15 minutovým zpožděním.
V Čadci na stanici jsme se najedli a naskočili na vlak do naší cílové stanice, ve kterém jsme potkali Titiklan, se kterými jsme zahájili con slavnotním otevřením Fernetu Citrusu a zapolemizovali jsme si o Citronových předcích (Citron<->Citrus, anyone?).
Když jsme dorazili na místo (Maťo pro nás přišel na zastávku), většina osazenstva už byla tam jen Propan měl přijet po půlnoci (ale přijel až ráno, protože ho rodiče v noci nepustili) a Nina na druhý den. Přivítali jsme se, vyskládali jsme zásoby jídla do vypnuté ledničky a zapojili se do všeobecné conovací nálady, která stojí vždycky za to.
V půlce večera jsme si s brněnskými scifisty rozdali vánoční dárky a vrhli se na klasické aktivity typu UNO.
Ještě později, asi kolem půlnoci, dorazila Namuras, kterou jsme alespoň na chvíli vytrhli z učení a zábava se mohla začít naplno. Samo vytasil ďábelskou aplikaci v mobilu, která nám obstarala zábavu na celou noc - Truth or dare - a když jsme zapnuli možnost "Make it dirty!", nabrala noc zajímavých obrátek.
*CENSORED*
Ráno, hned jak jsme se vyhrabali z postelí, se projektor s počítačem rozjely naplno a celé dopoledne se promítal Family Guy, Eddie Izzard, Doctor Who a Father Ted. Já, Morgy a Maťo jsme si zabrali gauč a proleželi jsme na něm v kuse tři hodiny, čímž se oficiálně začal Gaučkon, který probíhal až do posledních chvílí conu.
Odpoledne se většina z nás vydala na epickou výpravu na trojmezí, tedy bod, kde se setkávají hranice Česka, Slovenska a Polska. Propan nás na dvakrát odvezl na nejbližší možné místo a následně jsme zahájili parádní výšlap zasněženými lesy do kopce a do kopce a do kopce a do kopce. Když jsme přešli asi padesátý kopec a cesta se začala svažovat, někteří z nás to chtěli vzdát, ale naštěstí jsme to neudělali a nakonec jsme se přece jen dostali k našemu cíli.
Na trojmezí jsme udělali pár skupinových fotek u památníků, prozkoumali terén ve snaze najít stopy po Uwaze a vyrobili ve sněhu pár sněhových andělů. Vyděsili jsme několik turistů, kteří se tam kromě nás nacházeli, zanechali jsme kyselou rybičku jako oběť na styčném bodě a vyrazili jsme zpátky. Kupodivu cesta zpět trvala kratší dobu (alespoň mně to tak připadalo).
Po návratu jsme se opět svorně pousazovali ke kamnům, abychom se mohli opět plně věnovat projektoru a hrám (ti, kdo se neuložili na Gaučkon hráli nějakou pofidérní karetní hru). Pustili jsme si závěr 3. série Doctora Who. Někdy tou dobou se taky spustila vedlejší linie conu v jedné z ložnic, kde se ti, kteří se zrovna neúčastnili celoconového promítání, věnovali různým
jiným záležitostem (filmy, hry, seriály).
Když jsme se dodívali na Mastera, dali jsme se do šestihodinového maratonu Jekylla, u jehož druhého dílu Gaučkon opustil Maťo s Morgy, kteří jeli lovit wi-fi.
Po čtvrtém dílu jsme Jekylla nechali vychladnout a pomalu jsme se začali připravovat na rychle se blížící půlnoc ("Pohněte si, nebo to nestihnem!", "Kolik je hodin?!", "Kde mám šampaňské?!").
Tři minuty před půlnocí jsme se všichni shromáždili v kroužku na zahradě chaty a s lahvemi šampaňského a prskavkami v rukou jsme společně odpočítali posledních 30 vteřin roku 2010. Po přípitku a půlnočních objetích jsme si společně zazpívali československou hymnu a pokusili jsme se zavolat těm, kteří s námi nemohli být. Ti, kteří nám telefon zvedli, ale z hovoru stejně moc neměli; jistě ale pochopili, co jsme jim chtěli říct.
Když jsme venku pořádně vymrzli, vrátili jsme se dovnitř, abychom dorazili Jekyll maraton, po kterém pro nás mělo duo Morgy+Maťo připraveno zábavní blok slovenských hitů 80. a 90. let v podobě songů z REPETE a znělek pohádek. Po dvou hodinách dokonalé brain damage většina conovníků odpadla a poslední přeživší si před spaním pustila Madame de Pompadour v dokonalé souhře s Doctorem Who.
Novoroční ráno (tedy pro většinu poledne) bylo, stejně jako celý den, líné a povalečné. Gaučkon opět obsadilo naše trio a Maťo si pomalu ale jistě vyslužoval novou přezdívku - Vankúš (na zahraničních fórech "Pillow"). Celý den jsme strávili sledováním Eddieho Izzarda, M*A*S*He, Couplingu a určitě několika dalších skvostů světové kinematografie, včetně taiwanského filmu
Dragon ball, který pro svou kvalitu nemohl na SilvestrConu chybět.
Když se M&M během odpoledne opět vydali hledat wi-fi, věděli jsme, že bude zle. A tentokrát to vzali od podlahy.
Když večer opět zasedli za notebook a pustili se do jukeboxování, vytáhli na nás kromě REPETE i další epické československé oldies hity ve stylu Petera Nagyho, Michala Davida, Petra Kotvalda, Michaely Paštekové a dalších. Brainwashingové fláky byly naštěstí prokládané i pár hodnotnějšími kusy (například Lipová lyžka, Lásko má já stůňu nebo
unexpected Time Warp), které nás alespoň částečně udržely při zdravém rozumu a setkaly se s nemalou odezvou. Dlouhou nocí se po chatě a okolí ozýval nadšený scifistický zpěv, někdo odpadl dřív, někdo později; někdo do postele, někdo na záchod; a vypilo se vše, co nám zbylo.
... Když jsme se ráno probrali (došlo nám, že ranní vlaky nikdo nestihneme), začalo pro nás poslední dopoledne SilvestrConu; stejně jako na každém conu smutné a plné balení a loučení. S podivem jsme zjistili, že se na chatě nacházelo víc lahví Fernetu, než bylo přivezeno, a stejně tak i to, že nám dokonce nějaký alkohol i zbyl (to bylo víno z lokálního velkoobchodu, kterého se nikdo nechtěl dotknout). Některým bylo po předešlé noci překvapivě dobře, jiným hůř, někteří měli problém si na určité události vzpomenout.
Podařilo se nám všem dojít na zastávku vlaku, kde jsme si stihli ještě zapálit poslední prskavky a rozloučit se s těmi, kteří zůstali (Vankúš, Morgy a Propán) na chatě o něco déle. Nasedli jsme na místní lokálku - Uwagu - a zamířili směr Čadca.
V Čadci jsme (my, česká divize) s hrůzou zjistili, že jsme se s odjezdem našeho dalšího vlaku sekli o dvacet minut a náš vlak odjíždí za dvě minuty. Naštěstí odjížděl ze stejného nástupiště, na jakém jsme vystoupili z Uwagy, a tak jsme se rychle poobjímali s ostatními a naskočili do rozjíždějícího se vlaku. V Ostavě jsme vystoupili a tím pro nás začala další část naší epické cesty.
V Ostavě jsme měli na přestup dvě hodiny. Rozhodli jsme se, že se tam alespoň najíme. Galbovka si v klidu vyměnila peníze a koupila si jízdenku do Brna, zatímco jsme si já a Citron kupovali Hořické trubičky v automatu. Když jsme vylezli z nádražní haly a zamířili do města, jako první nás upoutala krvavá skvrna na sněhu, kousek od zastávky tramvaje. Snažili jsme se ji ignorovat, stejně jako množství spoluobčanů tmavší pleti v ostravských ulicích, zatímco jsme se snažili najít otevřenou restauraci. Marně. V neděli prostě v Ostravě nemáte šanci najít podnik, kde by se vařilo, nebo který by byl alespoň otevřený.
Vrátili jsme se tedy na nádraží, kde jsme předtím zahlédli bistro, a hladově zamířili tam. To byla chyba číslo dvě (chyba číslo jedna bylo vystoupit v Ostravě). Každý z nás měl jiné jídlo (Etyn a galbovka měli oba smažený sýr, ale galbovka ho měla s kečupem a Etyn bez, což z těchto věcí dělalo úplně jiné odrůdy chutí) a ani jedno se nedalo s čistým svědomím sníst. Roztoužení po teplém jídle jsme ho do sebe přece jen nějak nasoukali a vydali jsme se koupit si Fornetti do stánku.
Za hodinu jsme nasedli na další vlak, kterým jsme za poslechu hitů z předchozího večera (Waikiki ftw!) úspěšně dorazili do Olomouce.
Já jsem brněnskou sekci opustila v Prostějově, odkud jsem vyrazila domů, abych mohla zahájit již tradiční Depkon.
Offline twitter: 1) Citron zjistil, že Sirius má hlavu.
2) Maťo nemá gombíky.
3) Morgyiny tepláky nejsou pyžamo, ale hrací plocha na
Člověče, nezlob se. Jediná změna je, že do domečku se nesmí.
4) Freak šla (na záchod) provětrat Ginu.
5) Citron šel (na záchod) vyvenčit holuba.
6) Morgy o Skalárovi: "Ten by napchal drevo do všetkého."
7) Jídlo z ostravského nádražního bistra je to nejhorší, co Brnoconisté kdy jedli. True story. Od teď už všechno hnusné jídlo bude, při pomyšlení na tohle, chutnat o něco lépe.
8) Příručka 33 poloh s vankúšem. Co udělat před samotnými polohami? Rozepnout gombíky!
9) NCIS je spin-off JAGu a JAG je spin-off Pepka Námořníka.
Podlinie SilvestrConu:
Gaučkon
NaKnopCon
Vlakon
OstravaCon
Vedlejší linie v ložnici
SilvestrCon byl epický, plný zážitků, událostí, promítání, her a přátel. Takový, jaký má Silvestr být. Zpětně jsem ráda, že jsem odolala pokušení a nejela jsem na New Year's Eve do Londýna, jak jsem plánovala původně... Miluju vás, SFG.
Dnes po cestě z domu do Prahy jsem se několikrát setkala s až neuvěřitelným chováním řidičů autobusů. A tím "neuvěřitelný" výjimečně nemyslím nic negativního.
