Rant o Hobbitovi

Ano, vím, že opět zanedbávám blog a slibuju (hehe), že to před Vánoci napravím a shrnu vše, co se za dobu mé nepřítomnosti stalo. Teď mám ale nutkání sdílet zde můj názor na poslední žhavé téma: filmové zpracování Hobbita.

Ano, už jsem to napsala na facebook, ale ne všichni můj facebook mají a čtou, tak tedy sdílím i tady:
Jsem úpřímně strašně ráda, že jsem před 11 lety nebyla součástí fandomu, nečetla jsem recenze a neměla jsem facebook. LotR trilogii jsem si užila 10000000x víc, než teď Hobbita. Víte proč?
Ne proto, že by byl Hobbit horší. Proto, že se na mě den po premiéře nesesypalo tisíc cizích názorů, procent od recenzentů a vždypřítomných rejpavých kritiků, kteří si za každou cenu musí na filmu najít něco špatného. On je bez nich ten zážitek tak nějak čistější.
A proto jsem od úterý večer nečetla facebook ani jiné sociální sítě a na Hobbita jsem vyrazila hned, jak to šlo (včera v 11:20). Byla jsem nadšená! Připomnělo mi to staré časy v kině na Pánovi Prstenů a měla jsem pocit, že je mi zase 10 a mám oči navrch hlavy z té epičnosti. Ano, jsem tolkienista a přiznávám, že pro člověka, co nečetl knihu, to mohlo být trochu zmatené. Tak si, pěkně prosím, tu knihu přečtěte. Že to mělo tři hodiny a bylo to zdlouhavé? Ale kdeže. To, že se myslíte, že se krátká kniha NESMÍ rozdělit do tří filmů, je váš problém. Možná byste si měli zjistit, co všechno má být součástí těch filmů (a není to je Hobbit samotný, miláčci) a pak by vám snad nepřišlo, že tam některé věci byly zbytečné.
Hobbit předčil má očekávání (v HFR 3D + Dolby Atmos, na které si vůbec nehodlám stěžovat; obraz byl krásně čistý a připadala jsem si občas, že stojím přímo uprostřed scény) a nemůžu se dočkat, až ho uvidím znovu (dnes, 20:20, 2D). Už bude druhý díl? :)

I'm a redhead again!

První barvení vlasů v Anglii dopadlo překvapivě dobře; Fran mi pomohla, takže nevypadám jako dalmatin, ale zase jako člověk.

Jediná fotka, kterou se mi podařilo udělat, aniž bych vypadala jako vyoraná myš nebo trotl.

Jinak se tady vcelku nic neděje; chystáme se na Halloween, já už týden dodělávám kostým na pondělní párty (fotky budou). Měla bych napsat report z koncertu Idiny Menzel, na kterém jsem byla minulý týden, ale já se k tomu dostanu.
Anyway, v Čechách prý sněží, tady jen mrzne. A taky jsou všichni na FanCity a já dřepím doma. Co naděláte.
Tak já jdu; jedeme na nějakou house party, či co. *yay*

Týden 3, 4, 5, ... aneb Opět zapomínám na svůj blog

Já vím, jsem strašná. Omlouvám se. Chtěla bych slíbit, že se polepším, ale znáte mě a musí vám být jasné, že lepší už to prostě nebude. Tak tedy shrnutí několika předchozích týdnů:
Sešla jsem se s druhou českou au-pair v Manchesteru a bylo to fajn, bohužel jsme zatím neměly příležitost to zopakovat. Snad se brzy nějaká naskytne.
Andrew slavil šesté narozeniny. Slavilo se nadvakrát, jednou v pátek (v den narozenin) a podruhé následující neděli, kdy měl plnohodnotnou oslavu narozenin. Proč ji neměl hned první víkend? Protože jsme jeli do Briminghamu na oslavu 70. narozenin Franina otce. Sešla se celá rodina (cca 45 lidí, z toho 7 dětí, které jsem prakticky měla na starost) a celkově to bylo moc příjemné; všichni byli strašně milí a dozvěděla jsem se spoustu užitečných věcí.

Následující víkend jsme tedy měli Andrewovu oslavu narozenin, tématem byli Piráti. Postavili jsme obrovský party stan na zahradě, vyhrabali improvizované pirátské kostýmy a celé odpoledne jsme (se) bavili 15 dětí ve věku 4-8 let. Vyčerpávající, leč zábavné. Andrew dostal spoustu nových hraček, hromadu lega, her atd. Já jsem mu dala pouzdro s Mickey Mousem, které se mu překvapivě moc líbilo.
Matt mě vzal na prezentaci studentských spolků a já se s nadšením přidala do Československého, Sci-fistického a hudebního spolku (surprise!). Víc socializace, 10 bodů pro Zmijozel! Se scifisty se scházíme každé pondělí, CS club má první meeting tuhle neděli (v hospodě s československým menu).

Minulý týden jela Fran na konferenci do Londýna, takže jsme byli dva dny na děti sami jen já a Matt. Myslím, že jsme to celkem zvládli, což je úspěch, ne?
O víkendu jsme jeli na jejich "chatu" do Walesu. Ta země je TAK zelená! Bylo nádherně a Holkerovi mě vzali na hrad a k vodopádům... Nádhera.
Aaaaand that's about it, I guess. Moc se toho neudálo, doufám, že jsem na nic nezapomněla. Omlouvám se, že je to tak strohé, ale prostě není čas (protože začala seriálová sezóna, buďme upřímní). Tak zase někdy!

Týden 2: nákupy, Brave a Gay Pride

Ve čtvrtek jsme s dětmi navštívili Museum of Science and Industry, což byl můj první čas strávený s dětmi o samotě. Zvládli jsme to bravurně a strávili tam celé dopoledne, dokud nás Fran nepřijela vyzvednout. Co mě zarazilo byla jedna místnost věnovaná jen a pouze manchesterské LGBT komunitě a její historii. V Anglii je na tuto problematiku pohlíženo jinak a Manchester je jedno z nejotevřenějších měst co se týče podpory lidí z této komunity. Musím říct, že jsem byla ráda, že si děti v tu chvíli hrály v dětském koutku, protože já měla co dělat, abych utřela slzy.

V pátek jsem měla sraz s Jackem a, protože já jsem si potřebovala koupit tašku, skončili jsme v Arndale prolézáním obchodů. Samozřejmě jsme nemohli vynechat ani Forbidden Planet a další geek shopy, na které jsme narazili po cestě, ale ve finále byl celý den jen o pátrání po mé tašce, kvůli které jsme si udělali hodinovou procházku do Salfordu, kde jsme konečně uspěli. Unavení po celodenním chození jsme se rozhodli, že půjdeme do kina na Brave (protože Antrey si v Disney shopu koupila plyšáka z filmu, aniž by ho předtím viděla) a díkybohu za to! Ta pohádka byla geniální! Půlku jsem toho probrečela (byl ten film o mě nebo co?) a nadchla jsme se ještě víc, než předtím (ano, čekejte podobnou úchylku jako s Tangled, možná ještě větší).

V sobotu jsme se já, Fran a děti vydali do centra, abychom mohli přihlížet Pride Parade, pochodu na oslavu a podporu LGBT v rámci Pride Weeku (jejich Gay Pride trvá cca 10 dní!). Přísahám, že jsem po nějaké době přestala brečet. Bylo to krásné a kouzelné a děti dostaly spoustu náramků, bonbónů, vlaječek a samolepek, takže byly spokojené taky.  V neděli jsme měli opět sraz s Jackem a přestože nám trvalo asi čtyři hodiny, než jsme se konečně našli, nakonec se nám to povedlo.

Já jsem se mezitím podívala do Gay Village (ano, mají tu gay village uprostřed města!) na pokračování oslav, dostala jsem masáž zdarma, muffin, vodu, náramky, letáčky... prostě všechno, a přihlásila jsem se k pár LGBT support organizacím jako dobrovolník. Tak uvidíme, co z toho bude.
S Jackem jsme... co jsme to dělali? Já už ani nevím, sorry :(
Zbytek týdne nebyl nijak zajímavý (hlavně proto, že si ty tři dny fakt nic významného nepamatuju). Úklid, hlídání, vaření, atd. Zaregistrovala jsem se na stránkách pro au-pairs v Anglii a ozvala se mi jedna Češka, co zrovna přijela do Manchesteru, tak jsme si vyměnily pár zpráv a dohodly se, že se někdy musíme sejít. Super, začíná socializace.

Týden 1

Date: 15 Aug 2012
Boarding time: 18:55
Departs: 19:20
Tohle bylo napsáno na mojí letence, která mě odeslala vstříc novým věcem. Ano, odletěli jsme sice o pět minut později, ale who cares? Půl cesty jsem prospala, jelikož jsem minulou noc spala sotva tři hodiny. Nervozita, zřejmě. Tak nějak ze mě ale všechno spadlo, když jsme se odlepili od země. Nervy, depkony a podobné věci asi zůstaly v Praze na runwayi. Nestěžuju si.
Letěla jsem s Jackem, který je tu na dovolené a upřímně jsem celkem ráda, že se mnou letěl někdo známý. Neříkám, že bych to jinak nezvládla, ale první kroky v novém životě dělat s někým z toho starého není zas tak špatné. Rodinka na mě čekala na letišti v kompletní sestavě (2+2), přestože děti měly už dávno po večerce. Oba rodiče mě objali místo běžného potřásání rukou a pětiletý Andrew mi úplně automaticky vzal můj dvanáctikilový kufr se slovy "Vždyť to vůbec není těžké!".
Dorazili jsme domů, proběhla rychlá prohlídka a šlo se spát, abych z toho nebyla úplně paf. Ve čtvrtek mě Fran (hostmum) a děti vzaly na obchůzku po okolí: ukázat, kde jsou obchody, škola, park atd. Nemusela jsem ten den nic dělat, ale abych se necítila tak blbě, pomohla jsem aspoň s něčím v kuchyni. V pátek jsme s dětmi a Mattem (hostdad) vyrazili do hlavního muzea (a v dánské kavárně naproti univerzitního kampusu mají moc pěkného barmana, ehm). V sobotu odpoledne jela rodinka na barbecue a zeptala se mě, jestli chci jet s nimi. Tak jsem jela, co by ne. V neděli jsme s Fran a dětmi jeli na obhlídku centra Manchesteru, prohlédnout si co, kde, kudy a jak.
V pondělí jela hostmum dopoledne do práce a já zůstala sama s dětmi, takže nastal první pořádný pracovní den: hlídání a úklid. Uklízí se tu dvakrát týdně a je to hezky rozdělené, aby toho nebylo moc. Pohodička. V úterý jsme šli na kolotoče do místního parku (libra za svezení, no nešli byste do toho?). Ve středu jsem uklízela místo čtvrtka, protože ve čtvrtek jsme měli s dětmi jít do muzea vědy. Ale to už je druhý týden ;)

Toliko pozdní souhrn mého prvního týdne. Slibuju, že druhý bude o něco zajímavější (už teď je, a to je teprve sobota). Jakékoliv dotazy směřujte do komentářů.