sobota 15. listopadu 2008
Children in Need
pátek 14. listopadu 2008
David Tennant quits as Doctor Who
A tady jsou aktuální kurzy na nového Doctora:
2/1 David Morrisey
6/1 Patterson Joseph
8/1 James Nesbitt, Chiwetel Ejiofor
10/1 Russell Tovey, John Simm
12/1 Anthony Head
14/1 Robert Carlyle, David Walliams
16/1 Richard E. Grant
18/1 Richard Coyle, Aidan Gillen, Alan Davies, Sean Pertwee
20/1 Jason Statham, Harry Lloyd, Nigel Harman, Marc Warren, Jack Davenport
25/1 Julian Walsh, Adrian Lester, Alexander Armstrong
33/1 Julian Rhind-Tutt, Rupert Penry-Jones, James McAvoy
40/1 Bill Nighy, Stephen Fry, Ben Wishaw
50/1 John Barrowman, Ben Miles, David Suchet, Hugh Laurie
66/1 Gary Oldman, Matt Smith, Paul Bettany, Joel Beckett, Christopher Eccleston
80/1 Alex Kingston, Dean Lennox Kelly, Christopher Villiers
100/1 Ricky Gervais
150/1 Hugh Grant, Russell Brand, Vinnie Jones
200/1 Robbie Williams
Co vy na to, přežijem to? ;-)
Festival Fantazie Speciál
Kdy: 24.-28.10. 2008
Kde: Chotěboř
Od skončení letního Festivalu fantazie jsem se Speciálu nemohla dočkat. V iGoogle jsem si nastavila odpočívánání, tiskla jsem propagační letáky a roznášela je po městě. V den zahájení - pátek- jsem ani nešla do školy. V klidu jsem se balila, abych nic nezapomněla (cože se mi nepovedlo, nechala jsem doma kartu do foťáku).
Kolem poledne jsem nasedla na vlak a vydala se na cestu směrem domů, ehm, totiž do Chotěboře. V Olomouci bylo času na přestup dost, to nebyl problém, ale v Pardubicích jsem měla jen deset minut, a to už bylo horší. Když se vám totiž zpozdí rychlík z Olomouce o sedm minut, rázem je času mnohem méně. A aby toho nebylo málo, byl vlak nacpaný po střechu, že se nedalo sednou ani v chodbičce. Ale dost o cestě. Samozřejmě, že všechno vyšlo tak, jak mělo a já dojela do Chotěboře jen pár minut po udané době příjezdu. Naivně jsem si myslela, že budu mezi prvními (kdo by jezdil tak brzo před otevřením registrace, že), ale když jsem spolu s několika Vrátkaři dorazila k Sokolovně, stálo tam už asi 30 lidí. Počkali jsme si několik minut, které zbývaly do sedmnácté, a pak jsme se nedočkavě nahrnuli do prostor, určených k registraci. Potom to šlo relativně rychle - nahlášení jména, případné doplatky, vyfasování vstupenky, fronta na materiály a odchod (povětšinou) na ubytovatiště. Jako v lét jsem pro přenocování zvolila ZŠ Smetanovu, tentokrát mě však přiřadili do třídy 306. Do té jsem dorazila jako první, zaujala strategické místo u dveří (s mým časným vstáváním a pozdní večerkou to byl výborný tah) a vydala se do KD Junior hledat nějaké známé a zbaštit pár toustů. Potkala jsem několik lidí z léta, se kterými jsem strávila několik příjemných úvodních hodin. V devět jsme zašli na Slavnostní zahájení a vzpomínání, po kterém většina z nás zůstala na X Files. Já, která jsem tohle 'dílo' už viděla, jsem se raději odebrala do čajovny, kde jsem tušila možnosti setkat se s dalšími letními přáteli (a taky jsem se těšila na svůj Touareg ;-)). Kdybych tento report psala dřív, tak, jak jsem měla, jistě bych si lépe pamatovala většinu věcí, například, jestli jsem do čajovny šla sama nebo s někým dalším. Ale jelikož jsem přišla v deset a o půlnoci jsem plánovala jít na promítání Doctora Who, je klidně možné, že jsem přišla sama. Přesto se mi ale pořád něco plete, že tam se mnou někdo seděl. No, každopádně jsem během večera viděla Vojtu, Dragon Lorda, Navitas a Artemis, s posledními dvěma zmíněnými jsem proseděla další část večera. Krásnou shodou náhod jsem se ten večer seznámila i s Blancou, která seděla u vedlejšího stolu s Doctoristy.
S tou jsem nakonec zůstala po zbytek pátečního provozu čajovny. Prošvihla jsem sice obě dvě promítání Doctora, ale stálo to za to.Den druhý - sobota
Vstala jsem - jako obvykle - brzy a moje první kroky vedly do sprchy. Ráno, kdy skoro všichni ještě spali, se ani nemuselo čekat moc dlouho. Poté jsem učinila nálet na bar, koupila si džus a Florenty a usadila jsem se na odpočívadle v druhém patře spolu s leenou a Alexou, které jsem potkala u baru. V deset jsem je opustila kvůli přednášce Realita pohádek a legend, kterou na poslední chvíli převzal Vojta od Sethi. Jelikož to zjevně bylo téměř mimo Vojtův obor (což mě trochu překvapilo), pojal to spíš jako upoutávku na svou následující přednášku (Superman a spravedlnost amerických superhrdinů), na kterou já už jsem ale nešla, protože ve vedlejší místnosti Dragon Lord stavěl vesmírný válečný koráb. Tam jsem několikrát odrovnala Blancu svými DW narážkami, načež jsem se odebrala na Ementálovy Stargate znělky. Znělku SG-1 a SGA nechci slyšet nejmíň měsíc! ;-)
Potom následoval přesun do Sokolovny na namurasinu přednášku Doctor Who: Allons-y? In Cardiff?, kde jsem se opět setkala s Blancou (zapomněla jsem si tam zapsat recept na nealkoholické banánové daiquiri, nemá ho někdo?). Ve čtyři mě čekala další SeriesConová přednáškav Sokolovně, a to Mise Cardiff 2008 v režii Ziiny a Molira. Promítli nám fotky z jejich cardiffské dovolené a porovnávali se seriálovými záběry. Na pátou byla naplánovaná dvouhodinová pracovní porada č. 1 k FF09. Tam jsem poprvé zaslechla zprávu, že Vašek končí u HP, a že to vypadá, že není všem Speciálům konec. Jinak se ale nic moc nedělo, tak jsem se v šest vytratila pro tousty, vlastně své první jídlo toho dne vůbec. Počkala jsem si dvacet minut, než jsem dostala svou snídaňo-obědo-večeři a vrátila se na poradu (zase jsem tím pádem prošvihla Ananas ve Stargate).
Po poradě jsem chvíli seděla v čajovně s Navitas a Artemis; v deset jsme měli naplánovaný sraz s jedním tajným lapiduším klubem. Bohužel se nevydařil tolik, jako ty předchozí, protože pořád někdo někam odbíhal (hlavně já ;-)) a všeobecně se mi zdálo, že nebyla moc tematická nálada.
Proto jsem kolem půlnoci s Navitas zapadla na karaoke. Napřed jsem několikrát vycouvala hned u dveří, ale po chvíli si mé uši zvykly a my tam vydržely až do konce. Na pódium mě ale nikdo nedostal, i když se snažili. Karaoke skončilo myslím v pět ráno a většina účastníků se pak ještě přesunula do nonstop baru.Den třetí - neděle
Celé dopoledne jsem proseděla s Blancou v čajovně. Povídaly jsme si a vymýšlely otázky do její večerní SeriesConové soutěže Nejslabší, máte padáka. Kolem dvanácté přišel Dragon Lord, řekl "Ty, ty, ty a ty - jdete se mnou na oběd." (další dvě byly Lyta a Diegina, které v čajovně byly taky, ale bohužel pozvání odmítly), postřílel nás prstem a šlo se. Po cestě jsme nabrali několik dalších lidí, takže nás nakonec bylo asi osm.
Nakonec
V osm začala ve velkém sále KD dvouhodinová přednáška Silvie Šustrové o dabingu a seriálech na Primě. Dozvěděli jsme se, že Prima chystá do budoucna plno překvapení, mimo jiné třeba Futuramu, Chucka, Pushing Daisies, americký Kancl a Life on Mars (to zděšení v očích fanoušků, když se dozvěděli, že to bude americká verze, to vám nepřeju vidět..). Zbytek večera jsem se potloukala všude možně, bylo mi zle po pizze a tak jsem šla poměrně brzy (asi v jednu) spát.
Den čtvrtý - pondělí
Ráno jsem se vybavila příslušenstvím pro svou přednášku a vydala se ji doučit na odpočívadlo. V deset jsem se zašla mrknout na začínající NarniaCon, kde Elendilka přednášela o Narnijskom svetě. Vrátila jsem se tam kolem jedné, dodívala jsem se na rozběhnutý Epic Movie a začala si připravovat přednášku. Přišlo neuvěřitelných třináct lidí ;-). Po přednášce jsem akorát stihla v KDčku pozdravit pana Mejzlíka a bylo vystaráno.
V pět jsem místo pracovní porady zavítala s Blancou na Filipovu Praktickou teorii her a v Maelströmové místnosti jsme rovnou zůstaly na Sirienovu Psychoanalýzu, ze které se velmi rychle stala psychohygiena. V sedm jsem měla končně příležitost navštívit Randalfovu přednášku o fotkách z letního FF, tentokrát s pořadovým číslem 2. Pak - v osm - jsme si byly s Blancou zahlasovat a zavzpomínat na dalším Klenotčině Jukeboxu (ne-sci-fi seriálové znělky 2), a naše hlasování bylo vylosováno na Dolejte řediteli (dostaly jsme DVD, Milky Way a placku BSG). Blanca byla tou dobou na Dragon Lordově přednášce o technologii v BSG, takže jsem převzala výhry a vydala se do 2. patra, abych tam na ni počkala (měly jsme v plánu užít si poslední večer FFS v Sokolovně).
. Poté, co jsme Jacka svlékly z jeho mokrých svršků, zkusil to ještě na Deuse. Toho se nám podařilo zahnat do kouta, ale lapidušáci nám mezitím zabrali sedačky. Když se nám je podařilo vyštvat zpátky k čajovně, objevil se odněkud (Ziino? ;-)) nápad, otestovat jejich trpělivost. Původně nevinné věty "Zkusíme se k nim plížit, uvidíme, co budou dělat." se chytilo několik nejodvážnějších (nejšílenějších, nejopilejších... doplňte si sami) z nás a rozhodli jsme se to realizovat okamžitě.
Nenápadné přibližování se, ukrývání se za průhlednými dveřmi a křik hesel jako "Běž, kryju tě!" by zaujal i hluchoslepého. Tímto stylem jsme se tedy dostali až k druhé skupině, která si nás nadšeně fotila. Dostali jsme se do poměrně mrtvého bodu, ze kterého nebylo kam nenápadně postupovat - za Deuse. Idea stáhnout ho na zem pak zpečetila osud jeho židle. 
Na Deuse se vrhlo nělkolik rozjívených a všehoschopných doctorovských rukou, a jelikož se nechtěl dát, vzdala se židle. S hlasitým křupnutím se složila na hromádku třísek a Deus byl na zemi hned ;-)Samozřejmě by to nebyla pořádná zábava a adrenalin, kdyby kolem nešel někdo z organizátorů, konkrétně Tomáš Bačkovský.
Ten to ale moc neřešil, jen na nás vyjeveně zíral. Podobně překvapený byl i Dragon Lord, před jehož přednáškovou místností se celá estráda odehrávala, a jemuž Deus narušil přednášku, když do místnosti vnesl to, co bývalo židlí a vzal si jinou. Navrch místnost zamkl, a když ji pak znovu otevřel, stál Dragon za dveřmi s nožem v ruce :-)Než skončila přednáška, stihli jsme se jakž takž uklidnit, a tak jsme si s Blancou vzali z baru schované nealkoholické šampaňské a vyrazili do Sokolovny. Tam se od nás Dragon od pojil, jeho srdce zatoužilo po počítačové herně. My s Blancou jsme otevřely láhev, rozdělily obsah do tří sklenic a svou část jsme okamžitě vypily. Dragonovou jsme pak půl noci přenášely z místa na místo.
Jako první jsme zašly na XBox. Zahrály jsme si Kung Fu Pandu, zkusily Guitar Hero a pak jsme zapadly dolů k DDR. Už předtím jsem tam Blancu vzala a musím říct, že si nevedla vůbec špatně. Ani mě neudivilo, že tomu propadla stejně, jako já.
Po vydatném skákání jsme si daly pauzu a šly se mrknout, jak to jde chlapům v herně. Chvíli jsem poseděla u Verlaina, hrajícího Warcraft III a pak jsme s Blancou naběhly na Nintendo Wii, kde mě neuvěřitelně snadno porážela. Asi kolem druhé se k nám přidal Dragon Lord a já jsem mu ochotně přenechala místo hráče. Spát jsme odešli asi v 3:15.
Den pátý - úterý
Celé úterý bylo prosyceno atmosférou smutného konce Festivalu a loučení. Co chvíli někdo přišel, někoho objal, pozdravil a byl pryč. V jednu jsme odcházeli i my. Rozloučila jsem se se všemi, které jsem našla (slze jsem se neubránila) a spolu s dalšími lidmi jsem vyrazila na nádraží.
Cesta do Brna probíhala poměrně vesele, pořád bylo okolo plno festivalových lidí, v Havlíčkově Brodě se od nás odpojili Pražáci. Z Brna to pak bylo horší, to už jsem jela sama.
Ještě týden jsem byla plná festivalové energie, která přináši tu největší pohodu, jakou znám. Vždyť co může být lepší, než čas strávený s přáteli, se kterými sdílíte zájmy, myšlení a zážitky? ;-)
středa 22. října 2008
Gaudeamus 2008
Vyjeli jsme v půl osmé vlakem, aby to byl aspoň trošku zážitek. Do Brna jsme přijeli chvíli po deváté, načež jsme se namačkali do přecpaného autobusu a vyjeli směr Výstaviště. Od Prostějova se s námi táhlo velké hejno studentů (jsou studenti hejno, houf nebo smečka?), které nás neopustilo ani po výstupu z autobusu, takže bylo jasné, kam všichni míří. Koupili jsme si vstupenky, hned u vchodu vyfasovali reklamní letáčky a vydali se směrem k pavilonu F. Chvíli nám trvalo, než jsme se zorientovali, ale jakmile jsme se rozkoukali a zakroužkovali v prospektech plánované přednášky, šlo všechno jako po másle. Dohodli jsme se, že budeme radši chodit všude spolu, abychom se pak zbytečně nemuseli hledat.
Po absolvování několika přednášek (ČVUT, Technická v Liberci, AAUNI - vyhrála jsem v anketě ;-)) jsme se vydali na průzkum jednotlivých stánků. Zatímco Ufon se koukal po technických školách, které by nabízely kvalitní studium IT, já se rozplývala nad zahraničními univerzitami s nesmírně zajímavými obory. Výsledkem našeho zkoumání bylo někiolik kilo prospektů a informačních letáků, několik propisek a balónek FITu VUTčka.
Ve dvě hodiny jsme z výstaviště vypadli, nabušení informacemi a dobře naladěni. Tramvají jsme se dopravili k hlavnímu nádraží a, jelikož jsme měli ještě dost času, zašli jsme do krypty kapucínských mnichů a na oběd. Pak následovala cesta domů v uličce přeplněného vlaku. Vzhledem k tomu, že jsme vstávali poměrně brzo, nebylo ani divné, že jsme si oba na půl hodinky zdřímli ;-)
pondělí 13. října 2008
Čáry máry, hokus pokus... Aneb jak zkazit středověkou legendu snadno a rychle
Jenže ouha - už pár minut po začátku prvního dílu mi čelist zapadla kamsi pod židli a nepodařilo se mi ji vrátit na původní místo skoro až do konce. Ostatně, můj kamarád Griffin to vystihl perfektně:
"Zdar, kdyby se ti nejakou nestastnou nahodou stalo, ze bys mela sanci se podivat na serial, ktery se jmenuje Merlin, tak to u vsech vsudy nedelej, je li ti mozek mily.. jen par postrehu z prvnich dvaceti minut prvniho dilu nemaj co delat, tak udelali nejakej pojebanej serial jmenem Merlin,..merlin je tam mlady, rikal ze se nikdy magii neucil (ucila ho Mab.) a je to na kamelote (ktery nechal postavit az Artus , a to uz byl merlin celkem jetej )...navic tam mluvi o nejakem jeho otci, a on zadneho nemel..podle legendy.. a s kazdou minutou nabyvaji dalsi a dalsi hovadiny...neco tak zmrseneho sem fakt dlouho nevidel...dokonce i ten serial Ivanhoe, ktery kdysi bezel v televizi, byl povedenejsi, a to uz je co rict...protoze to byla tezka fraska. hah..artus stejne stary jako merlin..HA'..artus takovej kreten..HA!'...to je voslovitost. HA! Guenever na stejnem hrade jako Artus HAAAAHA"
Trefné. Tvůrci evidentně docela slušně zapojili svou fantazii a na legendy se zas tolik neohlížejí. Pro desetileté dítě je to určitě paráda, ale já - milovnice historie a středověkých legend - hořce pláču.
Jeden efekt to ale má (a tím vlastně tvůrci docílili toho, co chtěli), a to takový, že se na ten seriál budu dívat dál. Zajímá mě, co dalšího chlapci domotají....