Antrey's universe

Harry Potter - It all ends

2011-07-14T16:11:00.010+02:00

A je to tady. Filmová sága na motivy knih o čaroději s jizvou na čele je u konce. Pro nás, fanoušky knih i všeho s nimi spojeného, je to smutný okamžik. Uvědomujeme si totiž, že od teď už nebude NIC.
Dobře, tak možná ne úplně nic, ale hodně toho končí. Hlavně (jestli to tak jde říct), závěrem této ságy mnohým z nás tak nějak symbolicky končí dětství. Přestože většina z nás už dávno technicky není dětmi, filmová Pottersága nám dovolovala přenést se zpět do doby, kdy jsme jako děti dychtivě otevírali první knihy a vžívali se do Harryho dobrodružství, jakobychom je prožívali místo něj. Kdy jsme pobíhali venku s klacíky v ruce a vykřikovali "Wingardium Leviosa!" v doma narychlo spíchnutých hábitech.
Neříkám, že tohle všechno teď zničehonic přestane, to si nemyslím. Ostatně, tohle už dávno není záležitostí pouze dětí - kostýmů ze světa HP se na Festivalu fantazie objevuje stále dost a většina jejich majitelů by už měla Bradavice dávno vystudované, kdyby se jejich sova s povolávacím dopisem nezatoulala na cestě. Jen se tak nějak pomyslně uzavřela jedna kapitola našeho (sakra, pořád mluvím v množném čísle, ale tím myslím samozřejmě hlavně subjektivně - mne) života. Už nebudeme dychtivě odpočítávat dny do vydání dalšího dílu, ani knižní ani filmové série. Skončilo to. Zbývá nám jen číst knihy a sledovat filmy znovu a znovu. Ale žádné nové dobrodružství už nebude. A nebo bude?
V blízké době nás čeká projekt Pottermore, který nedávno JKR oznámila a podle všeho to vypadá na pořádnou pecku (i když stále nikdo pořádně neví, co to vlastně bude). Možná to alespoň částečně zalepí tu zející díru, která nám po HP zůstane v srdcích. Ti šťastnější by se měli zpřístupnění webu dočkat už 31.7., na Harryho narozeniny, ti ostatní pak v říjnu. Yay!

Harry Potter pro mě hodně znamená. Rozhodně mě ovlivnil, stejně jako spoustu dalších. Ano, i já otevřeně hlásám svou příslušnost k bradavické koleji (Mrzimor, bitches!), i já věřím, že se moje sova s dopisem "jen" zatoulala a já kvůli tomu nenastoupila v jedenácti letech na tu nejlepší školu pod sluncem ;). Jsem jednou z těch, kteří věří na kouzla a milují úniky od šedé reality do světa fantazie. A Harry Potter je k tomu výborným prostředkem.
Takže ne, nic nekončí. Nemůže. Dokud mu zůstaneme věrní.

Prokleté nicnedělání

2011-07-14T16:04:00.004+02:00

Taky vám přijde, že jak začalo léto, nikdo nedělá absolutně nic? Já vím, že nemusí, ale přesto... Mám pocit, že bych měla něco dělat, ale nevím co. Lame.

(Tento absolutně nic neříkající příspěvek byl napsán jen proto, aby ten následující mohl nést pořadové číslo 100)

Also, běžte na Google+, je to awesome!

FF2011 - A je zase pryč

2011-07-10T20:15:00.008+02:00

Jak se to stalo? Sotva jsme přijeli do Chotěboře, už jsme zase zpátky v civilizaci. Letošní desetidenní Festival fantazie utekl snad ještě rychleji, než ty předchozí. A možná to je hlavní důvod, proč z něj nejsem (a nebudu) schopná napsat řádný report.
Stalo se toho mnoho, spousta věcí se podařila, dost se jich pokazilo. Smáli jsme se, plakali a křičeli na místní blbečky. Přednášelo se ve velkém (ehm, Antrey - 18 programů, ehm), hrály se deskovky, dokonce i na kino došlo.
Pilo se. Pilo se hodně.
A přesto, když jsem seděla ve vlaku směr Brno, měla jsem pocit, že jsem za letošní FFko vlastně nic nestihla. Že jsem neviděla to, co jsem chtěla; nestihla jsem přednášky, které mě zajímaly; ani zdaleka jsem si nepopovídala se všemi lidmi, se kterými jsme to plánovali... Ale to není možné, ne? Vždyť to bylo úžasných deset dní plných akce, tak proč mám pocit, že se vlastně nic nestalo? Přikládám to nastupují poconové apatii. O nastupujícím Depconu se mluvit nedá, on totiž naběhl hned s prvním dnem festivalu a už se nevzdálil.
A tím se dostávám k tomu, proč mám z tohoto FFka tak rozporuplné pocity... Nebyl jediný večer, kdy by na mě nesahal depcon. Sad, but true. Modří vědí.
Ale co bylo špatně? Vlastně nic. Program se vydařil, přednášky jsem splnila víceméně úspěšně, Glee party měla pozitivní ohlas, ve Vočích zavedli nové kyblíky... Není si na co stěžovat. A tak si nestěžuju. Jen lehce depconím.
Anyway, už teď mi chybí všichni a všechno, které jsem před několika málo hodinami opustila. Ne se všemi jsem se stihla rozloučit a nemám ráda takové neuzavřené vztahy. Pak mi ti lidé chybí o to víc. Samozřejmě, že nejvíc mi chybí (a budou chybět) tři bandy, mezi kterými jsem poměrně úspěšně celé FFko přelétala - Gleeci, SFG a vybraní lapiduší vrátkaři. Všem třem jsem neskonale vděčná, že tohle FFko udělali takovým, jaké bylo. You can't even imagine how much I love you, guys.

Dává tenhle report-nereport vůbec smysl? I don't think so...

Dianna Agron o toleranci a GLBT komunitě

2011-06-12T17:50:00.003+02:00

Dnes v noci/nad ránem se na internetu objevily fotografie ze včerejšího koncertu Glee Castu v Torontu. Největší poprask vyvolaly fotky Dianny Agron (Quinn Fabray) v jejím novém "Born This Way" tričku LIKES GIRLS. Co to znamená? Přiznává se nám snad Dianna k něčemu, o čem se ve fandomu špitalo tak dlouho? Zejména vyznavači Achele shipu (Lea Michele/Dianna Agron spolu mají velmi přátelský vztah a mnozí fanoušci by si přáli, aby za tím bylo i něco víc) skákali radostí do stropu. Jiní byli překvapení, další dojatí. Ať tím Dianna myslela cokoliv, pro mnohé to znamenalo jediné - DA se nebojí otevřeně postavit za GLBT komunitu, která každý den svádí krutý boj s tolerancí svého okolí.
Před pár hodinami Dianna na svém tumblr účtu zveřejnila dlouhou esej, ve které se vyjádřila ke včerejšímu koncertu, svému stanovisku i k tomu, jak se dnešní společnost staví k tomuto problému. Celou její zprávu si můžete přečíst zde.

Já za sebe jsem celou esej přečetla jedním dechem a s dojetím. Tolik souhlasím s tím, co si myslí, že jsem na ni svým způsobem i pyšná. Tohle by si měl přečíst každý jeden "hater" na planetě. Třeba by pochopil, že jeho nenávist je zbytečná a pro mnohé bolestivá. Prosím, sdílejte její zprávu.

Jsou blogy mrtvé?

2011-06-04T00:04:00.003+02:00

Nevím. A jestli ano, tak mě někdo pěkně nakrkne, protože zrovna letos jsem se tak hezky rozjela v postování krátkých a naprosto zbytečných textíků a kam jinam je umístit, než na blog?
Takže, vážení "tvořiči trendů", jestli mi chcete naznačit, že blogy jsou out, měli byste si to pořádně rozmyslet.

Roy Khan opouští Kamelot, část mé duše umírá

2011-05-19T20:42:00.005+02:00

A je to. Je fuč. To, čím zpěvák kapely Kamelot vyhrožoval už loni na podzim, se naplnilo. Khan opustil Kamelot kvůli pocitu vyhoření a úzkosti. Tak nějak nám to docházelo, když se nevydal ani na evropské turné, ale do háje, TO POSLEDNÍ TURNÉ SNAD ODJEZDIT MOHL! Teď mě mrzí o to víc, že jsem na ně do Bratislavy nejela, i když tam nebyl... Kdo ví, jak to bude všechno vypadat za dva roky...

Ach, Khane... Mé srdce krvácí.

Oh look, she's a princess now!

2011-04-29T20:51:00.004+02:00

A je to. Další šlechtic, nad kterým dámy mohou přestat vzdychat. Princ William už z nás princezny neudělá, ladies. Toho se dočkala Kate Middleton, dívka jako my, která měla štěstí jako trám. A že jim to spolu sluší...

(OK, slečinka vlevo zabila :D)

Ale musím uznat, že ta svatba byla kouzelná a rozhodně ovlivnila dění nejen v Británii (celosvětově trendovaná támata na Twitteru byla RoyalWedding, ProudToBeBritish, William & Kate, THEY KISSED, Buckingham Palace, Pippa (Katina sestra), QILF (Queen I'd like to f*ck), a PILF (Prince I'd like to f*ck)). Právem je přezdívána svatbou století.

Tak ať jsou šťastní.
Fotky z celého obřadu
Seznam hostů

SlavCon

2011-04-24T11:44:00.003+02:00

Po roční pauze se na bratislavské conové scéně opět objevil SlavCon, s jehož organizací letos pomáhalo i SFG a já jsem se pokusila přispět alespoň pár přednáškami.
Co: SlavCon
Kdy: 8.-10.4.2011
Kde: Bratislava

Tady by měl být report z akce, ale rozhodně bcyh nedokázala vystihnout awesomeness tohoto conu tak, jak by si zasloužil, jelikož jsem ho celý prokriplconovala, takže mé vzpomínky na SlavCon jsou zastřeny mlhavým oblakem horečky.

Sorry, lidi, report nebude :(

Day 31 - A song with the worst music video

2011-04-24T11:30:00.003+02:00

Ha, mysleli jste si (mí imaginární čtenáři, heh), že už je se Song Challenge pokoj, co? Jste na omylu!
Ale ne, dneska je to opravdu poslední, mnou vymyšlená kategorie, protože bez ní by to prostě nešlo.

Jonas Brothers - Poor Unfortunate Souls

Samozřejmě, že je mnohem vím mnohem horších klipů, ale tenhle mě nepřestává fascinovat svou debilitou. Jinak je ta písnička skvělá, Disney boys předělali písničku z Malé mořské víly a moc se jim to, dle mého, povedlo. Ale ten úchylný klip, srsly?

A tímto - KONEČNĚ - ukončuji svou 30denní song challenge, která trvala něco kolem tří měsíců, no hurá.

Day 30 - Your favorite song at this time last year

2011-04-12T22:14:00.002+02:00

Loni touhle dobou jsme měli dost před maturitou, tak hádám, že jsem poslouchala nějaké depresivní blbosti, známe to... Ale je tu jedna písnička, která tehdy rozhodně byla moje oblíbená a vlastně je až doteď, to se nikdy neomrzí...

Axis of Awesome - 4 Chord Song

Tahle trojice mě se "svým" čtyřakordovým songem vždycky pobaví a mám ji opravdu ráda.

Day 29 - A song from your childhood

2011-04-03T18:55:00.003+02:00

Existuje asitak třicet tisíc bilionů písní, které se nějak spojují s mým dětstvím - pocházím z poměrně muzikální rodiny, takže se u nás stále zpívalo. Ale když jsem viděla zadání této challenge, první písnička, která mi vyskočila v hlavě jako první byla tahle:

Princ Egyptský - Tak vyveď nás

Jo, uvědomuju si, že ta pohádka je inspirovaná Starým zákonem a já nejsem nábožensky založená právě tímhle směrem... ale ta pohádka je kouzelná. A ta písnička nejvíc. Celá úvodní píseň Tak vyveď nás je neuvěřitelným způsobem krásná a musím říct, že ji mám v češtině radši, než v originále. A naprosto mě dorazilo, když jsem zjistila, že Mojžíšovu matku nazpívala ve 28 jazycích jedna a táž osoba - Ofra Haza! Když si píseň poslechnete celou, uslyšíte, že to rozhodně není Češka, ale myslím, že na to, že nikdy předtím česky nemluvila, to zvládla bravurně... Pamatuju si, jak jsem se jako mladší snažila napodobit její měkké hlásky :). A ještě dnes mi její "Tak vyveď nás" (2:25) vhání slzy do očí...

Day 28 - A song that makes you feel guilty

2011-04-01T22:04:00.003+02:00

Zvláštní zadání, ale když se nad tím zamyslím, pár takových písní existuje. Jednou z nich je

25 Artists for Haiti - We Are the World

Tahle i původní verze byla nazpívána na pomoc těm, kteří nemají tolik štěstí jako my... A já si jejich existenci při poslechu této písně opravdu silně uvědomuji a mrzí mě, že je toho velmi málo, co s tím můžu udělat...

Day 27 - A song that you wish you could play

2011-03-28T15:04:00.002+02:00

Na klavír už dlouho nehraju. A když jsem hrála, nebyla to žádná sláva. Ale je pravda, že občas si k němu sednu a něco si zabrnkám... Moc toho neumím a je spousta věcí, které bych vážně chtěla umět. Jednou z nich je

Le Fabuleux destin d'Amélie Poulain OST - Comptine d'un Autre Été

Ale to se nikdy nenaučím, protože u ničeho pořádně nevydržím. Sad story, ale co už.

STARcon 2011

2011-03-27T19:48:00.008+02:00

Stejné datum, stejné místo, (téměř) stejní lidé. Pro fanouška se změnil jen název. Z SConu je stal STARcon a já u toho samozřejmě nemohla chybět.Co: STARcon
Kdy: 25.-27.3.2011
Kde: Praha

Jak už jsem napsala, STARcon se pro návštěvníky oproti SConu moc nezměnil, přesto jsem já osobně jednu velkou změnu pocítila - byla mi nabídnuta možnost vést fantasy linii a to bych nebyla já, kdybych se do toho nenavezla :)

Den první - pátek
S Panem Citronem jsme z Brna vyrazili vlakem kolem půl druhé, abychom všechno stihli, jelikož jsem u v šest musela zahajovat linii. Bezmála tříhodinová cesta naštěstí ve dvou lidech uběhla rozhodně lépe, než kdyby člověk cestoval sám a my jsme se už o čtvrt na pět motali po hlavním nádraží v Praze. Vlezli jsme na špatnou stranu nástupiště metra, pak nám ujela tramvaj, ale to bychom nebyli conovníci, abychom nakonec zdárně nedorazili k cíli, a dokonce s časovou rezervou.
Těsně před pátou jsme se zaregistrovali a složili své věci do fantasy místnosti (byli jsme na conu mezi prvními a nevěděli jsme, kam složí hlavu ostatní) a vydali se hledat známé tváře. ALE! Oficiální program conu začínal až v šest a v těch pět se ještě finišovalo s posledními úpravami, takže mnoho lidí v blízkosti nebylo, a když už byli, nebylo si s nimi kam sednout (bufet se také ještě doupravovával). Nicméně, v šest hodin už bylo vše dokonale připraveno a con mohl naplno začít.
Já jsem si odpřednášela své tři přednášky a mezitím (a poté) jsem se mohla věnovat příjemným conovým aktivitám - setkávání se s přáteli, plkání o "nepodstatných" věcech, které jsou pro nás tak důležité, bloumání po chodbě a prostě vše, co ke conování patří. Stala se ale nevídaná věc - většina lidí, se kterými jsem se ten večer bavila, byla ospalá a tvrdila, že se musí "pořádně vyspat, aby nabrali sílu na sobotní noc". Takže jsme páteční večer zakončili už kolem jedné hodiny. MiniFail.

Den druhý - sobota
Ze spací místnosti (za kterou jsme nakonec zvolili tu, kde sídlili beneficovci) jsem se vyhrabala už před devátou, jelikož od devíti byl program a já jsem měla pocit, že jako zodpovědná vedoucí linie bych tu místnost měla jít alespoň otevřít. S PetremSf jsme se pak vydali na obchůzku blízkých bister (která byla kupodivu v devět ráno zavřená) a potravin (které sice byly otevřené, ale nic tam neměli), nakoupili jsme si něco k snídani a vrátili se na con. V jedenáct jsem sjela svou poslední přednášku, pak jsem navštívila přednášky svých drahých a potkala Vaška Pravdu :)
Po Draugweniných rychlopřednáškách jsme se s částí scifistů přesunuli do hospody na oběd a potřebné pivo, abychom se za necelé dvě hodiny zase vrátili zpět (ano, STARcon byl dost rozlítaný). Zasoutěžili jsme si v seriálových znělkách (první tři příčky úspěšně obsadil PetrSf, já a Lyta), shlédli jsme namurasinu sci-fi seriálovou přednášku a nezbývalo nám nic jiného, než se odebrat k tělocvičně, kde se pomalu schylovalo ke galavečeru.
S(TAR)conovský galavečer tradičně sestává z divadla, které vytváří pražští fandomoví aktivisté v čele s Tess a Affaiou a letos se - jako obvykle - velmi vyvedlo. Ne, letos se vyvedlo extrémně, způsob propojení čtyř fandomů v jednom představení, použití známých i nových vtípků, herecké výkony - vše bylo výborné. Celá tělocvična se válela od smíchu a já jen tajně doufám, že se nějakým způsobem dostanu k tomu videozáznamu, který tam byl pořizován.
Po skončení galavečera jsme si zkrátili volnou chvilku sledováním Tangled, pak jsem pustila dokument a utekli jsme do hospody za ostatními, kteří se tam přesunuli už po divadle. Z jedné hospody jsme se záhy přesunuli do druhé a z druhé zpět na con, jelikož se nám zdálo, že nálada jaksi skomírá (což nebyla pravda, ale jevilo se to tak). Tam jsme zjistili, že si po půlnoci už nezahrajeme laser game (kdo by se divil, že) a tak jsme zapadli do bufetu, kde beneficovci filozofovali nad posranou žábou. Sice jsem byla nadšením bez sebe z tohoto tématu, nicméně jsem raději tuto společnost po chvíli opustila (a nechala tam chudáka Citrona ;)) a přidala jsem se k další společnosti v čajovně (zdravíme Lapiduch ;)), kde jsem strávila zbytek noci.
Ve dvě hodiny jsme si zacestovali časem, ve čtyři jsme šli hrát fotbal s bouchajdou, půl šesté jsme se rozutekli spát. Au.

Den třetí - neděle
A dostáváme se k závěru conu. Byl opravdu krátký, že?
Ráno jsem se opět vyhrabala z postele před devátou, pustila jsem ve fantasy linii film a usnula jsem na lavici.
Když jsem se po hodině opět probudila, došla jsem si pro snídani do bufetu a potkala jsem Zoidyho, ze kterého vypadlo, že chtějí jít s Petkuškou a Lukem místo Pochodu fantazie na Matějskou pouť. Jelikož byla dost zima a v kostýmu bych asi zmrzla, shodli jsme se s Panem Citronem, že to není úplně špatný nápad a během půl hodiny jsme zorganizovali malou výpravu na Matějskou (PetrSf s námi nakonec nešel, Petroit taky ne, ale nemá v pondělí školu, bacha na to). Na to jsem se šla sbalit a rozloučit s lidmi, které jsem potkala. S některými i víckrát, tak moc se mi nechtělo pryč.
Hodili jsme si věci k Lukovi do auta a on nás na etapy odvezl na Výstaviště, kde se konala pouť (Pochod fantazie mezitím odpochodoval do ulic Prahy, sbohem cone). Prošli jsme ji křížem krážem, Luke se vyřádil na příšerné otáčející se věci (FUJ!), koupili jsme si lízátka, turecké medy a cukrové vaty a rozloučili jsme se. Já s Citronem jsme se ještě jeli projet do města, kdežto zbytek PouťConu vyrazil směrem ku Brnu.
Naprosto jsme naši cestu tedy zakončili opět pouze ve dvou, ve vlaku z Berlína do Budapešti (máme na ně štěstí) u dveří na koberci. Vymysleli jsme epický námět pro film, až na něm zapracujeme, bude geniální... načež jsme oba usnuli a probrali se až před Bílovicemi. Společnou MHDčkou jsme dojeli domů a já se nyní můžu plně ponořit do tradiční afterconové depky... :)

Day 26 - A song that you can play on an instrument

2011-03-24T19:27:00.001+01:00

Tohle bylo jednoduché, jedna píseň mě napadla okamžitě.

Metallica - Nothing Else Matters

Kdysi jsem se ji naučila hrát z poslechu na klavír a mám ji moc ráda. So say we all.

Day 25 - A song that makes you laugh

2011-03-22T01:43:00.002+01:00

Pořád jsem složitě přemýšlela, co by to tak mohlo být... a pak jsem si vzpomněla, co mě vždycky složí, když to začne hrát u nás v kavárně...

Bratři Ebenové - Nasaj

Celkově mají Bratři Ebenové velmi inteligentní a vtipné texty, ještě je výborný třeba Houston...

Happy St. Patrick's Day!

2011-03-17T23:42:00.000+01:00

A pije se až do padnutí!

Day 24 - A song that you want to play at your funeral

2011-03-14T10:33:00.003+01:00

Průběžně už pár let si dělám seznam skladeb, které chci zahrát na pohřbu. Spousta z nich je veselá, pár smutných. Pro dnešní challenge vybírám jednu z těch smutnějších...

Gary Jules - Mad World

Tahle písnička mě uchvátila v Donnie Darkovi a celkově je taková pěkně melancholická... Jinak ale bude můj pohřeb veselý! :)

Day 23 - A song that you want to play at your wedding

2011-03-12T00:23:00.003+01:00

Už poměrně dlouho počítám s tím, že až (jestli) si mě někdo někdy bude chtít vzít, nebudu mít obyčejnou svatbu. V kostele ani na radnici se mi to nelíbí, zámečky mi přijdou ohrané. Buď se vdám někde na louce, na hradě (ale komplet, v kostýmech a s dobovou hudbou) nebo... nebo na conu, to ostatně taky mělo před pár lety na FFku úspěch :)
Každopádně, každé to prostředí je úplně jiné a taky se k němu hodí odlišná hudba a tak, proto je těžké vybrat pro tuto challenge jednu a říct s určitostí "Tohle mi bude hrát na svatbě". Ale myslím si, že nějaká dobrá kompilace hudby z The Lord of the Rings by se mi moc líbila...

Howard Shore - The Lord of the Rings OST

Tohle je jen kousíček toho obrovského množství geniální hudby, co Howard Shore složil pro tuto fantastickou trilogii. Dávám sem tohle záměrně, protože obsahuje asi nejvíc částí skladeb, které bych chtěla ve své wedding compilation obsáhnout :)

Day 22 - A song that you listen to when you’re sad

2011-03-09T02:17:00.002+01:00

Uf, už jsem se lekla, že další na řadě je svatba, ale naštěstí ještě ne...
S tímhle tématem je u mě ten problém, že jsem sad poměrně často (taková malá emogirl, co už se mnou), ale aspoň tak můžu udělat poměrně přesnou analýzu toho, co v takových chvílích poslouchám. Vážení a milí, všechno možné. Vážně, většinou se to odvíjí od toho, proč jsem zrovna smutná. Podle toho zvolím píseň, protože já jsem morbidní jedinec a nepouštím si něco, co mě rozveselí; naopak vyhledávám písně, které mě stáhnou ještě hlouběji ke dnu.

Lunatica - Who You Are

Zvolila jsem píseň, kterou poslouchám poslední týden, když se mi zrovna nechce brečet, ale svým způsobem jsem smutná (nebo spíš prázdná). Na jednu stranu tahle písnička vlastně není depresivní, když se nad tím člověk zamyslí, tak by mohla být i motivační, ale mně je z ní tak podivně smutno...

Day 21 - A song that you listen to when you’re happy

2011-03-07T15:21:00.003+01:00

Chvíli jsem si myslela, že mám jasno, ale pak mi došlo, že vlastně nevybírám písničku, která mě dokáže rozveselit, ale tu, kterou poslouchám, když jsem veselá... Well, zrovna teď to není nejvhodnější kategorie, protože poslední dobou moc veselá nejsem...
Nicméně, když se nad tím zamyslím, jakákoliv pozitivní písnička je na místě, protože když jsem veselá, nepustím si přece žádnou depku. A jelikož nechci celou challenge zašvihat jen Glee Castem, zvolím raději

Morcheeba - Rome Wasn't Built in a Day

Tahle písnička mě dost překvapila, když se mi jednou rozezněla do uší z mé mp3ky a na tváři mi vykouzlila tak široký úsměv, jaký jsem už dlouho nenasadila... Mám ji spojenou s letošním PragoFFestem (ano, na reportu se stále pracuje), kde jsem "díky" ní vyhrála pěveckou karaoke soutěž :)
Navíc, ten text je nesmírně pozitivní a mám chuť skákat, když ji slyším...

Day 20 - A song that you listen to when you’re angry

2011-03-05T23:12:00.002+01:00

Pffff... Většinou, když jsem naštvaná, tak toho moc neposlouchám... Ale zabrousila jsem na last.fm zpátky k mé poslední velké hádce a našla jsem tam pár songů, že kterých jsem pak vybrala tenhle.

Glee Cast - Gives You Hell

Jo, tahle písnička je o naštvanosti, ale má taky dobrý náboj, který mi pomáhá se přes tu zlobu rychleji přenést...

Day 19 - A song from your favorite album

2011-03-05T10:29:00.002+01:00

Vybrat jedno z mých oblíbených alb a z něj pak jednu skladbu... Sáhla jsem po tom, co jsem sem během Challenge ještě nepostla.

Nightwish - Amaranth

Když přišla Anette do Nightwish poté, co se kluci rozešli s Tarjou, mezi fanoušky zavládly boje. Jedni odmítali Anette už jen z principu, protože "to nebyla Tarja", druhým se po poslechnutí singlu (případně celého alba) nelíbil její hlas a ostatní ji akceptovali (buď jim to nevadilo, nebo je Anette uchvátila). Já zpočátku byla na vážkách, co si o tom myslet. Ano, říkala jsem si, že bez Tarji to nebudou Nightwish a podobně, ale... Album Dark Passion Play mě překvapilo a to tak, že příjemně a to tak, že velmi. Navíc, když jsem pak viděla tuhle paní na koncertě v Praze, věděla jsem, že kluci udělali dobře, když ji k sobě vzali. Ona prostě umí.

Day 18 - A song that you wish you heard on the radio

2011-03-04T10:28:00.003+01:00

Už včera jsem psala, že rádio moc neposlouchám, ale určitě by mě potěšilo, kdybych v něm zaslechla něco z Glee, což se prý v poslední době ale občas stane, takže Glee tentokrát vynechám. Místo toho zvolím písničku, o které jsem si téměř jistá, že v rádiu nikdy nezazní.

Doctor Who OST - Song for Ten

Tahle písnička je skvělá, a to nejen proto, že je z Doctora Who, ale také textem, mými asociacemi a v neposlední řadě také tím musicvideem, co Lyta vytvořila... Navíc by ta písnička mohla aspirovat na hit, takže by v rádiu ani nijak zvlášť nevyčnívala.

Day 17 - A song that you hear often on the radio

2011-03-03T15:12:00.002+01:00

Rádio moc neposlouchám, ale když jsem o tom tak přemýšlela, tak vždy, když rádio zapnu, se dřív nebo později rozezní

Shakira - Waka Waka (This Time for Africa)

Přestože je už zhruba 3/4 roku stará a byla to "hymna" loňské Fify, stále se velmi často hraje v rádiích. Ale mě to nevadí, ta písnička má rytmus, dobrý text, vlnící se Shakiru... Mně se to líbí :)

Mnoho povyku pro Oskary

2011-03-02T17:33:00.003+01:00

V neděli proběhlo 83. udílení akademických cen, známých veřejnosti jako Oscars. Když jsem si všimla, kolik toho kolem udílení všude všichni nadělají; kolik mých přátel píše blogové příspěvky o té či oné hodnotě těchto cen atd., rozhodla jsem se, že se na svém blogu o Oscarech ani nezmíním!

... Hups...

Day 16 - A song that you used to love but now hate

2011-03-02T17:18:00.002+01:00

Možná jsem se této písni bránila podvědomě schválně, protože mám stále opravdu velký problém vybrat nějakou, která by odpovídala popisu (a ano, asi už se opakuju). Nakonec jsem vybrala, ale stejně to tak úplně nesedí...

Village People - YMCA

Není to tak, že bych ji kdysi nějak výrazně milovala, ale téměř každý na tuhle písničku někdy "pařil" a jako mladší jsme si to parádně užívali... Teď ji opravdu nemůžu ani slyšet...

Day 15 - A song that describes you

2011-02-20T10:15:00.004+01:00

Tady mám hned několik adeptů. Samozřejmě by se jich asi našlo ještě víc, ale momentálně se rozhoduju mezi dvěma, z nichž jedna je spjata s mým posledním výletem do Anglie a druhá se světlými chvílemi z gymplu. Volím tu první.

John Barrowman - I Am What I Am

Ano, uvědomuju si, že ji zpívá transvestitní gay v jednom z nejkontroverznějších muzikálů, jaký jsem kdy viděla. Ale ten text, náboj... Celý feeling téhle písně mi ke mně tak nějak sedí...

I am what I am
and what I am needs no excuses :)

Day 14 - A song that no one would expect you to love

2011-02-20T01:13:00.002+01:00

Téhle části challenge jsem se vyhýbala trochu i záměrně. Nebylo úplně jednoduché vybrat písničku, kterou by u mě nikdo nečekal. Nakonec jsem zvolila tu, kterou pravděpodobně ani nikdo nezná :)

Jan Hegenberg - Die Horde rennt

Na téhle písničce jsme před dvěma roky ujížděli s Noxem a Narghaashem, když jsem s nimi byla na Warcraft LARPu. Přestože němčinu v písničkách nemusím (wow, to už jsou dvě německé věci challenge za sebou), tenhle song má takový správný náboj, že tomu textu ani nemusí člověk doslova rozumět... Prostě je to o tom, jak je Horda boží a Aliance je banda loserů :)

Day 13 - A song that is a guilty pleasure

2011-02-15T12:12:00.003+01:00

Když jsem viděla toto téma, bylo mi jasné, že musím sáhnout do složky písniček z letošního Silvestra. REPETEcon byl plný creepy starých československých vypalovaček a tak je naprosto ideální hledat nějakou oblíbenou 'guilty pleasure' právě tam.

Peter Nagy - Waikiki

Ta písnička je ujetá. A to tak, že velmi. Ale připomíná mi super časy na Silvestru, Gaučkon a vůbec všechno, takže (snad) právě proto ji poslouchám. Guilty pleasure, jak se patří.

Bohužel je zakázáno vkládat na stránky video s klipem, který rozhodně stojí za to.

PragoFFest a to před ním

2011-02-14T00:10:00.013+01:00

Letos jsem na PragoFFest (loni PragoCon) vyrazila o pár dní dříve, abych si užila lednovou Prahu ve společnosti svých přátel, příbuzných a pár kulturních akcí.

V úterý, těsně po svém příjezdu do hlavního města, jsem se vydala na svou první návštěvu Fanbase, kde zástupci nakladatelství Poutník "přednášeli" o své práci. Také jsem se tam potkala se svými conovými přáteli (kde taky jinde) a s částí z nich jsme se posléze odebrali do hospody za ostatními (a už je to tady). A samozřejmě, jak to u conů bývá zvykem, z hospody se vyrazilo do nonstopu (kde jsem ale dlouho nezůstala) a pak spát.
Ve středu jsem navštívila část mé v Praze žijící rodiny a odpoledne jsem vytáhla Báru a Kapitána Jacka na Tangled/Na vlásku. Čekala jsem, že to bude dobré, ale že to bude až taková PECKA, to mě nenapadlo. Navíc český dabing ani tentokrát u Disneyho nezklamal, Vojta Kotek coby režisér českého znění (a zároveň Flynn) odvedl velmi dobrou práci. Vtípky a narážky už od prvních minut filmu, relativně příjemně přebásněné a přezpívané písně... Už se těším, až to uvidím znovu.
Ve čtvrtek, ještě před začátkem samotného PragoFFestu, mne čekala rocková opera Antigona s Nikou, která se projevila jako velmi příjemná muzikálová společnice (už jsme spolu byly na Excaliburu a Avenue Q v Londýně), ačkoliv tentokrát jsme ani nešly společně.
Jen na okraj; z Antigony jsem byla nadšená obdobně, jako z Tangled. Je jen hrozná škoda, že lidé dnes nepřemýšlí mozkem a nenapadne je, že ne každá kvalitní divadelně-hudební záležitost se musí skrývat za označením muzikál (upřímně, kolik muzikálů je dnes opravdu kvalitních?). Antigona je jiná, ale velmi dobře a efektivně zpracovaná klasika a já jen doufám, že budu mít příležitost shlédnout i další rock-operové počiny z Metropolitního divadla (Oidipus Tyranus, Bardo Topol).
A teď už k samotnému PragoFFestu.

Co: PragoFFest
Kdy: 3.-6.2.2011
Kde: Modrá škola, Praha

Den první - čtvrtek
Po skončení Antigony jsem si řekla, že bych se mohla na první večer conu přece jen zajít podívat a tak jsem přes půlku Prahy vyrazila na (do) Háje, kde se PragoFFest konal. Bylo mi jasné, že ve čtvrtek večer tam příliš mnoho lidí nebude (o většině jsem věděla, ve kterých hospodách jsou), ale přišlo mi to škoda, neukázat se tam hned ze začátku. Alespoň jsem se přivítala s těmi, kteří už na místě byli - Petr Sf, který vedl linii už od otevření registrace, Gargamel a několik dalších. Jen, co jsem si stihla objednat tousty, volala mi Ziina, abych dorazila k ní na předconovou party a tak jsem vyrazila (a vzala jsem s sebou Gargamela a elirwen's squad).
U Ziiny jsme se přivítali s Bílou vránou, Marselem a Elizs a pak jsme Ziině vypili všechny její zásoby alkoholu od loňského PragoConu.

Den druhý - pátek
V pátek jsem se na con dohrabala někdy kolem poledne, i když jsem si říkala, že určitě musím vstát na deset. Ale bylo to stejně celkem jedno, jelikož pátek je vždy takovým tím stále-ještě-se-sjíždějícím dnem a tak se většina známých tváří objevila až později odpoledne. Což byl víceméně případ i Portyho a Šmoulinky, kterou mi Porty představil a se kterou jsem si okamžitě padla do noty a strávily jsme spolu zbytek conu :)
Celý večer jsme propařily na Rock Band, a když nás to přestalo bavit (a všichni ostatní se rozutekli do pražských hospod), zorganizovaly jsme si vlastní mini Glee karaoke, na kterém se k nám připojil i Dan.

Den třetí - sobota
Co říct k sobotě? Přednášelo se, pilo se, hrály se hry. A vyhrála jsem karaoke soutěž.
Večer následovalo druhé Glee karaoke, kterého se již zúčastnilo více lidí, a které se protáhlo až do pozdních ranních hodin.

Den čtvrtý - neděle
Poslední den probíhal, jako obvykle, ve znamení konce, balení a odjezdů. Loučení bylo víceméně symbolické, protože spousta pražských se na neděli ani neobtěžovala dorazit, ale... co už s nimi ;)

Day 12 - A song from a band you hate

2011-02-13T23:16:00.003+01:00

Nemám moc vyloženě nenáviděných kapel a možná jsem předpojatá, když mě první napadlo

Tokio Hotel - Durch Den Monsun

ale bez toho by to asi nešlo. Tahle pozérská kapela z Německa, kde ve které polovina členů neví, jestli je na holky nebo na kluky (frontman dokonce ani jakého je sám pohlaví), se částečně snaží napodobit rockové skupiny typu The Rasmus, z části pak zapojuje svoji vlastní invenci, která jejich "hudbu" proměňuje v kolosální nudu.

Ale co já vím, neposlouchám je. Kdosi mi říkal, že se zlepšili. Nehodlám to zjišťovat.

Day 11 - A song from your favorite band

2011-02-12T10:06:00.002+01:00

Tak tohle bylo easy, co se výběru kapely týče. Jen zvolit ideální písničku... No problem.

Kamelot - Haunting (Somewhere in Time)

Kamelot jsem si zamilovala před několika lety; navedl mě na ně můj bývalý přítel. Jejich hudba, název, inspirace a frontman mě zaujali a já jim podlehla téměř okamžitě. Letos v květnu budou v Bratislavě a já jsem moc chtěla jet. Když jsem ale zjistila, že přijedou bez zpěváka (zpívat s nimi bude Fabio Lione z Rhapsody of Fire), rozhodla jsem se, že si počkám dalších pět let, než zase přijedou; Kamelot bez Roye totiž není to pravé...

Day 10 - A song that makes you fall asleep

2011-02-11T21:55:00.003+01:00

Tak tohle téma se dneska výborně hodí. Měla jsem poslední zkoušku a místo učení jsme flámovali do noci a já pak byla od pěti vzhůru, abych se něco naučila... No, a teď bych usnula i na střelnici.
Ale nemůžu, protože babysittinguju a tak můžu akorát rozjímat nad písněmi, které mě uspávají.

Annie Lennox - Into the West

A vůbec všechny klidné melodie z Pápa prstenů. Jsou krásné, melodické, relaxační. U téhle konkrétně jsem schopná vyslechnout si ji úplně celou a u závěrečného verše zavřít oči a usnout. Okamžitě. Magical.

Což mi připomíná, že bych se měla znovu podívat na LotR...

Day 09 - A song that you can dance to

2011-02-10T13:07:00.002+01:00

Tak těch moc není, opravdu. Konečně něco, kde jsem nemusela probírat miliony složek, ale jen pár skladeb...

Glee Cast - Start Me Up/Livin' On a Prayer

Není to úplně tanec, co při téhle písničce provádím, spíš takové skákání a vůbec... Ale hrozně mě nabíjí energií a vždycky mě rozhýbe. Kdybych měla vybrat něco, na co vyloženě tančím, byly by to pravděpodobně nějaké irské melodie, jelikož za posledního půl roku netančím nic jiného :)

Day 08 - A song that you know all the words to

2011-02-09T21:46:00.003+01:00

Vážně, kdo vymýšlel ta témata písní? Vždyť se toho dá vybrat tolik!

Tangled - I See the Light

Vybrala jsem tu, jejíž slova jsem se naučila nedávno. Je to písnička z Disneyho nejnovější pohádky Tangled - Na vlásku, která je neskutečně dokonalá. Písničku jsem se naučila ještě před premiérou, učarovala mi. Pokusila jsem se ji (s nevalným výsledkem) i přezpívat, ale na Mandy Moore má v tomhle asi málokdo... A ano, Flynna zpívá Zachary Levi (aneb Chuck). Překvapil, chlapec.

Day 07 - A song that reminds you of a certain event

2011-02-08T19:27:00.000+01:00

Zase jsme u té těžké volby... No, asi nemá cenu to moc komentovat.

I Love xkcd

Tahle a několik dalších písní (již zmíněný Springtime, Battlestar Rhapsody nebo Do You Wanna Date My Avatar) se staly highlightem spojování československých Torchwoodů na Festivalu fantazie Speciál 2009. Nejlepší akce, tohle FFko. True story.

Day 06 - A song that reminds you of somewhere

2011-02-08T00:18:00.002+01:00

Písní, které mi připomínají nějaké místo je spousta, přibližně asi tolik, jako těch, které mi připomínají určité osoby. Přemýšlela jsem, které místo zvolit, je jich opravdu nepřeberné množství, ale nakonec jsem zvolila Egypt. Odedávna jsem ho měla ráda, jeho historii a kulturu... A když jsem byla s mými rodiči na plavbě po Nilu, asi v pět ráno jsem vylezla na úplně prázdnou palubu, hleděla na východ Slunce a zpívala tohle...

Já vím, není to úplně výkvět české muzikálové scény, ale tahle písnička má v sobě určité kouzlo, zvlášť, když hledíte na ranní deltu Nilu a na obzoru se objevují staroegyptské chrámy...

Day 05 - A song that reminds you of someone

2011-02-06T15:34:00.002+01:00

Tohle nebylo vůbec jednoduché. Mám spoustu písniček, které mám spjaté s určitými osobami, ale jak vybrat tu správnou... Nakonec jsem zvolila

Dishwalla - Every Little Thing

Tuhle písničku jsem poprvé slyšela v music videu ze Star Wars světa, které jsme našly společně s mojí drahou bývalou spolusedící z gymplu, když jsme měly hluboké Star Wars období. Bohužel, to video už jsem nenašla, ale pokaždé, když tu písničku slyším, vzpomenu si, jak skvěle nám bylo...

Day 04 - A song that makes you sad

2011-02-05T23:59:00.000+01:00

Sem bych jich mohla zařadit spoustu. Vždycky záleží na určité situaci, náladě... Ale téměř vždy mě dokáže rozesmutnit jistojistě jedna věc...

Evita - You Must Love Me

Tahle písnička má v sobě kouzlo, sílu i beznaděj zároveň. Když ji zpívám, mám co dělat, abych se nerozbrečela. Pokaždé.

Day 03 - A song that makes you happy

2011-02-04T23:59:00.002+01:00

Jelikož jsem momentálně na PragoFFestu, je dost pravděpodobné, že tí můj výběr písní bude značně ovlivněn.

The Producers - Springtime for Hitler and Germany

Tohle video bylo (a vlastně víceméně stále ještě je) hitem fandomu. Představte si, jak místnost plná lidí vyřvává text téhle písně na celou Chotěboř... Občas z toho mrazilo :D
Písnička má vtipný text, zpívá tam John Barrowman, scéna je geniální... Vždycky mě rozesměje :)

Day 02 - Your least favorite song

2011-02-03T11:38:00.003+01:00

Tohle bylo snad těžší, než Day 1. Člověk nemá složku s neoblíbenými písničkami, takže se těžko hledají. Nemohla jsem si vzpomenout na žádnou, kterou bych nemusela... Až jsem došla k

Glee Cast - Push It

Tuhle písničku nikdy nemůžu poslouchat, když mi naskočí v mp3ce; mám problém ji doposlouchat do konce (a to jsem ji teď kvůli Challenge poslouchala asi třikrát)... prostě je hrozná.

Day 01 - Your favorite song

2011-02-02T22:05:00.002+01:00

Každou chvíli se to mění. Záleží na spoustě okolností a vůbec všeho. Oblíbených písní mám poslední dobou poměrně dost, ale společně s mými věrnými hudebními společníky (má svatá trojice - YouTube, můj mp3 přehrávač Kilgharrah a Last.fm) jsem došla k tomuto.

Mark Salling - Higher Power

Nevím proč, ale ta písnička má něco do sebe. Ten refrén mě zvedá ze židle stále stejně, jako když jsem ji slyšela poprvé...

30 Days Song Challenge

2011-02-02T21:58:00.005+01:00

Už jsem to viděla u pár lidí a vím, že prve jsem si tím nechtěla "zaměstnávat mozek", ale zrovna dnes mám náladu na nějakou blbinu a tohle by mohlo být to pravé. Je to prostě takový 30 denní souhrn písní podle následujícího vzorce:

Day 01 - Your favorite song
Day 02 - Your least favorite song
Day 03 - A song that makes you happy
Day 04 - A song that makes you sad
Day 05 - A song that reminds you of someone
Day 06 - A song that reminds you of somewhere
Day 07 - A song that reminds you of a certain event
Day 08 - A song that you know all the words to
Day 09 - A song that you can dance to
Day 10 - A song that makes you fall asleep
Day 11 - A song from your favorite band
Day 12 - A song from a band you hate
Day 13 - A song that is a guilty pleasure
Day 14 - A song that no one would expect you to love
Day 15 - A song that describes you
Day 16 - A song that you used to love but now hate
Day 17 - A song that you hear often on the radio
Day 18 - A song that you wish you heard on the radio
Day 19 - A song from your favorite album
Day 20 - A song that you listen to when you’re angry
Day 21 - A song that you listen to when you’re happy
Day 22 - A song that you listen to when you’re sad
Day 23 - A song that you want to play at your wedding
Day 24 - A song that you want to play at your funeral
Day 25 - A song that makes you laugh
Day 26 - A song that you can play on an instrument
Day 27 - A song that you wish you could play
Day 28 - A song that makes you feel guilty
Day 29 - A song from your childhood
Day 30 - Your favorite song at this time last year

Ano, mohla jsem začít včera, abych v tom měla pořádek, ale vlastně je to jedno, protože tenhle pošahaný měsíc má stejně málo dní. Tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží, některé z nich budou velmi těžké...

Rytíři z autobusů?

2011-02-01T14:31:00.003+01:00

Dnes po cestě z domu do Prahy jsem se několikrát setkala s až neuvěřitelným chováním řidičů autobusů. A tím "neuvěřitelný" výjimečně nemyslím nic negativního.
Když jsem vystoupila z prvního autobusu, zaslechla jsem rozhovor řidiče s revizorem, že tak hezkou holku ještě nikdy nevezl, a kdyby mi pak nepřišel říct, že to myslel vážně, doteď bych věřila, že si dělal legraci.
Druhý řidič se na každé zastávce několikrát pořádně rozhlédl a i potom odjížděl ze stanoviště pomalu, případní nestíhající stihli na poslední chvíli doběhnout.
A třetí z nich mě málem vynesl do autobusu, jak se mi snažil pomoct. Navrch mi naskládal spoustu free věcí na tašku, aaaaach.

Že by se konečně v této profesi našel někdo, koho jeho práce baví? Z 98% v autobuse (tramvaji, trolejbuse) narážím na zamračené, ušklebené remcaly, kteří chtěli být zřejmě řediteli zeměkoule, ale protože jim to nevyšlo, tak šli k autobusákům.
Každopádně, každý dobře naladěný řidič autobusu rozhodně cestujícího potěší. Tak, jako dnes mě.

Až vyrostu...

2011-02-01T03:31:00.004+01:00

Vždycky, když jsem šla na nějaký koncert, představovala jsem si, jak mě vystupující umělci vytáhnou na pódium. Moje ambice rozhodně nedosahovaly ani z poloviny toho, čeho se dočkala fanynka od Robbieho Williamse na koncertě v Knebworth (odkaz v názvu), ale tajně jsem doufala, že bych si s nimi mohla zazpívat. No, nikdy se tak nestalo a já s přibývajícími léty a navštívenými koncerty začínám ztrácet iluze :)
A tak jsem se rozhodla. Až jednou budu slavná a budu vystupovat před živým publikem, POKAŽDÉ vytáhnu někoho z davu. Myslím to vážně.

Magický vliv Walta Disneyho

2011-01-18T23:13:00.015+01:00

Všichni ho známe. Většina z nás na "něm" vyrůstala. Pohádky z dílen studií Walta Disneyho jsou celosvětově známé a populární. Já je miluju a ráda se na ně podívám i teď. Ale podle některých (internetových) individuí byly jeho úmysly ne vždy dětsky čisté.

Pohádky našeho dětství
První pohádka od Disneyho, kterou jsem viděla, nebo kterou si jako první vybavuju, byl Lví Král. Máma mě na něj vzala do starého kina, když ještě fungovalo, a já si i dnes pamatuju, jak jsem smrt Mufasy obrečela snad i po cestě domů. Možná proto, že jsme doma také měli takovou kočkovitou šelmu, ale spíš to bylo tím, že mne ty dojáky vždycky dostanou. Já ostatně u filmů brečím pořád.
Od té doby to šlo ráz naráz. Máma, která tou dobou pracovala ve videopůjčovně, mi nosila domů pohádky na VHSkách (nesmějte se), ke všem příležitostem jsem dostávala kazety s Disneyovkami od svých strýčků a různého příbuzenstva, a tak se začala moje obsese pomalu rozvíjet.
Dnes, když se podívám na svou poličku se starými kazetami, vidím spoustu nahraných a několik originálních VHSek. Originální jsou samozřejmě Disney.

... A přichází Pixar
Že se Disney kolem roku 1995 spojil s Pixarem, jsme jako děti nevnímali. Pořád to byly skvělé pohádky, kreslené, vtipné a s písničkami. Toy Story sklidil neskutečný úspěch, podobně pak Příšerky s r.o.. Ale právě s Příšerkami jsme začali vnímat, že je něco jinak. Možná to bylo tím, že jsme odrostli; vnímali jsme, že je něco jinak. Animace se trochu lišila od klasického kresleného Disney filmu a vůbec to všechno bylo takové... přetechnizované. Taky příběhy se lišily od těch starých známých, ale drobná odchylka po 60 letech rozhodně není na škodu. Po roce 2000 se však spousta diváku obrátila raději k Pixaru, než k samotnému Disneymu, jelikož dílny tohoto populárního filmového studia začaly produkovat něco, co si většina diváků (kvůli pochybné kvalitě a vůbec z principu) moc neoblíbila...

Prokletá pokračování
V roce 1994 vydal Disney pokračování úspěšného Aladdina s názvem Jaffarův návrat. Bylo krátké a určené jen pro domácí video. "Návrat" byl hodně krátký (něco málo přes hodinu), což bylo jeho jediné štěstí, jelikož dějově silně pokulhával... Prakticky se tam nic nestalo. O dva roky později se objevil (opět pouze pro home video) třetí díl Aladdinovské ságy - Aladdin a král zlodějů. Tento díl mám velmi ráda, pravděpodobně proto, že jsem ho viděla častěji (a dříve), než původního Aladdina. Písničky jsou pěkné, děj je zajímavý... mňamka.
V roce 1998 přišel Disney s dalšími dvěma pokračováními svých populárních pohádek: Pocahontas a Lvího krále. Po pravdě řečeno, nechápu, jak je možné, že se po vypuštění Pocahotas II: Cesta do Nového světa odvážilo studio vytvořit další sequely. Tohle je (dle mého názoru) nejhorší pokračování, jaké kdy Disney vydal. Pocahontas se vydává do Anglie jako vyslanec svého lidu, musí čelit nástrahám lorda Ratcliffa a zamiluje se do Brita. Osa, opakující se po vzoru prvního dílů se rozděluje, když Pocahontas zjistí, že druhý Brit, do kterého se zamilovala dříve (John Smith, ten blonďatý sympaťák, pamatujete?) vlastně není tak mrtvý, jak si myslela...
Tohle pokračování se dle mého prostě nepovedlo. Dějově, písničkami (nevybavím si ani jednu dobrou) ani výtvarně; celý film byl jakoby odfláknutý.
Disney si ovšem pokusil napravit reputaci v tom samém roce dalším pokračováním, Lví král II: Simbův příběh. Dodnes netuším, proč se film jmenuje tak, jak se jmenuje (přiznávám, Simbova chlouba zní dost dvojsmyslně), jelikož se v něm Simba sice vyskytuje, ale "jen" jako vedlejší postava. Hlavní roli přebírá jeho dcera Kiara, která se zaplete s lvíčkem z nepřátelské smečky, která zůstává věrná už dávno mrtvému Scarovi, a celé dny nedělá nic jiného, než že vymýšlí způsob, jak se zbavit Simby a jeho rodiny.
Narozdíl od Pocahontas, tohle pokračování je kouzelné. Písničky jsou chytlavé, děj milý (i když, jako u většiny pokračování, ne moc originální) a jednu dobu jsem pohádku dokonce uměla nazpaměť. Disney zabodoval.
Další pokračování byla nasnadě. Přišla Malá mořská víla II: Návrat do moře, Lady a Tramp II: Scampova dobrodružství nebo třeba Popelka II: Splněný sen. Většina z nich ušla; náměty nikdy nebyly vyloženě originální, ale svou disneyovskou milostí si pohádky stále dokázaly získat určitý okruh diváků. Bohužel, tento okruh se s každým pokračováním více a více zužoval. Starší diváky sequely nebavily tolik, jako původní filmy a začali se od Disneyho odklánět.
Na druhou stranu začaly nabírat na popularitě hrané filmy a seriály, které velmi brzy zaplavily...

HannahMontanovský Disney Channel
Pravděpodobně si všichni ještě pamatujeme dobu, kdy Disney produkoval kvalitní dětské animované seriály, kvůli kterým jsme každou sobotu a neděli před osmou ranní pravidelně zapínali televizi. I teď, po těch letech, si většina nás (odrostlých dětí) vybaví kompletní slova úvodních znělek těch pokladů, jakými Rychlá rota, Gumídci nebo My z Kačerova bezpochyby byli. Bohužel, tyto skvosty jsou nenávratně pryč. Ne, že by je televize bojkotovaly a odmítaly vysílat, ale dnes už se, bohužel, seriály této kvality v Disneyho studiích nevyrábějí.
Místo toho obsadily Disney Channel hrané seriály o neobyčejných teenagerech, které k televizi (a následně i do kina) táhnou novou várku mladých lidí, kteří si pod slovem Disney vybaví Hannu Montanu, Muzikál ze střední nebo Kouzelníky z Waverly. Ano, samozřejmě, že se sem tam objeví i animované seriály, ale pro mě prostě Kim Possible ani Phineas & Ferb nemají to správné disneyovské kouzlo. Ale jak se zdá, pro dnešní konzumní společnost je to ideální zábava... Smutný příběh.

Vsuvka: Druhá tvář Disneyho
A dostávám se k věci, která mě donutila sepsat si tento dlouhý a bezduchý článeček o mém oblíbeném pohádkotvůrci. Před pár týdny jsem na Youtube objevila toto video, které mě rozzuřilo i rozesmálo zároveň. Autor videa, který veškeré své "informace" sesbíral na wikipedii, se sám snaží o jakousi prapodivnou podprahovou zprávu, když pod tak stupidní video vložil tak "dramatickou a hrůzostrašnou" hudbu... Je mi zle. A nejhorší je, že mu to ti lidi žerou...
OK, je pravda, že když jsem se minulý týden dívala na Malou mořskou vílu, opravdu jsem si všimla toho, na co on ve videu poukazuje (ne těch věží), ale to ještě neznamená, že je to úmyslně vložená podprahová zpráva! Když se na to člověk pořádně zadívá, zjistí, že je to knězovo koleno. No vážně!
A je mi jedno, jestli byl Walt Disney svobodný zednář, ortodoxní křesťan nebo sběratel ponožek. Pro mě je důležité, co dokázal vytvořit.

A co bude dál?
V roce 2007 se do kin dostal film Enchanted (Kouzelná romance), který spojil klasickou disneyovskou animaci s hraným filmem. A fungovalo to dokonale! Vypadalo to, že Disney chytá druhý (třetí, čtvrtý, prostě další) dech, a že se možná vrátí ke klasickým pohádkám, které máme všichni tak rádi. O rok později do světa pronikl miloučký Wall-E a rok po něm Princezna a žabák, pohádka kompletně provedená v klasické animaci, která i mě překvapila tím, jak z ní na mě dýchla nostalgie. Dále jsme mohli vidět neméně úspěšné Vzhůru do oblak a letos (tedy, na přelomu 2010/2011) do kin přichází Tangled neboli Na vlásku, což je jubilejní 50. animovaný snímek od Disneyho, yay! A já říkám ANO! Tímhle směrem by se měly disneyovské pohádky ubírat! Vraťte nám kousek dětství!

Konec roku s výplachem mozku, Uwagou a gaučem

2011-01-02T22:52:00.015+01:00

Letošní Silvestr byl dlouhou dobu velmi silně ohrožen. Chata, na které jsme strávili UwagaCon loni, bohužel nebyla letos k dispozici a vše ostatní bylo buď obsazené nebo (více či méně) nerealizovatelné. Nakonec to dopadlo tak, že se SFG muselo rozdělit a slavit Silvestr na různých místech. A na mě bylo, abych hluboce promyslela, kam pojedu já.
Vybrala jsem si možnost, která byla nejdostupnější, nejpočetnější co se účastníků týče a hlavně mně nejsympatičtější - Maťovu chatu ve Skalitém u Čadce, kousek od česko-slovensko-polských hranic.
Datum této akce bylo stanoveno na 30.12.-2.1. a já jsem už od Vánoc počítala hodiny do opětovného shledání s mými scifistickými přáteli. Přes počáteční technické problémy se nám podařilo s Citronem a Etynem domluvit na společné cestě a epický prodloužený poslední víkend roku 2010 mohl začít.
S mými dvěma spolucestovateli jsem se setkala hned ve vlaku z Prostějova do Olomouce (kterým oni jeli z Brna), která proběhla nad očekávání hladce. Zpoždění, kterého jsme se tak báli (jelikož jsme na přestup měli asi 6 minut), se naštěstí nekonalo a tak jsme přijeli do naší přestupní stanice jen o nějaké tři minuty později, než bylo plánované. Naopak zpoždění měl náš navazující vlak, známý Leoš Janáček. Díky tomu jsme si ale všimli Benefica, který stál na nástupišti naproti nám a mířil (jak jsme se ze vzájemného pokřikování přes koleje dozvěděli) na Silvestra do Brna. Naše rozjásané rozpravy, které jistě slyšela půlka nádraží, přehlušil přijíždějící mezinárodní express, do kterého jsme naskočili a pokračovali v cestě směr Čadca.
Ve vlaku jsme se usadili do volného kupé, ze kterého nás záhy 'vyhnala' průvodčí, která nám oznámila, že pokud nechceme, aby nás v Ostravě odpojili, musíme se přesunout o dva vagóny dopředu. Odebrali jsme se tedy do otevřeného vozu bez kupé a obsadili jednu (víceméně) volnou kóji pro čtyři. Citron vytáhl papír a místo psaní slohové práce do školy, což měl původně v plánu, začal kreslit mapu naší epické cesty na Slovensko. Při příjezdu do Ostravy jsme na úpatí nedalekých kopců zahlédly hořící sloup; usoudili jsme, že začala olympiáda. Následující část cesty jsme sdíleli písničky z mobilů a bavili se různými debatami o seriálech, jako obvykle.
Když jsme začínali nabírat slušné zpoždění a navíc jsme asi deset minut stáli v Českém Těšíně, začali jsme být lehce nervózní, což navíc ještě umocnilo oznámení z reproduktoru vlaku, které bylo v půlce násilně přehlušeno cenzurovacím šuměním, abychom se nedozvěděli, že se nám mimozemšťané pokusí infiltrovat vůz. Nenadělali s tím ale nijak dlouhé potíže a tak jsme do Čadce přijeli jen s 15 minutovým zpožděním.
V Čadci na stanici jsme se najedli a naskočili na vlak do naší cílové stanice, ve kterém jsme potkali Titiklan, se kterými jsme zahájili con slavnotním otevřením Fernetu Citrusu a zapolemizovali jsme si o Citronových předcích (Citron<->Citrus, anyone?).
Když jsme dorazili na místo (Maťo pro nás přišel na zastávku), většina osazenstva už byla tam jen Propan měl přijet po půlnoci (ale přijel až ráno, protože ho rodiče v noci nepustili) a Nina na druhý den. Přivítali jsme se, vyskládali jsme zásoby jídla do vypnuté ledničky a zapojili se do všeobecné conovací nálady, která stojí vždycky za to.
V půlce večera jsme si s brněnskými scifisty rozdali vánoční dárky a vrhli se na klasické aktivity typu UNO.
Ještě později, asi kolem půlnoci, dorazila Namuras, kterou jsme alespoň na chvíli vytrhli z učení a zábava se mohla začít naplno. Samo vytasil ďábelskou aplikaci v mobilu, která nám obstarala zábavu na celou noc - Truth or dare - a když jsme zapnuli možnost "Make it dirty!", nabrala noc zajímavých obrátek.
*CENSORED*
Ráno, hned jak jsme se vyhrabali z postelí, se projektor s počítačem rozjely naplno a celé dopoledne se promítal Family Guy, Eddie Izzard, Doctor Who a Father Ted. Já, Morgy a Maťo jsme si zabrali gauč a proleželi jsme na něm v kuse tři hodiny, čímž se oficiálně začal Gaučkon, který probíhal až do posledních chvílí conu.
Odpoledne se většina z nás vydala na epickou výpravu na trojmezí, tedy bod, kde se setkávají hranice Česka, Slovenska a Polska. Propan nás na dvakrát odvezl na nejbližší možné místo a následně jsme zahájili parádní výšlap zasněženými lesy do kopce a do kopce a do kopce a do kopce. Když jsme přešli asi padesátý kopec a cesta se začala svažovat, někteří z nás to chtěli vzdát, ale naštěstí jsme to neudělali a nakonec jsme se přece jen dostali k našemu cíli.
Na trojmezí jsme udělali pár skupinových fotek u památníků, prozkoumali terén ve snaze najít stopy po Uwaze a vyrobili ve sněhu pár sněhových andělů. Vyděsili jsme několik turistů, kteří se tam kromě nás nacházeli, zanechali jsme kyselou rybičku jako oběť na styčném bodě a vyrazili jsme zpátky. Kupodivu cesta zpět trvala kratší dobu (alespoň mně to tak připadalo).
Po návratu jsme se opět svorně pousazovali ke kamnům, abychom se mohli opět plně věnovat projektoru a hrám (ti, kdo se neuložili na Gaučkon hráli nějakou pofidérní karetní hru). Pustili jsme si závěr 3. série Doctora Who. Někdy tou dobou se taky spustila vedlejší linie conu v jedné z ložnic, kde se ti, kteří se zrovna neúčastnili celoconového promítání, věnovali různým jiným záležitostem (filmy, hry, seriály).
Když jsme se dodívali na Mastera, dali jsme se do šestihodinového maratonu Jekylla, u jehož druhého dílu Gaučkon opustil Maťo s Morgy, kteří jeli lovit wi-fi.
Po čtvrtém dílu jsme Jekylla nechali vychladnout a pomalu jsme se začali připravovat na rychle se blížící půlnoc ("Pohněte si, nebo to nestihnem!", "Kolik je hodin?!", "Kde mám šampaňské?!"). Tři minuty před půlnocí jsme se všichni shromáždili v kroužku na zahradě chaty a s lahvemi šampaňského a prskavkami v rukou jsme společně odpočítali posledních 30 vteřin roku 2010. Po přípitku a půlnočních objetích jsme si společně zazpívali československou hymnu a pokusili jsme se zavolat těm, kteří s námi nemohli být. Ti, kteří nám telefon zvedli, ale z hovoru stejně moc neměli; jistě ale pochopili, co jsme jim chtěli říct.
Když jsme venku pořádně vymrzli, vrátili jsme se dovnitř, abychom dorazili Jekyll maraton, po kterém pro nás mělo duo Morgy+Maťo připraveno zábavní blok slovenských hitů 80. a 90. let v podobě songů z REPETE a znělek pohádek. Po dvou hodinách dokonalé brain damage většina conovníků odpadla a poslední přeživší si před spaním pustila Madame de Pompadour v dokonalé souhře s Doctorem Who.
Novoroční ráno (tedy pro většinu poledne) bylo, stejně jako celý den, líné a povalečné. Gaučkon opět obsadilo naše trio a Maťo si pomalu ale jistě vyslužoval novou přezdívku - Vankúš (na zahraničních fórech "Pillow"). Celý den jsme strávili sledováním Eddieho Izzarda, M*A*S*He, Couplingu a určitě několika dalších skvostů světové kinematografie, včetně taiwanského filmu Dragon ball, který pro svou kvalitu nemohl na SilvestrConu chybět.
Když se M&M během odpoledne opět vydali hledat wi-fi, věděli jsme, že bude zle. A tentokrát to vzali od podlahy.
Když večer opět zasedli za notebook a pustili se do jukeboxování, vytáhli na nás kromě REPETE i další epické československé oldies hity ve stylu Petera Nagyho, Michala Davida, Petra Kotvalda, Michaely Paštekové a dalších. Brainwashingové fláky byly naštěstí prokládané i pár hodnotnějšími kusy (například Lipová lyžka, Lásko má já stůňu nebo unexpected Time Warp), které nás alespoň částečně udržely při zdravém rozumu a setkaly se s nemalou odezvou. Dlouhou nocí se po chatě a okolí ozýval nadšený scifistický zpěv, někdo odpadl dřív, někdo později; někdo do postele, někdo na záchod; a vypilo se vše, co nám zbylo.
... Když jsme se ráno probrali (došlo nám, že ranní vlaky nikdo nestihneme), začalo pro nás poslední dopoledne SilvestrConu; stejně jako na každém conu smutné a plné balení a loučení. S podivem jsme zjistili, že se na chatě nacházelo víc lahví Fernetu, než bylo přivezeno, a stejně tak i to, že nám dokonce nějaký alkohol i zbyl (to bylo víno z lokálního velkoobchodu, kterého se nikdo nechtěl dotknout). Některým bylo po předešlé noci překvapivě dobře, jiným hůř, někteří měli problém si na určité události vzpomenout.
Podařilo se nám všem dojít na zastávku vlaku, kde jsme si stihli ještě zapálit poslední prskavky a rozloučit se s těmi, kteří zůstali (Vankúš, Morgy a Propán) na chatě o něco déle. Nasedli jsme na místní lokálku - Uwagu - a zamířili směr Čadca.
V Čadci jsme (my, česká divize) s hrůzou zjistili, že jsme se s odjezdem našeho dalšího vlaku sekli o dvacet minut a náš vlak odjíždí za dvě minuty. Naštěstí odjížděl ze stejného nástupiště, na jakém jsme vystoupili z Uwagy, a tak jsme se rychle poobjímali s ostatními a naskočili do rozjíždějícího se vlaku. V Ostavě jsme vystoupili a tím pro nás začala další část naší epické cesty.
V Ostavě jsme měli na přestup dvě hodiny. Rozhodli jsme se, že se tam alespoň najíme. Galbovka si v klidu vyměnila peníze a koupila si jízdenku do Brna, zatímco jsme si já a Citron kupovali Hořické trubičky v automatu. Když jsme vylezli z nádražní haly a zamířili do města, jako první nás upoutala krvavá skvrna na sněhu, kousek od zastávky tramvaje. Snažili jsme se ji ignorovat, stejně jako množství spoluobčanů tmavší pleti v ostravských ulicích, zatímco jsme se snažili najít otevřenou restauraci. Marně. V neděli prostě v Ostravě nemáte šanci najít podnik, kde by se vařilo, nebo který by byl alespoň otevřený.
Vrátili jsme se tedy na nádraží, kde jsme předtím zahlédli bistro, a hladově zamířili tam. To byla chyba číslo dvě (chyba číslo jedna bylo vystoupit v Ostravě). Každý z nás měl jiné jídlo (Etyn a galbovka měli oba smažený sýr, ale galbovka ho měla s kečupem a Etyn bez, což z těchto věcí dělalo úplně jiné odrůdy chutí) a ani jedno se nedalo s čistým svědomím sníst. Roztoužení po teplém jídle jsme ho do sebe přece jen nějak nasoukali a vydali jsme se koupit si Fornetti do stánku.
Za hodinu jsme nasedli na další vlak, kterým jsme za poslechu hitů z předchozího večera (Waikiki ftw!) úspěšně dorazili do Olomouce.
Já jsem brněnskou sekci opustila v Prostějově, odkud jsem vyrazila domů, abych mohla zahájit již tradiční Depkon.

Offline twitter:
1) Citron zjistil, že Sirius má hlavu.
2) Maťo nemá gombíky.
3) Morgyiny tepláky nejsou pyžamo, ale hrací plocha na Člověče, nezlob se. Jediná změna je, že do domečku se nesmí.
4) Freak šla (na záchod) provětrat Ginu.
5) Citron šel (na záchod) vyvenčit holuba.
6) Morgy o Skalárovi: "Ten by napchal drevo do všetkého."
7) Jídlo z ostravského nádražního bistra je to nejhorší, co Brnoconisté kdy jedli. True story. Od teď už všechno hnusné jídlo bude, při pomyšlení na tohle, chutnat o něco lépe.
8) Příručka 33 poloh s vankúšem. Co udělat před samotnými polohami? Rozepnout gombíky!
9) NCIS je spin-off JAGu a JAG je spin-off Pepka Námořníka.

Podlinie SilvestrConu:
Gaučkon
NaKnopCon
Vlakon
OstravaCon
Vedlejší linie v ložnici

SilvestrCon byl epický, plný zážitků, událostí, promítání, her a přátel. Takový, jaký má Silvestr být. Zpětně jsem ráda, že jsem odolala pokušení a nejela jsem na New Year's Eve do Londýna, jak jsem plánovala původně... Miluju vás, SFG.

Analýza prvního traileru na Season 6 Doctora Who

2010-12-26T05:14:00.007+01:00

25. prosince 2010 nás BBC obdarovalo vánočním speciálem Doctora Who s názvem A Christmas Carol. Já osobně jsem byla tímto nejvánočnějším vánočním speciálem v historii DW velmi mile překvapená a jeho závěrečné minuty mě navnadily na šestou sérii seriálu, která začne na jaře příštího roku. S6 trailer byl totiž plný zajímavých scén, rychlých střihů, nečekaných postav a kulis. Dlouho mi nedal spát a tak jsem byla nucená udělat analýzu tohoto kousku.
Trailer i se slovenskými titulky k dispozici tady.

Přepis traileru:
1) Ludvík XIV. rozrazí dveře, za ním dva mušketýři. „Where is the Doctor?“
2) Vojáci jednotky SS prohledávají dřevěnou chatu; vlevo dvě postele nad sebou, vpravo visí prádlo na šňůře (vojenské prostředí); překvapeně na něco hledí. „I’ve been running.“
3) TARDIS; Doctor, Amy, River utíkají od konzole. „Faster than I’ve ever run.“
4) Doctor utíká s nějakou dívkou lodí (?), probíhají ruku v ruce kolem lampionu (vpravo).
5) Ozbrojení muži prochází místností s plastovými závěsy (přestavba?) „And now it’s time for me
6) to stop.“ Ozbrojení muži vtrhnou do místnosti, první udává pokyny.
7) Ozbrojený černoch zamíří pistolí za kameru, všichni míří na Doctora, sedícího za stolem v prezidentské kanceláři v Bílém domě. „I'm going to need a S.W.A.T. team ready to mobilise; street maps covering the whole of Florida (tímhle si fakt nejsem jistá), a pot of coffee, 12 jammie dodgers and a fez.“
8) Letící záběr na americké pláně. „Somewhere different, somewhere
9) brand new.“ Auto jede po prašné silnici uprostřed plání ke skalám.
10) „I wear a Stetson now. Stetsons are cool.“ Doctor leží na autě, na hlavě má kovbojský klobouk -> mluví s Amy a Rorym, kteří jsou oblečení do tepla/výletně (Amy v červené flanelové košili, Rory v tmavě zeleném tričku s krátkým rukávem) a mají na zádech batohy -> River mu klobouk ustřelí
11) „We’ve been recruited.“ Hala hlídaná ozbrojenými vojáky, vidíme cedule ‚Do not approach the prisoner‘, dva kravaťáci kráčí do středu haly, osvětleného reflektory. „Recruited by whom?“ Sedí tam Doctor, spoutaný řetězem a zarostlý jako trosečník.
12) Vesmírná loď ála Lodger, u vstupu stojí River a svítí do ní baterkou. „You going to have to trust us this time.“
13) Doctor a dívka (4) stojí na vrcholu čehosi, za nimi se kouří, dým je zvýrazněn světly. „You have to do this-“
14) Kosmonaut ála Vashta Nerada natahuje ruku ke kameře, stojí v dřevěných dveřích.
15) „-and you can’t ask why.“ Amy, Doctor a Rory v TARDIS. Flanelová košile (11)
16) Výbuch v TARDIS konzoli. Doctor a Rory stojí u ní, Rory má vestu.
17) Amy (v saku) v domě se polekaně otočí, svítí baterkou za kameru. Za Amy je vlevo na zemi houpací kůň, stará popsaná zeď a dveře.
18) TARDIS; Amy a Rory stojí nahoře u konzole, sledují Doctora, který před kamerou vytáhne svítící krychli a fascinovaně si ji prohlíží.
19) Naked River!
20) Amy málem padá ze skály, před něčím/někým utíká.
21) Amy na pláni, za ní jsou skály, otáčí se. Dvě terénní auta, tři kravaťáci; jeden mluví s Amy. Záběr je z dálky.
22) Rory a Amy utíkají chodbou lodi, Rorymu se těsně zavřou dveře před nosem.
23) Ood kráčí koridorem lodi (22).
24) Creepy keramické panenky s blonďatými vlasy; Rory se jim snaží zabouchnout dveře, za kterými se schovává s Amy.
25) Amy má „zjizvenou“ tvář, křičí.
26) „My life in your hands, Amelia Pond.“ Doctor s Amy v TARDIS.
27) Škvíra (ve dveřích), skrz ni vidíme Doctora. „You see these eyes?
28) They’re old eyes.“ Zjizvená Amy (25) v temném pokoji.
29) Zjizvená River vystrašeně sleduje něco za kamerou. „And one thing I can tell you.“
30) Vyděšený Rory svítí baterkou do chodby.
31) Rozostřený záběr na místnost za dveřmi, v místnosti stojí mimozemšťan roswellského prototypu. „Monsters are real.“

Analýza bodů traileru:
Záběry 3, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 15, 20, 21, 26, 30 pravděpodobně z prvního dvojdílu – Amyina flanelová košile, Roryho tričko, scenérie USA, Doctorův černý motýlek a kravaťáci.
Záběry 4 a 13 spojuje dívka v šatech. Pravděpodobně epizoda Neila Gaimana.
Záběry 16, 18, 22, 23 jsou propojené Roryho vestou a/nebo koridorem lodi.
Záběry 17, 25, 28, 29 spojují jizvy/stehy a Amyino sako.
V záběru 31 by vzhled aliena nasvědčoval vztahu s Amerikou, ale zdi pokoje vypadají jako z domku v záběru 16.
Kosmonaut/skafandr v záběru 14 stojí u dřevěných dveří, což by napovídalo vztahu se záběrem číslo 2, podle toho mála, co můžeme vidět.
V záběru 12 je River zřejmě oblečená stejně jako v záběru 10, ale to u ní nic neznamená.

Určitě se brzy objeví lepší a přesnější analýzy, ale tohle jsou mé prvotní poznatky, o které se chci podělit.

EDIT: Velmi dobrá analýza traileru zde

Konec prázdnin, začátek povinností (?)

2010-10-19T16:17:00.006+02:00

Jelikož jsem na konci léta byla (opět) nesmírně líná, nepodařilo se mi sepsat report z POConu, ani dalších miniconů, které se udály v posledním srpnovém týdnu. IstroCon se pokusím rozepsat zvlášť, ale zbytek shrnu teď tady.

Co: POCon
Kdy: 26.-29.8.2010
Kde: Veľký Šariš
Výborný prodloužený víkend na východě Slovenska s mými úžasnými scifisty, který se nesl v duchu Šarád, Merlina, Městečka Palerma a Twisteru. Dalšími výraznými atributy tohoto conu byly rozvařené těstoviny, FAIL trip na šarišský hrad, houpačka a vraždění Teivose.
Ostatně, není nic jednoduššího, než nastínit bezprostřední zážitky pomocí zápisků z "eštébáčiku", který jen tak tak celý con přežil (většinu narážek pochopí zřejmě jen modří).

Z POConu jsem si to zamířila (kam asi?) k Samovi (neuvěřitelné!) a pak do Bratislavy na dva minicony/párty.

Co: BazénPárty/MiniArlinCon
Kdy: 30.8.-1.9.2010
Kde: Bratislava
Skvělá tečka za POConem a uzavření letní conové sezóny. Bazén párty u Elen a Soničky bez bazénu, ale s UNO!, BSG Board Game a Emmy Awards. MiniArlinCon u marsela s vínem a Bradleym všude, kam se podíváš, letošní neuvěřitelně skvělé prázdniny zakončil.

A co bylo potom? Potom jsem během bleskové akce podepsala smlouvu na byt, ve kterém teď sedím, spím, bydlím a píšu tento report. Privát v Brně je krásný, s barevnými stěnami a relativně příjemnou dostupností do města. Navíc jsme se se spolubydlícími ještě nepozabíjeli a to je celkem úspěch, no ne? :-)

Úspěšně jsem započala svůj první semestr na vysoké škole. Zatím jsem šťastná a spokojená, ale hádám, že se to nejpozději během prvního zkouškového změní. Jen pro zajímavost, kromě svých povinných předmětů (Úvod do literatury, Practical English, Úvod do lingvistiky, English Grammar, Úvod do studia kultury USA & Velké Británie) jsem si zapsala i věci, za které jsem opravdu ráda - Muzikálový sbor, Filmová hudba, Od opery k muzikálu, Anglo-americké drama na jevišti, Keltské jazyky. Doufejme, že mi to nadšení vydrží, co nejdéle...

Se spoluguidisty, přebývajícími v Brně, jsme se konečně dohodli na společných střetnutích v den, kdy nám to všem vyhovuje -> zatím jsme se ještě nikdy nesešli všichni. Ale byli jsme s Freak a Citronem na Létajícím rabínovi a oba byli nadšení, což je super :-)

... a tak si tu teď žiju. Hledám brigádu v Brně, chodím popíjet s kamarády, většinu času mluvím víc anglicky než česky. Zatím je to pro mě ideální. Čas ukáže, jestli tohle byla správná volba.

Pohádka o Soničce

2010-08-22T00:35:00.003+02:00

Bylo nebylo, v jednom velikém hradu na rozkvetlé louce žila krásná Sonička. Nebyla to žádná princezna nebo šlechtična, jako ty ostatní nudné pohádkové postavy, Sonička byla simík. Celé dny trávila se svými přáteli – vílami, elfy a duhovými poníky –, se kterými si vyprávěla zábavné příběhy a pletla věnečky z květin.
Když se jí zachtělo změny, projížděla se na svých růžovo-stříbrných jednorožcích přes blízké lesy a vymýšlela nové krásné účesy pro svoje vílí kamarádky.

Jednoho dne, zrovna, když se siminka Sonička chtěla věnovat poslouchání písní z Glee a hraní nejnovějšího datadisku k The Sims 3, objevil se nad její loukou temný mrak. Všichni elfové, poníci i víly se utíkali schovat do hradu a Sonička zůstala na palouku sama. Vzhlédla k obloze a spatřila hrůzu, jaká dosud žádný pohádkový hrad nepostihla – Avengerovy ponožky! Rozhodly se, že využijí své kolosální podpory, které plytká podpora DDO nesahá ani po kotníky, a ovládnou Soniččin hrad i s loukou a jednorožci.
„A to teda ne!“ vzepřela se Sonička a sundala si z hlavy zelený krystal. Probodla ponožky pohledem vražedným tak, že by se za něj nemusel stydět ani Chuck Norris, a vhodila krystal do obří díry na jedné z pat. Ponožky zakvílely, zkroutily se a odplachtily zpět do Avengerova šuplíku.
Sonička se potěšeně usmála. „To bychom měli,“ řekla si a pro jistotu ještě zkontrolovala oblohu. Byla jasná, modrá jako hladina lesního jezírka a přes celou její délku se rozpínala sytě barevná dvojitá duha, která už nikdy nezmizela.

Jak R@100 vyvraždil SFG

2010-08-21T22:50:00.006+02:00

„To máme další,“ zamumlal si a napůl ohryzanou tužkou si odškrtl položku ve svém notesu. Zastrčil ho do zadní kapsy kalhot a zvedl zakrvavenou mačetu. Zkoumavě si prohlédl stopy krve na nástroji a pak jej otřel do černé látky, kterou následně odhodil na mrtvolu na zemi. „Já ti dám Torchwood.“

„Pane, tričkový vrah opět zaútočil,“ volal mladý policista za běhu na svého nadřízeného.
„Zase?! Máte nějaké stopy?“ Policejní kapitán vztekle uhodil pěstí do stolu.
„Jako… obvykle, pane. Na… místě činu zůstalo jen… podivné tričko,“ lapal po dechu jeho mladší kolega.
„Co je to tentokrát?“
„Nějaká ‚Evolution of Cylons‘,“ odvětil a podal kapitánovi fotografie z místa činu. „Co jsou to Cyloni, šéfe?“
„Zřejmě nějaký kult uctívačů punčoch,“ zamumlal si pro sebe kapitán a připevnil obrázky na nástěnku k dalším podobným. „To už je osmý případ tento měsíc. Nejdřív nějaká divná bílá budka na modrém tričku, pak ten zvláštní obličej ženy na bílém – to bylo neobvykle čisté a úhledně poskládané –; žlutý drak na zeleném tričku… Experti se mezi těmi symboly stále snaží najít souvislost.“
„Myslíte si, že se nám tím snaží něco říct?“
„Určitě. Já na to přijdu.“

Zběžně prohlédl svůj notes a pousmál se. Většina položek byla přeškrtnutá, zbývaly už jen dvě. Ty ležely před ním na bezvládné hromadě, potřísněné krví a cáry látek. Spokojeně odškrtl i je a natáhl se pro dvě trička, daná přes židli. Růžové přehodil přes mladší a bílé přes starší sestru.
„Tak. Já vám dám, trička…“

MarsCon

2010-08-18T17:16:00.009+02:00

Protože léto je dlouhé a mí drazí přátelé ze SFG bydlí daleko na to, abychom se scházeli "jen tak" třeba v hospůdce, musíme si dělat soukromé cony. A samozřejmě, že musíme mít i nějakou náplň conu, nějaké téma. To, že se ho pak nikdo nedrží, je věc jiná.
Co: MarsCon
Kdy: 6.-8.8.2010
Kde: Nemce, Banská Bystrica

Den první - pátek
Na MarsCon jsem jela - jako obvykle - přes Trenčín, tentokrát se však ke mně nepřipojil Samo, ale Mystic se Siriusem a rozhodně se nedá říct, že by cesta do BB byla nudná, jen poněkud dlouhá. Kontakt nám nevystačil ani do poloviny, ale dobrou třičtvrtěhodinu jsme dokázali zabít srovnáváním překladů Harryho Pottera.
Po příjezdu do Banské Bystrice jsme naběhli do blízkého Kauflandu, který byl nacpaný lidmi, a tak jsme jen u pokladen strávili asi dvacet minut. Kvůli tomu jsme pak museli dobíhat autobus do Nemiec, ale stihli jsme ho a potkali jsme v něm další návštěvníky MarsConu.
Po krátké dezorientaci jsme se přivítali s Titi, Samem a Thurim, kteří nás - jakožto první conovníci - už netrpělivě čekali. U Titi doma jsme složili svá zavazadla a vydali se na první quest conu - najít v domě všech 20 sad Keanu.
Než dorazila bratislavská divize, každý se bavil, jak uměl. Titifriends hráli v kuchyni Ugandu (tedy Ubongo), my jsme gossipovali v obýváku a zasvěcovali nepoznamenané do tajů Ufoporna (neboli Upoforna, jak poznamenala Titi). Se Samem a Thurim jsme se vydali do obchodu pro pivo a přinesli jsme hromadu Heinekenů, ke kterým jsme dostali otvírák a tričko.
Když naši drazí přátelé z BA dorazili, přesunuli jsme se do garáže, kde jsme zahájili večerní program plný promítání Arlin videí, grilování a Glee songů.
Během odpoledne prohlásil Thuriazs, že ještě neviděl Twilight že by na něj rád uspořádal drinking game. Tu jsme rozběhli o půlnoci. Ve čtvrtině filmu nám ale došel alkohol a někteří z nás se, zoufalí z toho, co viděli, v polovině zvedli a odešli spát. K rozhořčení všech těch, kteří si chtěli tento neobyčejný kinematografický zážitek vychutnat do konce, si s sebou Thuri odnesl flashku s filmem.

Pravidla Twilight drinking game:
1) Slow-mo - pijeme!
2) Smějeme se, když scéna není myšlena vtipně - pijeme!
3) Když se něco třpytí - pijeme!
4) Edward nahodí svůj upřený pohled - pijeme!
Au...

Den druhý - sobota
Když jsme se v sobotu ráno/dopoledne vyhrabali z postelí pustili jsme si první epizodu Life on Mars, aby MarsCon dostál svému jménu. Poté jsme se vydali do města na procházku, na oběd a vyprovodit odjíždějící - Maťa a Sama.
V hospodě, kde jsme se zastavili na jídlo, jsme se pobavili s majitelkou, která nám srdečně nabízela veškerý svůj sortiment a byla tak přesvědčivá, že by prodala i Ježíše s pračkou.
Na zpáteční cestě jsme se opět zastavili v Kauflandu a o dva conovníky slabší jsme se vrátili k Titi domů.
Večer se nesl ve stejném duchu, jako ten předchozí - Arlin videa, Glee, opékání a místo Twilightu další epizoda Life on Mars. Když nám v půlce noci začala být venku zima, přesunuli jsme se do domu, kde jsme se všichni nasáčkovali do Atalantina pokoje a rozhodli se, že tam dnes budeme spát opravdu všichni (někteří nevydrželi a šli si nakonec lehnout vedle, ale moc jich nebylo). Věnovali jsme se klasickým conovým zábavám - kontaktu, gossipování a (Thuri s Namuras) hledání neoficiálního videa k letošnímu World Cupu.

Den třetí - neděle
Poslední den bývá vždy tichý, unavený a smutný. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Dopoledne jsme pomalu vstali, pobalili se a začali se připravovat na odjezd. Jako první nás v neděli opustila Namuras s Thuriazsem a my jsme je následovali asi hodinu poté.
S bratislavskou sekcí (marsel, Sonička, Radeon) jsme se rozloučili na nádraží a vydali jsme se na autobusovou stanici, kde jsme se (já, Pan Citron a Sirius) nalodili na autobus do Trenčína, zatímco Mystic vyrazila hledat nástupiště, ze kterého měla odjet rovnou domů.
V Trenčíně se naše a Siriusovy cesty také rozdělily - on jel domů a já s Citronem k Samovi na AfterCon (už tradiční), na kterém nás jako tečka za víkendem čekal nečekaný a báječný film Inception.

Krčmokon 2010

2010-08-09T21:24:00.014+02:00

Letošní Krčmokon byl můj první, přestože se tato akce v minulosti odehrála už dvakrát. Předloni jsem SFG neznala a loni mi to nevyšlo kvůli práci (a tak se za mnou alespoň stavili Torchwooďáci po cestě domů). Vzhledem k mé víceméně úspěšné infiltraci SFG v poslední době bylo ale jasné, že letos mě prostě Krčmokon minout nemohl. Prosím, omluvte způsob tohoto reportu, z KK je velmi těžké si něco zapamatovat.
Co: Krčmokon
Kdy: 30.7.-2.8.2010
Kde: Lednica

Den první - pátek
Moje cesta se začala (jako už klasicky každý trip na Slovensko) v autobusu na trase Prostějov - Trenčín kolem osmé hodiny ranní. V TN na mě čekal Samo, se kterým jsme se naložili na vlak do Púchova, kde jsme pak přesídlili na autobus do Lednice (chtěli jsme ujebat púchovské MHDčko, ale neprošlo to *sad*). V Lednici jsme vystoupili o zastávku napřed, zřejmě proto, že jsme se nemohli dočkat našich spoluconovníků (nebo taky proto, že si Samo nepamatoval, kde přesně máme vystoupit) a zamířili jsme k hostinci U Planků, ze kterého jsme už z dálky slyšeli nezaměnitelné výkřiky rozjařených scifistů (a Johna Barrowmana z televize). Uvítala nás kopka lidí, kterým se tímto omlouvám, ale nevím, kdo všechno tam byl...
Namuras nás provedla po Lednici, která s jejím odborným výkladem rozhodně získala na exkluzivitě. Zespodu jsme si prohlédli hrad, Katarínkin prameň a místní drůbež a vrátili jsme se zpátky do krčmy.
V patře, kde jsme byli ubytovaní, někdo objevil standee slovenského ministra kultury Daniela Krajcera a rázem se z něj stala největší atrakce pátečního odpoledne.
Večer se jedl guláš, klábosilo se nad pivem a zpívalo při Ultrastaru. V průběhu večera/noci dorazili další conovníci, zejména celá pražská sekce. Já, Samo, Freak, Valika a Thuri jsme si odpoledne zabrali trojpostel v jedné ze spacích místností a proto bylo velkým překvapením, když jsme se s Thurim kolem čtvrté ráno vydali spát a postel byla plná! Tak jsme se poskládali, kam se dalo (já jsem se nasockovala na kousek postele, co zbyl a Thuriazs se složil na zem) a usnuli jsme.

Den druhý - sobota
Ehm, sobota? Oukej... V sobotu "dopoledne" jsme byli na hradě; přijela Fay s Elen, Swamp, Buffy a Buffy; moc jsme nejedli a hrály se (zřejmě) nějaké hry, minimálně kontakt určitě. A večer jsme vytvořili megakyblík, na jehož likvidaci se podílelo 15 lidí - já, Samo, Freak, Rico, Valika, Fay, Swamp, marsel, Draugwen, Thuriazs, Ziina, Bielo, Skalár, Magda a Owen. Jedenáct litrů Cuba Libre jsme společnými silami vypili během patnácti minut (s deseti minutovou přestávkou) a noční zábava se mohla začít.
ŠikmoCon na ShipKopci, Bielovy minikyblíky, SFG za barem, chlastání v TARDIS... Dělo se toho dost.

Den třetí - neděle
Neděle se začala několika WTF momenty ve spací místnosti, následovala sprcha a bezduché hraní BANG!u, plahočení se na opékačku, loučení s Pražáky. Odjely Slardis, Torchwood a vlastně asi všichni z pražské divize a odpoledne je následovala část Slováků, kteří museli v pondělí do práce (nebo jaké že si to vymysleli výhovorky). Večer se hrály šarády, s pár lidmi jsme se byli projít v noci na hrad. (Omlouvám se, ale dál ani moje, ani digitální paměť nesahá.)

Den čtvrtý - pondělí
V pondělí se nám podařilo sesynchronizovat se tak, abychom z Lednice odjížděli téměř všichni zároveň. Tedy, všichni, co jeli hromadnou dopravou, zbytek se přepravoval později autem. Vyrazili jsme po dvanácté a v Púchově jsme se rozdělili na dvě skupiny, z nichž ta větší - my - se vydala směr Trenčín a Bratislava. Ihned po nástupu do vlaku jsme zahájili VlaKon, při kterém jsme prošli všechny vozy tam a zpátky. Asi v polovině nás přestalo bavit mlčení a tak jsme sborově spustili You're the Voice a raději jsme se uklidili do jednoho z uzlů mezi vagóny, protože se na nás ostatní spolucestující (včetně průvodčí) dívali velmi pohoršeně.
Ale nebylo by to SFG, kdybychom někdy zůstali úplně v klidu a tak jsme se pustili do prozkoumávání technického zařízení vlaku. Naštěstí pro celou slovenskou vlakovou dopravu se do Trenčína nejelo příliš dlouho, a tak jsme vlak nestihli rozebrat tak, jak bychom si představovali. Zanechali jsme Rasťa, Lytu a Skalára, pokračující do BA, jejich osudu a vystoupili jsme, abychom se mohli naplno pustit do AfterConu (který teď provozuju po každém conu a velmi to lajkujem :-)).
Protože nám zbývali ještě dva conovníci, které jsme museli ten den vyprovodit na autobus domů, konkrétně do Brna, zašli jsme si zatím na oběd. Všichni jsme si sborově objednali kofolu a čísník nás schladil tím, že kofolu nemají, což se opakovalo u většiny našich objednávek. Když se nám podařilo vybrat si jídlo, které náhodou měli, naházeli jsme ho do sebe a odvedli jsme Magdu s Panem Citronem na stanici.
Na AfterCon jsme zůstali tři - já, Samo a Thuriazs. Odnesli jsme si věci k Samovi a vydali jsme se do města, kde nás příjemně zaskočily Letní shakespearovské slavnosti na náměstí. Dali jsme si pivo, prošli se ke kostelu a pak jsme si vychutnali druhou polovinu úžasné tragédie Antonius a Kleopatra. Večer jsme zakončili epickou výpravou na trenčínské hradby přes merlinovský les a následnou cestou domů.

Myšlenka: Myslíte, že si moucha uvědomuje sama sebe?

Festival fantazie 2010

2010-07-15T10:47:00.002+02:00

Rok se s rokem sešel a nám proběhlo další úžasné FFko. Letos ještě úžasnější, než předtím. Zkusím tu sepsat dojmy tak, jak šly po sobě, ale bojím se, že už v tom mám zase guláš... Omluvte proto případné nesrovnalosti.

Co: Festival fantazie
Kdy: 1.-11.7.2010
Kde: Chotěboř

Den první - čtvrtek
Letošní cesta do Chotěboře byla v mnohém úplně jiná, než ty předchozí. Poprvé jsem totiž jela vlastním autem a už to samo o sobě napovídá, že cesta byla více než záživná. Jakožto vlastník auta bez dálniční známky jsem byla nucena vzít to lesem a navíc přes Brno, protože jsem se uvolila, že svezu pár svých TW kompliců (galbovku, Sama, Pana Citrona a Etyna). Ještě předtím, než se nám podařilo vykličkovat z moravského velkoměsta, nás málem srazil šílenec na křižovatce, ale kromě pošramocených nervů jsme vyvázli bez zranění a vyjeli jsme vstříc Chotěboři.
Po cca dvouhodinové cestě jsme konečně dorazili. Vyskákali jsme z auta téměř uvaření a vyběhli jsme vstříc registraci (někteří dvakrát, protože nechali doklady v autě, že, Samo), kde jsme se setkali s Modrými ďábly, kteří razili z Bratislavy. Pak začal klasický scénář prvního dne na conu - odhození batohů ve třídě, připnutí vstupenky, vítání přátel a... do Vočí!!!
Ve Vočích jsme se všichni sesedli kolem jednoho stolu (vážně, víte, kolik nás tam doopravdy bylo?) a kolem nás se začala objevovat unexpected piva. Během klasického conového plkání jsme ještě zavolali Freak, která ten den úspěšně odstátnicovala a pár odvážných se vydalo na Vaškovo zahájení FFka. Dvacetistránkové představování sponzorů vydržel málokdo z nás.
Hned první večer samozřejmě proběhla cesta k populární Věci a první rádoby-terapie na retardérech před KDčkem.

Den druhý - pátek
Od teď to začíná být drobítek nepřehledné...
Co si pamatuju s jistotou je, že jsem v pátek měla přednášku. Protože je to v programu. Dále v pátek přijel marsel a Trekkies tam strašili s tou divnou pi*okoulí (tribble). Večer bylo SFG divadlo Doktor's Star Trekkin, po němž jsme se odebrali do hoFFpůdky (kam dorazil i nově příchozí marsel), kde jsme očekávali zahájení Torchwood Party. Ta se v průběhu večera rozdělila na několik spin-offů, které se ale stejně posléze zase spojily v jeden celek (v jednom ze spin-offů jsem ztratila kryt od ovládacího panelu Riveřina šroubováku).
O patro pod Torchwood Party probíhala Star Wars diskotéka a tak jsme tam s Draugwen občas odběhly.

Den třetí - sobota
Podle programu se toho v sobotu dělo dost, a podle fotek vlastně taky...
Přijela Freak, přednášelo se jako o život a začal StromCon. Objevili jsme dvojníky našich SFG přátel (Rasťa a Josepha), spamovali jsme BiowareCon a Rick Worthy nepřiletěl (přeložil si let z dopoledne na večer, ale celý con z toho měl krásný gossip time). Večer se stalo něco pro většinu conovníků nepředstavitelného - SFG a Torchwooďáci se převlékli do společenského oblečení a vypadali jako lidé! Důvodem k tomuto (na FF) extravagantnímu činu byl večerní program linie Battlestar TARDIS - New C(r)ap City Party, na nějž byl společenský oděv povinný. Na party byl mimo jiné zastřelen Vašek Pravda, takže od příštího roku oslovujte hlavního organizátora "Milane", protože nadvládu převzalo Vaškovo zlé dvojče. Jako ozvláštnění programu jsem byla 'donucena' zpívat, z čehož mám trauma ještě teď, ale předpokládám, že se to v pozdějším kvílení ztratilo, protože po naší party nastoupilo letošní první karaoke a s ním veselé výkony FFkářů.
Na poprogramovém soukromém ChodbaConu ten večer probíhala podlinie PâtéCon, která spočívala v tom, že marsel vytáhl své zásoby na cestu - paštiky, a všichni účastníci ChodbaConu se do nich vesele pustili. Chybělo nám pečivo i nádobí a tak se každý oháněl, jak uměl - někdo prstem, jiný otvírátkem, Rico se snažil paštiku vytlačit ven, ... Myslím, že tento večer jsme také zajímavě umístili Manifest fantastiky (modří vědí) a vynalezli novou pochoutku s překvapením - Pâté Suprise!

Den čtvrtý - neděle
V neděli přijel Rick Worthy! Paradoxně se všichni seběhli víc kolem Alka, který ho doprovázel, než kolem samotné celebrity, protože v tu chvíli jsme ještě netušili, jak je Rick super. Následovala beseda s Rickem v kině, beseda s Petrem Hapkou ve Velkém sále a galbovka mě polila ledovou tříští (Glee style!). Večer probíhala v KDčku Soundtrackotéka a my jsme opět vysedávali na cestě.

Den pátý - pondělí
Aneb Glee day! A taky jsem otevírala svoji linii - VampCon. Z tohoto dne jsem odpoledne promeškala, protože jsem vezla Freak na Rock for People, ale myslím, že se nic extra výrazného během mé nepřítomnosti stejně nestalo. Zato večer...
Přijela jsem akorát na Blančin Glee workshop, na který jsem se těšila od května. Po třech hodinách v autě jsem byla natěšená na jakoukoliv aktivitu a tohle bylo něco pro mě. Zpívalo se a tančilo, byly to dvě hodiny naprosto nabité energií. JENŽE. Jako poslední jsme si dali Don't Stop Believin' a já jsem zpívala Rachel. A protože jsem si chtěla zamachrovat a být jako ona, skákala jsem si tak, jak to dělali v seriálu. A doskákala jsem. Vyvrtla jsem si kotník a bylo po legraci. To není tak úplně pravda, legrace teprve začala. Moji zlatí Torchwooďáci/guidisti mě obskakovali celý večer (a celé následující dny) a já je za to neskonale miluju.
Večer Trekkies uspořádali Holohrátky (na kterých si kdosi další pošramotil nohu) a potom si celý con zaskotačil na Infantilní diskotéce.

Den šestý - úterý
V úterý SFG objevilo kouzlo herny a (hlavně) Buzz! kvízu. A Ricka Worthyho, ale to až večer. Já jsem měla svoje první Karaoke muzikálových epizod a tak četná účast překvapila i mě. Všichni hezky zpívali a podle ohlasů se těšili na druhou část.
Večer bylo ve Velkém sále trekistické Casino Risa a všichni byli opět krásní a upravení, tentokrát kvůli hře. Odehrálo se jedno nepovedené přepadení a hrálo se asi do půlnoci.
Ve druhém patře KD Junior se mezitím slavily Gargamelovy narozeniny, kde jsme se konečně dočkali našeho "Černocha" Ricka Worthyho. Do té doby s ním chlastali orgové soukromně, a teď se nám konečně dostal do spárů. Pil s Gargamelem a spol. tequilu z nějakých creepy chilli papriček, bavil se s námi o všem možném, založil si (s pomocí Torchwoodu) Twitter a zpíval klingonskou hymnu. V tu chvíli byli už úplně všichni z Ricka u vytržení, nikoho nenapadlo na něj nadávat jako před pár dny, když jsme si mysleli, že to bude jen namistrovaná celebrita.
Pro nás, torchwooďáky/guidisty, nastal vrchol večera asi hodinu poté, když jsme postávali u baru a zpívali, přistoupil k nám Rick (který se vynořil prakticky odnikud) a přidal se. Zazpívali jsme si společně Behind Blue Eyes a Total Eclipse of the Heart, načež se náš host sebral a zase odkráčel.

Nad ránem pak následovalo klasické vítání slunce a pak, pravděpodobně, kýžený párhodinový spánek.

Den sedmý - středa
Středa je pro mě velkým otazníkem. Tedy, ne že bych si z ní nic nepamatovala, spíš to vypadá, že se nic nedělo. Kromě toho, že přijel David Nykl. Několik guidistů mělo přes den přednášky (Samo, Titi, Draug), s galbovkou jsme se pokusily zasoutěžit si v Nejslabší, máte padáka, ale byly jsme moc silný soupeř a vyhodili nás hned v prvním kole. Večer byl na programu potterácký Čarovečer a trekkistický Holoween, většina z nás ale dala přednost namurasině přednášce SFG sa predstavuje po piatich rokoch, která (jako obvykle) stála za to.
Vlastně ano, ve středu večer byla diskotéka! Kde si všichni okostýmovaní i civilní fanové zatancovali a zapojili mezi sebe i Ricka, který se na nás opět přišel podívat (i když už měl být den v Praze).

Den osmý - čtvrtek
Čtvrtek byl pro mě takový off topic den, protože jsem ho celý strávila mimo FFko. Samo měl v Brně zápis do školy, já jsem jela do nemocnice s mojí kriplnohou a při té příležitosti jsme vezli LiLu, Rica (našeho Rica - Štěka) a Siriuse na vlak domů.
Ale podle našich spoluconovníků, kteří v Chotěboři zůstali, se stejně skoro nic nedělo.
Večer byla (už tradičně) hlavním programem Cosplay a poté Půlnoční taneční.
A já jsem měla druhé kolo Karaoke muzikálových epizod, které se z jedné hodiny protáhlo na bezmála tři (a proto teď KriplConím jako o život).
V rámci ChodbaConu se ten večer odehrála epická vodní bitva, při které jsme pokropili celé druhé patro Smetanky a několik aktérů se při ní málem zabilo. SFG FTW!

Den devátý - pátek
Přestože se nám pomalu blížil konec conu, nikdo se tím nenechával extra vykolejit.
Pátek byl epický. Samo, Pan Citron a Titicaca měli Monty Pythonovský workshop, marsel se po týdnu vrátil z práce a oslavovali jsem narozeniny Sama a Freak. Torchwood taky konečně naplno objevil kouzlo kyblíku (Evil kyblík of evil - megaporce mícháného nápoje, většinou Cuba Libre, pro osoby), kterým se někteří další účastníci conu (Slardis) napájeli už od začátku.
Se Samem se nám podařilo zapomenout dvě lahve šampaňského ze čtvrtka v autě, a když jsme jeli do Penny Marketu nakoupit zásoby na večerní oslavy, jedna z nich explodovala Šimiému pod nohama. Druhá ji následovala o pár minut později, když se ji galbovka rozhodla schladit v kašně. EPIC FAIL.
Já jsem zdárně ukončila linii a mohla se konečně bez výčitek věnovat nevázané zábavě.
V linii MerliNarnia proběhl ultimátní souboj dvou velikánů o přízeň fanoušků, Narnia byla tvrdě rozdrcena Merlinem. Následoval marselův trojhodinový blok přednášek.
S Thurim jsme chtěli jít ten večer na Adamu, ale mně se to nepovedlo a Thurimu to bylo zatrženo *sad Antrey*. Třeba příště (Krčmokon? ;-)).
Ve Velkém sále probíhalo druhé kolo karaoke, ale nebylo tak epické, jako to první.
Z oslavenců to nejvíc odnesl Samo, který odpadl jako první. Freak s námi ponocovala až do zhruba půl páté, kdy jsme celý den zakončili procházkou po ranní Chotěboři.

Den desátý - sobota
Náš epický con se blíží k závěru. Hned po probuzení (ehm, v jednu?) jsme se s galbovkou vydaly do GateCon místnosti, aby nás k sobě přivázali a my tak mohly splnit Tok'říka přátelství. Po cestě jsme narazily na marsela a přemluvily jsme ho, aby se k nám přidal. Svázali jsme se tedy tři. Takto svázaní jsme měli vydržet deset hodin, během kterých nás nikdo nesměl vidět odvázané (ano, cesty na záchod byly opravdu zajímavé). Šli jsme tak na oběd, na program, hráli jsme deskovky... Až se k nám přidal i Samo a Draugwen (takže se z trojice stala pětice na provaze). Musím říct, že deset hodin je opravdu hodně, ale když se tak zpětně ohlížím, bylo to víc než vtipné. Objevili jsme kouzlo Rock Bandu, Singstaru, skákali jsme svázaní na DDRku... Půl hodiny před koncem jsme mysleli, že se navzájem zabijeme, ale nakonec jsme přežili.
Tady bych se ráda zastavila nad svou úvahou o provazu. Když se ohlížím na naše celodenní pobíhání, nadávání a užívání si, vidím v tom jistou parafrázi conu. Jsme neustále spolu, bavíme se, občas se pohádáme, jsme prakticky nerozluční, ale občas si přejeme, abychom už měli klid. Občas nám to přecejen leze malilinko na nervy. Jenže, přes to všechno, se stejně snažíme dostat co nejblíž k sobě v co nejkratší době poté, co se rozdělíme. Bylo to tak i s provazem - se Samem jsme se hned po odvázání objali a s Draugwen jsem strávila celý zbytek večera. Nemůžeme bez sebe být, scifisti, tak to je.
V sobotu večer jsem nechtěla pít, protože jsem v neděli řídila domů, ale... síla kyblíku je velká a nebyla jsem dostatečně silná, abych odolala. Kyblíků jsme vypili.... kolik jsme jich vlastně vypili?! Každopádně, večer to byl veselý. Byl plný dobré atmosféry, ujebávání keksíků a cukru z Velkých Vočí a... a kyblíků :-)

Den jedenáctý - neděle
Poslední den bývá vždy smutný, plný emocí a loučení. Ani tento nebyl výjimkou. První konvoj - bratislavský - zvedl kotvy už v 8:00, Prešovčané je následovali o cca hodinu později. Kolem půl jedenácté odjela Draugwen a my pozůstalí jsme se vydali na poslední oběd do Vysočiny. Naše základna opustila Chotěboř kolem 13. hodiny.
V Brně na Zvonařce jsme vyhodili Sama, Etyna a Pana Citrona a spolu s Freak, která jela ráno s bratislavskými, jsme se vydaly na AfterCon je galbovce, který definitivně zakončil letošní jedenáctidenní dobrodružství na Festivalu fantazie.

Hlášky FF2010
- "Už jste to slyšeli?" - Reaver.man, Antrey a prakticky celý con po zjištění, že Rick Worthy nepřiletěl plánovaným letadlem
- "Akože kedy sa stalo medzi polnocou a teraz?" - Thuriazs
- "I say Torchwood, you say Who!" - marsel
- "I say Slardis, you say kyblík!" - namuras
- "I say Glee, you say Glee!" - Thuriazs
- "30 centimetrov nie je až tak veľa." - Rico
- "A Vašek byl naštvaný, že Rick (Worthy) nepřiletěl?" "Nie, rozdával mačiatka a dúhu na každú stranu!" - Freak
- "TURN AROUND!" - (většinou) Draugwen
- "Marsel, půjdeš s námi do trojky?" - galbovka
- "Som smädný, poďme ujebat vodu na DDRko." - marsel
- "Vkladám do slovenčiny anglické výrazy." - Joseph
- "Mám hlad." "Daj si pivo!"
- "Airlock! Airlock!" - výkřiky conovníků při příjezdu Ricka Worthyho
- "Ako to tagneme?" "#morbidcon predsa." - dohady o tweetech z poslední soboty
- "UFOPORNOOOOOO!" - výkřiky, vycházející poslední večer z KD Junior
- "Daddy, please don't!" - tato část písně Run, Joey, Run nabrala po Portyho přednášce o PEdobearovi zcela nový rozměr

Creepy little things

2010-07-14T10:26:00.003+02:00

Takže, co se vlastně stalo? Od loňského léta po... teď?

Kromě toho, co jsem si tu vypsala zvlášť (FF2009, Expedice Mula, Výlety do Anglie), to byl vlastně skoro obyčejný rok. Počkat, pár věcí se stalo:
1) Conovala jsem (jaké překvapení) a poprvé jsem vedla vlastní linii
- FFS, KoprCon, PragoCon, SCon, FF
- proběhla větší socializace s Torchwoodem Sôvä nad Sŕním, spojili jsme se do jedné mega skupiny a jsme prostě awesome, ty lidi miluju
- pořádali jsme minicony (Mikulášský, Detektivní a Divotvorný BrnoCon; SamoCon; galbiCon) z nichž největší (Silvester/UwagaCon) byl absolutně nepřekonatelný a návštěvností překonal ConventiCon (UwagaCon cca 30 účastníků, ConventiCon cca 5 :-))
2) Maturovala jsem
- a odmaturovala, takže veškerou středoškolskou patálii nechávám za sebou a odcházím se topit do vod univerzity (BrnoCooooooon!)
Ano, i mě přijali na VŠ, i když tomu dost dobře nerozumím, každopádně od září nastupuji na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor Anglický jazyk a literatura. Yay me :-)

A to je asi tak vše. Však říkám, obyčejný rok.

ArtFilmFest 2010

2010-07-13T23:35:00.002+02:00

V Trenčianských Teplicích už devatenáctým rokem probíhá filmový festival, který kromě bohatého programu nabízí spoustu zajímavých zahraničních hostů. Je mezinárodní a velmi známý. Že jsem o něm do letoška neslyšela je vedlejší :-)
Vlastně jsme z toho opět udělali con. Proč taky ne, když jsme stejně většinu festivalu prochodili společně.
Z mých conových přátel se AFF zúčastnili: Samo, Atalanta, Namuras, galbovka, Sirius, Radeon a Pan Citron. A protože jsme dost šílení, rozhodli jsme se, že si v rámci závěrečné soboty festivalu (26/6/2010, datum finále Doctora Who) uděláme Vánoce. Původní myšlenka byla, že bychom se podívali na Love Actually, ale proč se jen dívat na vánoční film, když můžeme rovnou slavit svátky? Každý koupil jeden dárek a vzájemně jsme si je vylosovali. O půlnoci jsme navíc ještě zapili Nový rok (neboli 2010b), kdyby to náhodou ještě nebylo dostatečně creepy.
Ale zpět k ArtFilmFestu. Za necelých sedm dní jsme shlédli bezmála 15 filmů (výpis dále), vypili asi 50l alkoholu, utratili asi 50 euro na jukeboxu a viděli Richarda Müllera s Danem Bártou. A Gérarda Depardieu! Ten chlap má něco do sebe, charisma z něj srší jako z Gena Hunta, chci ho domů...
Musím říct, že AFF byl (hlavně díky ostatním) absolutně božský a příští rok bych se na něj ráda podívala zase.

Filmy, které se nám podařilo navštívit:
Snídaně u Tiffanyho (Breakfest at Tiffany's), 1961
Ninočka (Ninotchka), 1939
Ďáblův ostrov (Djöflaeyjan), 1996
Stingray Sam, 2009
Vítězství (Victory), 1961
Bezva chlap (En ganske snill mann), 2010
Umělci a modelky (Artists and Models), 1955
Světla velkoměsta (City Lights), 1931
I Love You Phillip Morris, 2009
Užívej si, co to jde (Whatever Works), 2009
Mandžuský kandidát (The Manchurian Candidate), 1962
Nikdo nic neví o perských kočkách (Kasi az gorbehaye irani khabar nadareh), 2009

Výlet za Barrowženou

2010-04-13T16:25:00.022+02:00

Protože být v Anglii jednou za rok nestačí, vydala jsem se tam loni dokonce dvakrát v jednom měsíci!

Na mou obhajobu, výlet do Birminghamu byl plánovaný půl roku, Londýn se začal řešit v půlce prázdnin. A kdo by si to nechal ujít, hm?
Prostě jsme si s TW Praha řekli, že bychom se mohli jet podívat na našeho oblíbeného Johna Barrowmana, který zrovna v tom období hrál v muzikálu La Cage Aux Folles.
A když už jsme tam byli, řekli jsme si, že na jeden den to nemá cenu a zůstali jsme pro jistotu celý týden, během kterého jsme viděli všechno, na co si jen pravý fanoušek DW a TW dokáže vzpomenout.
Prohlédli jsme si Movieum se všemi jeho exponáty z filmů a seriálů (Harry Potter, Doctor Who, Star Trek, Stardust, Star Wars, ...), navštívili jsme BBC London, Westminster Palace, Shakespearův Globe; viděli jsme Thames House z Torchwoodu... A tak. Taky jsme den co den popíjeli na Trafalgar Square, až jsme mu začali familiérně říkat "Trafáč". Nechyběla ani povinná fotka před Buckinghamským palácem u sochy královny Victorie, zakladatelky Torchwoodu. Jako správní fanoušci jsme se s Johnem Barrowmanem setkali na autogramiádě jeho nové životopisné knihy a v Globu jsme stalkovali místa, kde seděly tři čarodějnice.
Zcela neplánovaně, ale o to nadšeněji, jsme absolvovali autogramiádu Jackie Tyler a Brigadiera v jednom podivném obchůdku se známkami a úžasnou náhodou jsme se dostali do první řady na divadelní představení Speaking in Tongues, v němž jednu z hlavních rolí ztvárnil John Simm. Dalším divadlem byl creepy muzikál Avenue Q a předem plánované La Cage Aux Folles s JB. Barrowman byl úžasný a když mu Annaud s Invi, které seděly v první řadě, nesly kytici od Torchwoodu, podíval se děkovně naším směrem (ano, vydávali jsme nejhlasitější zvuky nadšení v sále). Po představení se nám i podepsal (jako většina ostatních herců po skončení všech divadel).
Samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít londýnský Forbidden Planet a klasické turistické atrakce jako Picadilly Circus nebo Camden Market, dokonce i v Tate Modern jsme byli.
Samozřejmě jsme si všichni z Londýna dovezli hromadu suvenýrů, většinou se však nepodobaly těm, které si vozí "normální" turisté. Jinými slovy, naše kufry byly napěchované merchandisingem, knihami o sci-fi a podepsanými fotkami. Prostě geek výlet, jak se patří.

Birmingham

2010-03-13T12:21:00.006+01:00

Když jsme minulý rok na jaře přiběhla za Soničkou s "Pojeďme spolu do Anglie", netušila jsem, že by vůbec mohla kývnout. Ale ona kývla. A tak jsme v květnu koupily letenky a bylo vymalováno. V září jsme letěly do Birminghamu.
Nějak jsme to neřešily, chtěly jsme jet do Anglie, někam, kde jsme ještě nebyly (takže mimo Londýn) a kde by to nebylo zas tak moc drahé. První volba padla na Nottingham, ale z nějakého důvodu, který si teď už opravdu nevybavím, jsme musely zvolit toto nepříliš vzdálené město - Birmingham. Nemrzí mě to.
I když je pravda, že Birmingham je průmyslové město a po osmé večer byl ulice jak vymetené, užívaly jsme si naši dovolenou plnými doušky. Aby taky ne, bydlely jsme v hotelu Britannia, který byl situován asi pět minut chůze od obrovského nákupního centra Bullring (kde jsem si zaskákala DDRko), takže není divu, že se naše penízky velmi rychle rozkutálely.

Ale aby to nevypadalo, že jsme celý náš výlet strávily jen v obchoďáku... Navštívily jsme Doctor Who výstavu v Coventry!!! Tedy, donutila jsem Soničku, aby tam se mnou šla, za což jí neskutečně děkuju :-* Stálo to za to, výstava to byla krásná a já mám spoustu fotek v DW gadgety a replikami.

Výlet byl neskutečně skvělý, spoustu jsme si toho užily, prodrbaly jsme kdeco a kdekoho a bylo nám fajn. Příště zas :-)

Expedice MULA 2009

2010-02-13T12:10:00.000+01:00

To se jednou banda kamarádů rozhodla, že vyrazí na výlet. A protože to byly lamy (ale nemohli si tak říkat kvůli označení členů Torchwoodu), začali se označovat jako MULY.

Prostě jsme si udělali výlet do středních Čech, objeli jsme zámky, muzea, zahrady a bylo nám fajn. Večery jsme trávili popíjením a hraním her, a nebyli bychom to my, kdyby se alespoň jeden večer nenesl v kostýmovém duchu - tentokrát to byla Mafia Night.
Navštívili jsme zámky jako Konopiště a Jemniště, vojenské muzeum s růžovým tankem, Švejkovskou restauraci a další.
Bylo to super, ale zase nic rozsáhlejšího nevyplodím...

Festival fantazie 2009

2010-01-13T11:50:00.002+01:00

Rozhodla jsem se, že bych měla začít psát ročníky do názvů článků o conech, protože je toho čím dál víc a špatně by se v tom později orientovalo.
Co: Festival fantazie
Kdy: 2.-11.7.2009
Kde: Chotěboř

Abych řekla pravdu, po tak dlouhé době si vůbec nepamatuju, co se kdy na FFku dělo. Bude to tedy velmi stručné.
Festival fantazie byl opět epický, skvělý a naprosto úžasný. Socializovala jsem se především s Torchwoodem Praha, který se zase socializoval s TW Sôvä nad Sŕním, takže se z nás stala docela velká grupa plná nejsamlepších lidí.
Chotěboř se fotila pro Google Street View (ještě to tam není) a FFkáři toho samozřejmě využili a patřičně con zpropagovali na jeho hlavní ulici (Tyršova).
Zahájili jsme několik FFkových TW tradic - noční koupání v kašně, válení se na silnici, terapie, ...
Společně jsme shlédli a oplakali třetí sérii Torchwoodu.
Uskutečnila se tzv. Památná středa... na kterou si nikdo nepamatuje.
A spousta a spousta dalších věcí. Bylo to awesome :-)

Další výkřik ze tmy

2009-08-21T10:40:00.003+02:00

Pořád žiju, jasné? To, že o mně nic nevíte, neznamená, že jsem vytuhla docela. Jenom trošku.
Hrozně dlouho jsem sem nic nepsala, tak tady to máte. Přidala jsem retro report ze srazu FDB&H, hodila jsem k němu datum 2.4., jen pro přehled.
Co se se mnou od 7. dubna dělo? Hodně věcí, vážně. Tak chronologicky, ano?
1) 'Úspěšně' jsem prošla do dalšího, maturitního, ročníku. Blech.
2) Zúčastnila jsem se Festivalu fantazie a odpřednášela si své, report očekávejte, ale moc si od toho neslibujte.
3) Shlédla jsem jedno z nejlepších představení divadelnho Workshopu na Plumlovském zámku, z toho vážně report nebude.
4) Zažila jsem nejlepší Keltskou noc vůbec, následně nejlepší (první) keltskou afterparty s kapelou Sliotar a několik neoficiálních after-after-after....party s přátely.
5) Navštívily mě lamy z Torchwoodu Praha, potěšilo.
6) Napůl jsem zorganizovala Expedici Mula, report (možná někdy) bude.
7) Dopsala jsem povídku o Prostějovu, která ale podle mého stejně nemůže do sbírky projít... O tom později.
O něčem se možná rozepíšu, o něčem ne, to vám musí stačit.

A co mě čeká? To už asi chronologicky nebude :-)
- Birmingham: Jen tak, pozdní dovolená.
- Londýn: Flákačka spojená s muzikálem La Cage Aux Folles (Barrowman!)
- Excalibur: muzikál, který vzhledem ke své zálibě v Artušovi musím vidět
- Maturitní ples: ano, správně, už se to blíží
- Maturita: jestli se k ní dohrabu :-)
- Příprava na odlet do UK
Ale o tom všem až později.

Tak zas někdy ;-)

Trudný konec posmutnělých květin

2009-04-07T17:57:00.003+02:00

Co člověka nenapadne, když se vrací z autobusu domů...

Kdyby se květiny daly rozdělit na dvě skupiny, podle toho, zda je někdo utrhne, či nikoliv, která skupina by byla šťastnější? Ta, která si bude v míru růst a růst, dokud nezvadne nebo neuschne? Nebo ta, kterou si někdo utrhne, třeba jen tak, aby někomu udělal radost? Je květina spokojenější, když celé dny jen čeká na konec, nebo když ví, že byla třeba důvodem k započetí nového vztahu? Může mít květina pro co žít?

Daniel Handler: Lemony Snicket's A Series of Unfortunate Events

2009-04-05T20:51:00.009+02:00

Daniel Handler is an American author, screenwriter and accordionist. He was born on 28th February 1970 in San Francisco. His father is accountant and his mother is retiree. Daniel has also a younger sister Rebecca. He is married to Lisa Brown and they have a son Otto, who was born on 2003.
His first novel, The Basic Eight, was rejected by many publishers for „its subject matter and tone“ (a dark view of a teenage girl’s life). Handler says that the novel was rejected thirty-seven times before finally being published. After that he wrote some other books, for example Watch Your Mouth and Adverbs.
As a screenwriter he produced the screenplay for movies Rick and Kill the Poor.
Although the list of his works isn’t short, he is best-known for his other works under the pen name – Lemony Snicket.

Lemony Snicket came from family of three children. His sister was called Kit and his brother was Jacques. He was born on a little cattle farm (or a milk farm) and he was kidnapped by a secret organisation called V.F.D. in childhood. He attended a V.F.D. boarding school and became full member of the organisation. After that he was employed by a newspaper called The Daily Punctilio as a theater critic. After one ultracritical critic he was fired from the newspaper and he started the search information about destiny of three miserable orphans. It was a very dangerous work and after few months he was presumed dead. This message was published in The Daily Punctilio in this way:

Lemony Snicket, author of A Series of Unfortunate Events,
the purportedly true chronicles of the Baudelaire children,
was reported dead today by anonymous and possibly unreliable sources.
His age was given as "tall, with brown eyes." He leaves-no known survivors.

Mr. Snicket himself comments this message hereby:

This obituary is filled with errors - most importantly -
I AM NOT DEAD! L.S.

In Snicket’s works, Daniel Handler is introduced as his handler (in a preamble). Snicket wrote many books, the most known is the set of stories called A Series of Unfortunate Events.

A Series of Unfortunate Events is a children’s book series of thirteen novels about the Baudelaire orphans, whose parents died in a fire. Their names are: Violet, Klaus and Sunny. I’d like to use description of the Baudelaire children written by Snicket himself:

Violet Baudelaire, the eldest, was one of the finest 14-year-old inventors in the world. Anyone who knew Violet well could tell she was invented something when her long hair was tied up in a ribbon. Klaus, the middle child, loved books, or rather, things he learned from the books. And everything he read, he remembered. Sunny, the youngest, had a different interest. She liked to bite things and had four sharp teeth. There was very little that Sunny didn’t enjoy biting.

Children are lonely and have to go to their new custodian. His name is Count Olaf and his real and only intent is to get in possesion of Baudelaire’s money. He is able to do anything to get their inheritance, even to kill. The orphans are trying to get away from his manor, and they are assigned to some other custodians. But Count Olaf doesn’t give up, he chases them wherever they go. One by one, the Baudelaire’s custodians are killed in a mysterious situations, and children find out that is all Olaf’s work. On their way they discover some information about a secret organisation whose members are part of their life, including their parents. They start to search for remaining members of the organisation and their adventure becomes more and more dangerous.
All of the thirteen books are full of mysteries, secrets and terrible realities. They seem to be set in an alternate „timeless“ version of Earth, because there are many time contradictions in the story. The world has stylistic similarities to both the 19th century and the 1930s, but you can sometimes read about using fax, the Morse code, fiber-optic cable or advanced computer. It might be the reason why the books are so interesting.
There is one more interesting thing. Lemony Snicket dedicated all of A Series of Unfortunate Events to his fianceé Beatrice, who is actually Baudelaire’s mother (but Snicket isn’t their father). Every book starts with a dedication. Here you can see some of them.

V.F.D. is a secret organization whose members are highly trained in the use of coded messages, disguises, cartography (the study of maps), library sciences, knots, etc. The V.F.D. acronym has many meanings, but official name of the secret organisation is „volunteer fire department“. Members of the V.F.D. are spread all across the world. They are determined to keeping the world quiet and extinguished.
Baudelaire’s parents were members of the organisation as well as Lemony Snicket and Count Olaf. At the end of the story, the Baudelaire orphans also become part of the V.F.D. Here you can see some of the other meanings of the acronym.

Because the books were really succesful, the movie was made very early. Here you can see the poster. The movie is based on the first three books of the series and starring Jim Carrey, Meryl Streep, Emily Browning and others. Although the movie is set mainly as a comedy, the books are more grim.

Sraz fanklubu divadel Broadway a Hybernia

2009-04-02T10:12:00.019+02:00

V sobotu 28. března jsme s Blancou opustili SCon, abychom mohly jít na sraz fanklubů dvou oblíbených muzikálových divadel - Broadwaye a Hybernie. Na srazu fanklubu jsem byla poprvé, jelikož jsem členkou teprve od ledna, tím víc jsem se tam ale těšila.
Na pořadu dne byla prohlídka divadla Hybernia, setkání s muzikálovými herci a malé představení Zdenky Trvalcové.
Podívali jsme se na střechu divadla, do zákulisí i na pódium. Mohli jsme si vyfotit a osahat kostýmy a kulisy muzikálu Dracula...

Herců dorazilo poměrně milé množství. Kromě již zmíněné Zdenky Trvalcové také Monika Absolonová, Marián Vojtko, Hana Křížková, Alan Bastien, Petr Poláček a Tomáš Beroun. S každým jsme se řádně vyfotili, nechali si ho podepsat a pak se sraz pomalu rozpustil (bylo to samozřejmě mnohem lepší, než to tady popisuji, ale už je to celkem dávno, to víte, je srpen ;-)).
My s Blancou jsme poté šly i na představení Draculy, díky čemuž jsme mohly jít o přestávce do zákulisí za dalšími herci - viděly jsme Josefa Vágnera, Aleše Hámu a opět Mariána Vojtka.
Další sraz jsem bohužel propásla (byl v červnu), tak doufám, že se zase někdy na nějaký dostanu.

KoprCon & SCon

2009-03-31T19:18:00.008+02:00

Jelikož Festival Fantazie je jen dvakrát do roka a mezitím se člověk nudí, nezbývá mu nic jiného, než čas od času zajet i na menší cony. V průběhu roku 2008/09 jsem navštivila kromě FF dva, jeden tematicky Star Warsácký, druhý sci-fistický. A protože jsem jaksi zapomněla sepsat report z KoprConu, shrnu ho krátce teď.Co: KoprCon
Kdy: 28.-30.11. 2008
Kde: Kopřivnice

Jak už jsem řekla, na KoprCon jsem jela proto, že je hodně SW zaměřený. Navíc to mám poměrně blízko z domu, tak co si nezpříjemnit víkend, že. Kamarádka se zařekla, že pojede se mnou, takže bylo o zábavu postaráno.
Víkend jsme si náramně užily, naučila jsem Katku na DDRku, čímž jsem rozšířila řady vlastníků padů. Královsky jsme se pobavily na galavečeru a já našla inspiraci na svůj nový parfém. Akorát ta pizza nic moc, to už ten gyros od Číňanů byl lepší :-)
Potkala jsem spoustu lidí, které bych tam vážně nečekala (Šnorchla, Ziinu, která to vzla apřes Kopřivnici cestou z Vídně...), a kteří mi KoprCon zpříjemnili ještě o kapičku víc.

Co: SCon
Kdy: 27.-29.3. 2009
Kde: Praha
Na SCon jsem jela hlavně kvůli lidem, několika jsem to slíbila, a když mi nevyšel Trpaslicon, musela jsem se ukázat aspoň na SConu. I když jsem se tam moc neohřála :-)

Den první - pátek
Původně jsem měla trošku strach, že budu muset cestovat v nějakou příšernou noční hodinu, naštěstí mi ale všechno vyšlo, a tak jsem do Prahy dorazila už v sedm hodin. Když jsem se dohrabala do Nuslí, bylo už skoro osm, tak jsem sebou švihla do tělocvičny a šla hledat známé. Hned v tělocvičně jsem se setkala s Navitas, na Ziinině přednášce o Torchwoodu pak s členy TW Praha. Potkala jsem fise, když jsem hledala Blancu, kterou jsem našla v bufetu s Dragon Lordem a několika Projecťáky(?). Poseděli jsme, popovídali, a když přišel Torchwood, vrhla jsem se na Ziininy TW věcičky. S Torchwoodem jsem posedávala až do zavíračky bufetu a pak jsme se s hadatim přesunuli do knihovny, kde jsme si povídali asi do jedné.

Den druhý - sobota
Vzbudil mě můj vlastní budík, který jsem nebyla schopná vypnout, protože mi zmravenčila ruka. Následně jsem zjistila, že moje ruka není to jediné, na čem se usídlili mravenci, tentokrát opravdoví. Oblékla jsem se, vyklepala mravence z tašky, sbalila jsem se a poprosila Blancu, jestli bych si nemohla ustlat u nich ve třídě. Po přestěhování mých věcí jsme z conu odešly (více v dalším článku).
Vrátily jsme se kolem půl osmé na galavečer, který ale zákeřně začínal v sedm, takže jsme stihly asi jen půl hodiny. I tak ale pobavil :-)
Do desíti jsme se pak poflakovaly na conu, já dostala od Vaška letáčky na VampCon (2500 malých letáčků, WTF?!!!!) a prodaly jsme pár SGA-Pčkových odznáčků. V deset jsme se sbalily a ještě s Klenotkou jsme zamířily k Dragon Lordovi na přespání (díky :-)).

Den druhý - neděle
Vstávali jsme v sedm (ehm, v šest starého času), abychom se stihli dopravit na Scon před devátkou, kdy měl Dragon přednášku. Jelikož jsme jeli metrem, svezla jsem se na florenc pro jízdenku domů, abych měla klid, a až pak jsem jela na con.
Neděle byla klidová, spousta lidí odjížděla, balila se... nic moc se neřešilo. Zašla jsem na Ananas ve Stargate a pak na Blančinu přednášku o Life on Mars (musím se na to konečně podívat), která končila v jednu. A protože jsem byla domluvená s tetou, že se za ní před odjezdem stavím, musela jsem i já odejít.

I těch několik málo chvil, co jsem na Sconu strávila, stálo za to. Miluju vás, lidi! ;-)

Reportáž o obnovené premiéře Draculy, Blesk

2009-03-30T23:56:00.000+02:00

Dracula - kostýmy

2009-03-11T19:06:00.016+01:00

Dracula

Lorraine

Adriana/Sandra

Nick

Šašek/Sluha/Profesor

Nymfy

Krev

Kněz

Mnich, Steven

Company

Zdroj

Dracula

2009-03-11T15:00:00.027+01:00

V úterý 3.2.2009 jsem měla to štěstí, že se mi naskytla příležitost shlédnout veřejnou generálku nově obnoveného muzikálu Dracula. Vstupenku jsem si tak trochu dala na Vánoce (Blanca, která se mnou byla, ji ode mě dostala oficiálně) a už od poloviny prosince jsem se nemohla dočkat. Bála jsem se ale, abych si nedělala příliš velké naděje - přece jen je to obnovený muzikál s většinou jiným obsazením, než na jaké jsem byla zvyklá, ale už po prvních patnácti minutách mi bylo jasné, že mé obavy byly zbytečné.
Muzikál Dracula má u nás dlouhou tradici, první premiéra byla odehrána v pátek, 13. října 1995. Já osobně ho považuji za jedno z nejlepších (možná dokonce nejlepší) z děl Karla Svobody. Jak jsem dříve psala v tomto článku, Dracula je pro mě srdcovou záležitostí. Ve správnou chvíli umí zahrát na city a diváka/posluchače úplně dojmout.
Přestože mám k Draculovi tak vřelý vztah, neviděla jsem ho ani zdaleka tolikrát, jak bych si přála. Dracula - Legenda se vrací prošel například úplně mimo mě (ono je to možná dobře). Jediné, co tedy můžu srovnávat, je verze původní s tou zbrusu novou, obnovenou. Srovnávat samozřejmě budu, ale spíš se chci zaměřit čistě na to 'mé' představení, na úterní druhou generálku.
Obsazení Draculy, 3.2.2009 v 15 hodin:
Dracula - Josef Vojtek
Lorraine - Monika Absolonová
Adriana/Sandra - Zdeňka Trvalcová
Šašek/Sluha/Profesor - Tomáš Trapl
Steven - Tomáš Savka
Nick - Alan Bastien
Kněz - Jiří Březák
Nymfy - Hana Křížková, Olga Lounová, ?

Do Hybernie jsme dorazily kolem půj třetí, koupily jsme si program a pomalu se vydaly na svá místa. Cestou jsme prošly kolem přeplněných šaten, což nás úplně odradilo od uložení svých svršků. U schodů jsme si přečetly dnešní obsazení a v tu chvíli mě málem museli odvézt - Draculu měl hrát Josef Vojtek. Nikdy jsem ho v muzikálu hrát neviděla, zažila jsem ho jen na koncertech skupiny Kabát, a tak jsem byla doslova zděšena, že tenhle 'vyřvávač' má hrát mého milovaného Draculu.
Se zoufalstvím v očích jsem se vyškrábala do nejvyšší řady hlediště, kde jsme s Blancou napjatě očekávaly začátek představení.
Na úvod k nám promluvil pan režisér Bednárik, předem se omluvil za možné nedostatky a popřál nám všem příjemnou zábavu.
První scénický nedostatek jsem zaznamenala ještě před prvními tóny úvodní melodie - na plátně uprostřed jeviště byla vyobrazena mapa Transylvánie, jíž vévodil Draculův hrad - Tepeš. WHAT?!
Úvodní scéna byla velmi působivá (celou dobu jsme si s Blancou vzájemně drtily ruce :-)), téměř bez chybičky, jen mnichovi nefungoval mikrofon. Vyřešil to stylově, když vyvolával "Bratři slyšte jsou nám v patách" atd., přitočil se k ostatním, za chvíli nebylo nic poznat.
Asi by se hodilo říct něco ke scéně samotné. Stejně jako v původní verzi, i tady figurovala výsuvná část jeviště uprostřed, tentokrát však byla rozdělena na tři části (pro představu: 1. část - Draculův portrét, 2. část - postel, 3. část - Adrianin portrét). Schodiště v zadní části bylo půlkruhové a působilo to velmi efektivně.
Svým prvním výstupem Vojtek nepřesvědčil. To, že umí řvát, vím už dávno, spíš jsem se obávala zpěvu v těch něžnějších písních. Hned v dalším výstupu byly všechny mé starosti dokonale zažehnány. Jeho výkon v písni Vím, že jsi se mnou mě velmi příjemně překvapil. Od té chvíle jsem mu byla ochotná odpustit téměř cokoli, i když v některých partech přecházel kvůli nedostatečnému rozsahu do rockového chrapotu. Dracula potěšil.
To samé se bohužel nedá říct o Adrianě. Zdeňka Trvalcová byla pravděpodobně v první části své role nervózní a působila až nudně. To byl možná důvod, proč mi tentokrát pro umírající kněžnu neukápla ani malá slzička. Zato jsem se ale opravdu těšila na Tomáše Trapla v trojroli. Znám ho, viděla jsem ho už v mnoha muzikálech (za všechny Les Misérables, Kleopatra, Dracula - kněz, Jesus Christ Superstar...), takže vím, že je opravdu dobrý, ale byla jsem na něj zvyklá jako na vážného kněze. Když teď skočil na jeviště se svým "Nařídil mi kníže 'Než se z bitvy vrátím...'...", rozesmála jsem se málem nahlas. Byl jako vždycky úžasný :-).
První část muzikálu byla v mnoha ohledech velmi podobná té původní, až na scénu a kostýmy, ale scénu už jsem popsala a ke kostýmy beru průběžně, plus se k některým ještě vrátím nakonec. Myslím, že tedy můžu přejít ke druhé části - 18xx.

Oproti původní verzi muzikálu je do Mezihry přidán Lorrainin odjezd z Londýna a loučení se Stevenem, vypadá to opravdu dobře. A není to jen tím, že Lorraine má opravdu luxusní cestovní šaty :-). Bohužel, píseň Tajemný hrad zůstala zkrácená, jak tomu bylo už v Legenda se vrací, takže začíná až v místech "No má úcta, to jsem se vás lekla..." a tím pádem jsme byli o nejlepší pasáž ochuzeni. To samé se opakovalo i se Schůzkou v zahradě, která začínala "Á, náhrdelník! A pravý...". Škoda, to byl dle mého hodně špatný krok.
Upíří valčík působil noblesněji než původně, ale také méně 'nemrtvě'. Za zmínku ovšem stojí nymfy, na které bych málem zapomněla. Dámy, v čele s Hankou Křížkovou, si své role opravdu užívaly a měly proč - kostýmy měly opravdu grandiózní. To, že je Hana Křížková 'paní herečka', už ovšem víme taky dávno :-).
Lorraininy šaty byly opět nádherné, není divu, že všem na plese vyrazila dech. A když si ji pan kníže odvedl do komnat za soukromou zábavou, nastoupila další lahůdka - Steven v podání Tomáše Savky. I s ním už mám nějaké muzikálové zkušenosti, v téhle roli jsem ho však podcenila. Po jeho monologu jsem zůstala sedět s pusou dokořán, tak dobrý byl. S Blancou jsme se shodly, že speciálně pro něj by se měla role Stevena rozšířit o dva až tři party.
Monika Absolonová se s Jsi můj pán popasovala velmi dobře, má sice úplně jiný hlas než Lucie Bílá, ale byla až obdivuhodně věrohodná. Při Stevenově smrti mi už pár slz ukáplo a na Hon na zlo jsem zírala skoro zděšeně. Musím se opakovat, ale bylo to prostě velmi působivé.
Pak nastala přestávka, kdy se sál skoro vyprázdnil a my se s Blancou pustily do shrnutí první poloviny. Zatím nás nic výrazně nezarazilo. Zatím.
Třetí část se (nově) odehrává v roce 2088, Londýn je zdevastován nastupují známí Stockers v čele s Nickem a Sandrou. Trošku mě zaskočil návrh těchto futuristických kostýmů, protože se zprvu do představení vůbec nehodí. A když na scénu dorazil místo tradičních motorek trabant, bylo toho na mě moc. Samozřejmě, s novou verzí musí přijít i určité inovace, ale chvíli jsem přemýšlela, zda to všechno není jen nějaký generálkový žert. S postupem času jsem ale zjistila, že ani tyto kostýmy nejsou úplně příšerné a že Sandře ten její vážně sluší.
No, takže tenhle gang, ve svých army oblečcích, si plánuje poslední akci - vydrancování casina, které shodou okolností patří našemu milému knížeti :-) A tím se přesouváme do dalších zmodernizovaných prostor.

Pod svým úžasným, moderním casinem má Dracula tajnou laboratoř, v níž zaměstnává svého Profesora (ano, vážení, Tomáš Trapl je opět zde!), který se stará o jeho nesmrtelné tělo a zkoumá jej. V této laboratoři má také Dracula ukrytý Adrianin obraz, vzpomínku na svou dávnou lásku. Musím říct, že portréty jsou neskutečně věrné a krásně namalované, a když pomyslím, že každý představitel Draculy a Adriany má svůj osobní portrét, naskakuje mi husí kůže. Z Draculy se stal elegán v bílém a Lorraine ho krásně doplňuje. Ale nic z toho chuděra nemá. Cítí, že jsou si s Draculou cizí. A Monika to opravdu prožívala. Nevím, jestli to měla ve scénáři nebo je to její standartní výstup, ale její zoufalé ohmatávání rohů a stěn mě absolutně dostávalo. Až ji někdy uvidíte hrát, zaměřte se na to.
Dracula má krom portrétu v laboratoři schované i Adrianiny šaty a v této verzi muzikálu je Nick neobšlehne z obrazu, nýbrž je rovnou ukradne. Je to logičtější, než když je původně nechával šít speciálně kvůli jedné akci. Když pak Dracula spatří Sandru v šatech své ženy, je u vytržení. Věří, že se mu vrátila Adriana (a Lorraine už zase ohmatává ;-)), je šťastný. No, šťastný...
Oproti staré verzi je tu nová píseň, Draculův monolog (byl už v Legenda se vrací), který já považuji za jednu z nejlepších skladeb Draculy vůbec. Je silná, jak hudbou, tak textem. Plná emocí a citu, člověku při ní musím být Draculy líto. Mně ho bylo líto velmi (což ostatně dosvědčí i Blanca a mé papírové kapesníky). Tahle píseň nahradila Vyznání, jehož část byla zařazena na konec Monologu.
I devastace casina prošla pár změnami. Samozřejmě - mají přece trabant. Jiná je i videoprojekce Draculova průletu casinem, díkybohu už je to jen let z pohledu první osoby (ten 'digitální' netopýr z původní verze byl směsný), i když tedy na rok 2088 pořád nic moc :-P
Profesor umírá po srážce s trabantem, je to také trošku věrohodnější, než že ho zabila motorka, to se musí nechat. Škoda, že to na generálce nevychytali a Tomáš dopadl dřív, než se ozval zvuk nárazu a tak se tam musel ještě pár vteřin povalovat a pomotávat.
Poslední soud byl prakticky totožný, nejde tam moc věcí změnit. Jen Sandra stála na ruletě.
Konec byl tradičně velmi jímavý, s Blancou jsme slzely (co slzely - brečely jsme jako želvy!) dlouho, já ještě půl hodiny po konci představení.
Přestože to byla generálka, dočkali se herci postlesku vestoje, který trval neuvěřitelných 10 minut. Lidé byli nadšení, herci byli dojatí, my byly obojí. Dočkali jsme se přídavku ("Stokrát dal, nikdy bez šancí...") a pak se šlo domů.

Musím říct, že obnovený Dracula byl pro mě velmi příjemným překvapením. Po fiasku Legendy jsem se bála, že dopadne stejně, ale teď jsem si jistá, že bude mít úspěch. Svědčí o tom i vyprodaná představení na měsíce dopředu. Já osobně si rozhodně zajdu znovu, Dracula totiž už navždy zůstane mou součástí.

VampCon 2009

2009-02-28T23:08:00.001+01:00

I'm alive

2009-01-30T11:07:00.013+01:00

Poslední dobou sem moc nepíšu, co se děje. Asi proto, že se neděje nic, řekli byste si. Omyl. Děje se toho spousta, jen nějak není čas na psaní.
Od Nového roku jsem nenapsala prakticky nic, když nepočítáme prezentaci o Oscaru Wildovi a žblept o jedenáctém Doctorovi.
Takže...
Otevíráme novou kavárnu, to znamená shánění nábytku, nádobí a doplňků, tvoření jídelních a nápojových lístků, malování, vrtání, vaření. Času málo, práce nad hlavu, otevíráme 6.2.2009. Navíc to vypadá, že na otevíračku nebudeme mít stoly. No co, vždycky jsme všechno nějak zvládli. Pro mě to znamená méně volného času, ale to mi nebrání naplánovat si několik conů a jeden LARP :-) Aspoň budou penízky.

Začala jsem využívat Facebook. Byla to jen otázka času, když mi k blogu a twitteru přibude i on, ale musím říct, že jsem odolávala dlouho. Akorát vlastně nechápu proč. Pro mě je to ideální místo ke sdílení fotek, ke zjištění, co mí známí, kamarádi a přátelé právě dělají a mnohdy i k nalezení pomoci, jak jsem si už několikrát vyzkoušela. Na FB nepíšu nic extra důvěrného, takže nemám strach o své soukromí, ale občas není špatné nechat do něj někoho nahlédnout, může to opravdu pomoct.

Rozkoukala jsem Tudorovce, za což jsem hrozně vděčná, protože se díky nim zase vrací moje láska k anglické historii, která byla poslední dobou utlumená jinými starostmi. Tento seriál mě ze začátku vůbec nechytl, první díl byl dle mého vážně příšerný. Jakoby se tvůrci snažili natočit soft porn seriál s pěknými herci a jako zástěrku si zvolili tuto zajímavou historickou dobu. Každým dílem jsou však Tudorovci lepší a lepší a já jim začínám pomalu propadat. Už se těším na jaro, kdy si z Amazonu objednám kompletní první a druhou sérii na DVD. :-)
Taky jsem díky tomu rozepsala povídku o Anne Boleyn a Catherine Howard, tak snad se mi povede ji dokončit.
S Blancou se příští úterý chystáme na generálku obnoveného muzikálu Dracula. Nemám ponětí, kdo nám bude hrát, takže to jistě bude velkým překvapením. Samozřejmě, že bych nejradši viděla Daniela Hůlku coby Draculu, ale na druhou stranu by mě zajímalo, jak se toho ujmou pánové Marián Vojtko a Josef Vojtek. Nové obsazení vypadá velmi... zajímavě, posuďte sami, ale nehodlám nikoho odsuzovat, dokud ho neuvidím. Report z Draculy určitě bude.

Co dál? Úspěšně jsem se probojovala do druhého pololetí, byla jsem pozvána do a o tři dny později vyhozena z kapely, propadla jsem seriálu How I Met Your Mother, rozjeli jsme s Griffinem novou textovou hru Legendy Arimoru a vymyslela jsem si dva další kostýmy, které bych si chtěla v budoucnu udělat. Nejbližší akce, které se, doufám, zúčastním je TrpasliCon, možná s Paaj nebo Soničkou. V kalendáři si musím udělat místo na SCon a najít náhradnice do práce na deset dní v červenci.
Jsem naživu, ale jen tak tak ;-)

More Personality Quizzes

2009-01-26T17:05:00.004+01:00

Which Harry Potter Character Are You?

Which HP Kid Are You?

You are Anne Boleyn!
You've got it and you know how to flaunt it. Every man wants you and every woman wants to be you. You take the lead in relationships and your spouse doesn't even realize it.

Who is Your Ideal TV Boyfriend?

A to je...?

Which Buffy the Vampire Slayer Character Are You?

Which Character on The Simpsons Are You?

WTF?!

Which Pixar Character Are You?

Which Disney Heroine Are You?

Že by to byla zrovna heroine... Ale vychází mi pokaždé :-)

Which X-Files Character Are You?

Kdože?

Which Charmed Character Are You?

Which Narnia Character Are You?

Which Disney Villain Are You?

Toho už jsem dlouho nikde neviděla.... :-D

Which Torchwood Character Are You?

Shit, vždycky jsem Tosh a teď tohle...

Which Big Bang Theory Character Are You?

Tenhle kvíz mě trošku děsil :-)

Which Futurama Character Are You?

No, že by tohle potěšilo...

Which Star Wars Character Are You?

Hehe...

Oscar Wilde: The Picture of Dorian Gray

2009-01-21T16:16:00.025+01:00

Oscar Wilde was born on 16th October 1854 in Irish Dublin as the second son of Sir William and Jane Francesca Wilde. His father was a surgeon and his mother was a successful writer.
In 1855 they moved to Merrion Square, where Oscar's sister was born a year after. When he was nine, he started to attend Portora Royal School in Northern Ireland. Then he studied classics at Trinity College in Dublin and after that he recieved a scholarship to Oxford.
In 1884 he got married to Constance Lloyd. Later they had two sons, Cyril and Vyvyan.
Oscar Wilde was a bisexual. In describing his own sexual identity, Wilde used the term 'Socratic', because he was inspired by Greek pederastic tradition („Greek pederasty was a relationship and bond between an adolescent boy and an adult man outside of his family.“). He was in relationship e.g. with English poet lord Alfred Douglas and in 1895 he was arrested for "gross indecency" and sentenced to two years of hard labour.
After Wilde's arrest, his wife changed her and their children's surname to Holland. She died in 1898, Cyril was killed in World War I and Vyvyan wrote memories about his father.
After he was released in 1897, he moved to Paris. For the few last years of his life, he took a pen name Sebastian Melmoth. He died penniless with only one friend by his side on 30th November 1900.
Here you can see some of his best known works. I'd like to mention his very first piece, Ravenna, furthermore The Canterville Ghost and The Happy Prince. In our country is also known The Importance of Being Earnest, which is translated as „Jak je důležité míti Filipa“.

This is Wilde's house in Chelsea. You can see a blue tablet on the right side of this picture.

The most widely known theory of his death says that Wilde died of meningitis. His tomb is situated in Père Lachaise Cemetery in Paris, where many famous people are burried, for example Honoré de Balzac, Jim Morrison and Edith Piaf. As you can see, there are many lipstick stamps on his tombstone.

This is a statue of Oscar Wilde. It stands on Merrion Square in Dublin, in Archbishop Ryan Park.

And now let's talking about The Picture of Dorian Gray. This book was first published as the opening story in Lippincott's Monthly Magazine in 1890. Later Wilde rewrote this book and added some chapters. A new version was published in 1891.
Main characters are:
Dorian Gray, very handsome and innocent young man. After his familiarization with Lord Henry Wotton, Dorian becomes cruel and selfish.
Basil Hallward, a painter, adoring Dorian's beauty. He paints the picture of Dorian Gray.
Lord Henry Wotton, a decadent nobleman with bizzare world view. He is rapt in Dorian's youth, beauty and naivety. He changes Dorian's nature very much.
Sybil Vane, young, talented and beautiful actress with whom Dorian falls in love. After one unsuccesfull performance, Dorian starts to conspue her.
James Vane, Sibyl's brother and a sailor. He loves his sister very much and swears to kill Dorian, if he hurts his sister.
Alan Campbell, Dorian's old friend. Their friendship ends when Dorian's reputation starts to be doubtful.
The story begins in Basil's studio, where the painter and his friend Henry debate Basil's new picture. There is a young boy at the picture and he is very handsome. Henry tells Basil to show his picture at an exhibition. Basil rejects, because there is so much of himself in the picture. Henry wants to meet the boy from the drawing so Basil introduces him an innocent young man called Dorian Gray. Henry and Dorian go to the garden, where Henry reveals his world view to Dorian. He talks about youth, beauty and admiration as if they were the most important things in the world. Dorian is fascinated, because he has never thought about the world this way. When they come back to Basil's studio, Dorian expresses a wish, that his picture would age instead of him, offering his own soul in return.
Lord Henry and Dorian Gray become friends. Henry takes Dorian to a club, introduces him to new friends, changes him. Dorian starts to realize, that his beauty has an amazing effect on the others.
Once Dorian visits some little theatre, where he takes notice of a young and beautiful actress Sibyl Vane. He falls in love with her, and soon proposes marriage. He is enchanted by her ability to change herself into dramatic characters. So he invites his friends to her performance but this time she plays terrible. Dorian is disappointed. He upbraids Sibyl for her play, but she defends herself. She says that she can't play well anymore, because she is so much in love. Dorian cancels their engagement and leaves her. Sibyl's heart is broken so she commits a suicide.
When Dorian comes home, he finds that his picture has changed. His face is full of cruelty. Dorian immediately controls his real face, but it is without any changes. Next day he finds out that Sibyl is dead. Dorian blames himself but Lord Henry persuades him that is not his fault. He gives him a book.
The book 'poisons' Dorian. It totally affects his life. Dorian becomes a cruel, selfish man, who unobstrusively destroys his friends. He lives wild life full of drugs, sexual pleasures and partys. But all the same he still looks like a young innocent boy, even he is almost fourty. His age and sins are displayed at the picture.
Basil visits Dorian the day before his departure to Paris. He begs Dorian to tell him the truth about his life. Everyone in London knows Dorian Gray as a dangerous and a false man. Basil doesn't want to believe them. Dorian shows him his picture. The painter is horrified, but still hopes that Dorian could redeem his soul by prayer. Dorian suddenly feels a huge hate for Basil so he kills him. Then he compels his old friend Alan Campbell to destroy the body.
Once, when he visits one of port opium dens, he meets James Vane, brother of his old love. James once swore to kill „Prince Charming“, as Sibyl called Dorian Gray. But Dorian gets away thanks to his young face.
Few days after, Dorian takes part in hunting. There, a beater is killed by accident. Later Dorian finds that the man was James Vane, who wanted to kill him. Danger passes away.
But when Basil starts to be missing in public and a press informs about Alan Campbell's suicide, Dorian decides to tell Henry the truth. He doesn't believe Dorian could kill someone and once again enthuses about his luck and youthfulness. Dorian decides to change himself. He wants to be a better person. He hopes that destruction of his picture could be the best first step. He takes a knife and cuts the canvas... (end of the story)

A topic of The Picture of Dorian Gray is very popular. Even so popular that there is one illness called Dorian Gray syndrome. "The Dorian Gray Syndrome (DGS) is characterized by a triad of symptoms combining diagnostic signs of dysmorphophobia, narcissistic character traits, and arrests in psychic maturation often seen in paraphilias. Dorian Gray patients frequently are excessive users of "medical lifestyle" products."

I'd like to show you some previews of movies. First is a trailer of The Picture of Dorian Gray film from 1945.

The next one is from 2006.

And the last one is Behind the scenes from a film called just Dorian Gray, which will come to our cinemas next year.

New Doctor

2009-01-05T20:12:00.003+01:00

Tak je to tu, bylo oficiálně oznámeno jméno budoucího (jedenáctého) Doktora. Bude jím mladý herec Matt Smith, tak snad se tvůrci rozhodli dobře. Podle prvních fotek to vypadá na Goth-emo Doctora. No, musíme doufat, že to tak nebude...

Happy New Year

2009-01-01T00:00:00.002+01:00

Protože tu o půlnoci nebudu (a rozhodně nebudu mít čas psát sem ;-)), chci to napsat teď. Ale vlastně nevím, co. Chtěla jsem se vyvarovat těch klišé, která na Nový rok slyšíme ze všech stran, ale ono to k tomu asi patří. Nebudu se tvářit, že New Year's Eve nějak zvlášť prožívám, ani že ho nějak zvlášť nesnáším. Je to prostě oslava jako každá jiná. I když vlastně ne tak docela.
Myslím si, že Silvestr by měl být oslavou nových začátků. Nadějí, že by další rok mohl přinést ty tak zvané lepší zítřky. Já bych si to přála, letošek se mi moc nevydařil...
Měl by se slavit s přáteli a s těmi, na kterých nám záleží. Zrovna před pár dny jsem se dívala na epizodu z How I Met Your Mother "The Limo", která se odehrává na Silvestra a je dle mě hodně zajímavá. Mrkněte na ni, jestli můžete ;-)
No, abych to neprotahovala. Užijte si Silvestra tak, jak si přejete, vykročte do Nového roku tou nejsprávnější nohou a usmívejte se ;-) Nezapomeňte na klasický novoroční polibek.

Happy New Year

Kouzla králů podruhé - písničky

2008-12-29T23:56:00.007+01:00

A abyste věřili, že ta hudba je vážně amazing, nahrávám vám sem písničky z pohádky, k posouzení ;-)

Komediantská píseň

Odhalení Vladana

Závěrečná píseň (Kouzla králů) - omluvte kvalitu

Všechna videa jsou z www.youtube.com

Kouzla králů

2008-12-25T09:11:00.005+01:00

Včera, po předávání dárků, jsem se již tradičně těšila na novou pohádku ČT. Ta letošní nesla název Kouzla králů a podle upotávky, která už asi týden běžela v televizi, vypadala i dobře. No, zas tak dobrá nebyla.

Možná by se mi líbila o něco víc, kdybych se ráno nedívala na velmi povedený Královský slib, který jsem na Vánoce roku 2001 propásla. Ta se mi opravdu líbila :-)
Kouzla králů mě zarazila hned v prvních minutách, kdy naběhla zlá královna ohně a prapodivně se nakrucujíc tam mlela jakési 'zaklínadlo' na vzplanutí, načež ji její sestra královna vod zkropila dešťovým mrakem (fajn, jen kdyby se to během pohádky neopakovalo asi ještě třikrát). Hlavní hrdina Tadeáš (jehož představitel na první pohled velmi připomínal Standu Hložka) byl poměrně netypický, což by bylo možná dobře, kdyby se na to dalo zvyknout. I netypičnost může být dobře zahraná, ale tohle mi prostě nesedlo. Princezna Mariana vypadala jako zajíknutá naivní holčička, matinka se vyjádřila, že je celoplošně plochá.
Zápletka byla jednoduchá: jsou dvě království, samozřejmě špatné a dobré. V jednom se lidé bojí a nemají dobře, ve druhém jsou všichni šťastní. Ve špatném království žije mladík, syn mlynáře, kterého královi verbíři odvedou na vojnu, protože zlý král nemá na práci nic jiného, než válčení a okrádání svých poddaných. Mladík díky svému důvtipu a odvaze provede trik, při kterém se mu podaří rozpustit královo vojsko. V dobrém království žije král s dcerou, který má k dispozici nějaká ta dobrá ochranná kouzla, která se zalíbí zlé královně ohně, a aby získala Srdce nedotknutelnosti (rubínový šperk), zakleje královu dceru do ohňového sloupu. Jedinou její nadějí na vysvobození je odvážný mladík, který by ji dokázal i přes oheň obejmout. Kdo by to asi mohl být, že? ;-) Král se za použítí kouzelného přenášecího prstenu dostane do zlého království, jelikož mu to poradil obraz jeho mrtvé ženy, a tam hledá odvážného hrdinu pro svou dceru. Tadeáše najde poměrně snadno, odnese ho do dobrého království a tím mu vlastně zachrání život, jelikož nehodného vojáčka hledají vojáci zlého krále (neztrácíte se?).
Mladý mlynář princeznu zachrání a následně se do ní zamiluje. Plánuje se svatba, na kterou by Tadeáš rád pozval i své rodiče, ale když se vrátí domů, zlá královna ohně poradí zlému králi, aby mu vzal prsten a zajal ho. Zlý král se pak převlékne za vojáka a vrátí se do dobrého království místo mlynáře. Oznámí, že mlynář zemřel a poslal jej za princeznou. Král mu uvěří a nechá ho u sebe pobývat poměrně dlouhou dobu (asi rok, zapříčiněno ovšem tím, že zlý král předstírá, že přenášecí prsten nefunguje), za kteroužto dobu se ale Tadeáš stihne dostat z vězení a dopravit do dobrého království. Tam zajme a zavře zlého krále Vladana (který mezitím dal Srdce nedotknutelnosti královně ohně) a chystá novou svatbu. Nakonec se obě království spojí pod jednoho krále, všichni jsou šťastní a porazí i královnu ohně, jelikož Srdce ochrání jen dobré lidi.
Abych pravdu řekla, čekala jsem od vánoční pohádky víc, tím spíš, když ji režíroval pan Zelenka. Kouzla ve stylu Nesmrtelné tety se příliš neosvědčila a pohádka celkově měla tendence mě nudit. Ale nemůže být každý den posvícení, že? ;-)
Co se mi opravdu líbilo, byla hudba. Jak by taky ne, když ji skládal Jiří Škorpík ze 4TETu, že? Písničky (všehovšudy čtyři, když jsem k nim moc hodná a počítám jako písničky i ty dva nápěvy), jejichž text napsal Lou Fanánek Hagen, byly chytlavé a myslím, že se v českých rádiích typu Impuls budou hrát ještě dlouho, minimálně tak, kterou jsem vám postla nahoře :-)
Také mě potěšil David Uličník v miniroli vojáka, byl vážně skvělý. I když jsem chvíli váhala, zda je to on, jeho "Popláááááááááááááááááách!" mě přesvědčilo, že je.
Celkově si myslím, že si ten název zasloužil lepší scénář (mám nápad na povídku s tímhle názvem, možná se dočkáte). A také, že Štědrý večer si zasloužil lepší pohádku. Ale jak říkám, každý má jiný vkus, někomu se třeba líbila :-) Já se dnes večer každopádně kouknu na Anděla páně a budu spokojená.

Veselé Vánoce ;-)

Garfield's first Christmas

2008-12-25T09:06:00.003+01:00

Well, this isn't my first Christmas, but the second and the third picture are so true ;-)

Merry Christmas everyone!

2008-12-24T11:38:00.002+01:00

Which Twilight Character You Are?

2008-12-22T16:25:00.005+01:00

Created by BuddyTV

Po dlouhé době jsem se zase dostala k těmhle kvízům, je to celkem sranda, tak jsem se rozhodla sem nahodit jeden, vztahující se k poslednímu mému článku. Paradoxně jsem Bellou vždycky chtěla být (kdo by nechtěl, když má Edwarda, že? ;-)).
Možná sem časem hodím i další výsledky :-) Třeba Doctůrka ;-)

Stmívání

2008-12-11T17:41:00.014+01:00

When you can live forever, what do you live for?

Tak jsme byly včera s kamarádkou na Twilight. Bála jsem se toho neuvěřitelně, jelikož knihu jsem si zamilovala hned, jak jsem ji přečetla (to už je aspoň dva roky zpátky... no, prostě od chvíle, kdy to u nás vyšlo, já mám na dobré věci radar :-)) a věděla jsem, že nebude lehké splnit všechny čtenářovy (čtenářčiny?) představy.Fotky mě moc neuklidnily, rozhodně jsem si v roli Edwarda nepředstavovala Roberta "Diggoryho" Pattinsona. Už podle fotek z natáčení to vypadalo, že z Edwarda bude napudrovaný psychopatický panák, což se bohužel v první části filmu stalo skutečností. Pokaždé, když se objevil vedle Belly, vypuštěl páru jako stará lokomotiva a utíkal jako malá holka. Samozřejmě, v knize to tak bylo taky, ale v Pattinsonově podání mi to přišlo opravdu podivné. Plus jeho neustálé "Neměli bychom se přátelit, ale nejde to, chci s tebou být kamarád...", no... :-)
Taky mě hned v jedné z úvodních scén pobavil fakt, že Jacobovi leze z úsměvu jeden delší zub (heh, tesák, narážek na další díly a zápletky s Jacobem bylo ve filmu požehnaně, například před závěrečným plesem Edwardovo "Jen tě tu chvíli nechám samotnou a už se kolem tebe slézají vlci" člověk pochopí jen, pokud četl minimálně dva díly série), ale to je snadno přehlédnutelný detail. Další chybku jsem objevila, když byla Bella s kamarádkami vybírat šaty na ples a ona si odběhla do knihkupectví. Když odcházela, bylo krásné slunné (od)poledne, ale když v další scéně vycházela z obchodu s knihou v ruce, byla tma jak v pytli... Absolutně znechucená jsem byla obsazením Charlieho, protože toho jako jediného jsem před filmem neviděla (všimli jste si, že mu Bella říkala celou dobu "tati"?), ale v jistém okamžiku mi přestal vadit :-)... No, každopádně do chvíle, než Bella odhalila sladké tajemství Cullenových, jsem znuděně polehávala na vedlejší prázdné sedačce a čekala, jestli přijde něco lepšího. Přišlo.
Opravdu mi připadá, jakoby se film v místě Bellina 'prozření' zlomil a dostal najednou lepší barvu a směr. Když ji Edward nesl na zádech do koruny stromu, rozlil se mi na tváři zasněný úsměv dívky, která by dala cokoliv na světě za to, aby mohla být na Bellině místě. Celkově byly romantické scény velmi dobře provedené, ale to nebylo na filmu zdaleka to nejlepší. V druhé části se filmu vážně dalo vytknout jen máloco. Představování Belly Cullenovým bylo přinejmenším zábavné (i když Rosalie ve filmu rozhodně nevypadala jako neuvěřitelně krásná žena) a příchod tří upírů-predátorů byl taky dobře vymyšlený. Za nejlepší scénu ale osobně považuji baseball v bouřce, ten se dle mého opravdu povedl.

Další dobře zpracovanou scénou byla Bellina hádka s Charliem (ano, v této chvíli mi přestal vadit herec :-)), to mi ho až bylo skoro líto, jak dobře to sehráli. A akční scéna v baletním studiu - dobré, pěkně provedené. Akorát to nemuseli tak přehánět s tou její skoropřeměnou... A na závěr scéna "Victoria v okně a její sestup ze schodů" byla jak vystřižený ze Sin City :-)
Celkově na mě film působil velmi pozitivně, první půlhodinu jsem přežila a náramně mi ji vynahradily dvě a půl minuty baseballu (vážně to stojí za to! ;-)). Rozhodně se na něj ještě znovu podívám, i když kniha je kniha.
Přestože jsem byla s filmem docela spokojená, nikdy tvůrcům neodpustím, že ho natočili. Vždyť Stephenie Meyer přece vytvořila něco, co by se nikdo neměl snažit vyrvat z lidské představivosti. Dala nám ideálního kluka snů, kterého by chtěla každá z nás, a to nejen pro jeho atraktivní vzhled, nadpřirozené schopnosti a věčný život, ale i pro jeho úžasnou rodinu a nehynoucí lásku... (kape z toho med, co? ;-)) A něco takovéhoprostě není možné převést na plátno. Představivost je totiž hrozná mrcha a dělá s námi divy :-)

Na závěr ještě pár fotek:
Cullenovic klan (zleva: Emmet, Rosalie, Esme, Edward, Carlisle, Alice, Jasper)
Bella a sourozenci Cullenovi
A nejlépe obsazené role (dle mého názoru) - Carlisle, James a Alice

Children in Need

2008-11-15T01:08:00.006+01:00

Dnes večer byly v rámci projektu Children in Need vypuštěny první dvě minuty vánočního DW speciálu The Next Doctor!

Allons-y!

David Tennant quits as Doctor Who

2008-11-14T20:58:00.004+01:00

Tak je to tady. David oznámil, že po speciálech s doctorováním seká. Všechny nás to mrzí, já na konci posledního Tennantovského speciálu určitě zatlačím nějakou slzu, ale z druhé stránky začíná nová éra Doctora Who...

Samozřejmě už se rojí spekulace a debaty o tom, kdo bude další Doctor a jak bude vypadat. Zaslechla jsem názory typu "černoch", "starší pán 50-60 let", "žena"... No, necháme se překvapit.
A tady jsou aktuální kurzy na nového Doctora:
2/1 David Morrisey
6/1 Patterson Joseph
8/1 James Nesbitt, Chiwetel Ejiofor
10/1 Russell Tovey, John Simm
12/1 Anthony Head
14/1 Robert Carlyle, David Walliams
16/1 Richard E. Grant
18/1 Richard Coyle, Aidan Gillen, Alan Davies, Sean Pertwee
20/1 Jason Statham, Harry Lloyd, Nigel Harman, Marc Warren, Jack Davenport
25/1 Julian Walsh, Adrian Lester, Alexander Armstrong
33/1 Julian Rhind-Tutt, Rupert Penry-Jones, James McAvoy
40/1 Bill Nighy, Stephen Fry, Ben Wishaw
50/1 John Barrowman, Ben Miles, David Suchet, Hugh Laurie
66/1 Gary Oldman, Matt Smith, Paul Bettany, Joel Beckett, Christopher Eccleston
80/1 Alex Kingston, Dean Lennox Kelly, Christopher Villiers
100/1 Ricky Gervais
150/1 Hugh Grant, Russell Brand, Vinnie Jones
200/1 Robbie Williams

Co vy na to, přežijem to? ;-)

Allons-y!

Festival Fantazie Speciál

2008-11-14T15:20:00.033+01:00

Je na čase, abych sepsala svůj report (čti deníček) z této dlouho očekávané akce. Odkládala jsem to dost dlouho (sice to není nic proti přechozí čekací době na letní FF report, ale i tak), vymlouvala jsem se na nedostatek materiálů a času.. Jenže teď už mám všeho dost, takže směle do práce.
Co: Festival Fantazie Speciál
Kdy: 24.-28.10. 2008
Kde: Chotěboř

Od skončení letního Festivalu fantazie jsem se Speciálu nemohla dočkat. V iGoogle jsem si nastavila odpočívánání, tiskla jsem propagační letáky a roznášela je po městě. V den zahájení - pátek- jsem ani nešla do školy. V klidu jsem se balila, abych nic nezapomněla (cože se mi nepovedlo, nechala jsem doma kartu do foťáku).
Kolem poledne jsem nasedla na vlak a vydala se na cestu směrem domů, ehm, totiž do Chotěboře. V Olomouci bylo času na přestup dost, to nebyl problém, ale v Pardubicích jsem měla jen deset minut, a to už bylo horší. Když se vám totiž zpozdí rychlík z Olomouce o sedm minut, rázem je času mnohem méně. A aby toho nebylo málo, byl vlak nacpaný po střechu, že se nedalo sednou ani v chodbičce. Ale dost o cestě. Samozřejmě, že všechno vyšlo tak, jak mělo a já dojela do Chotěboře jen pár minut po udané době příjezdu. Naivně jsem si myslela, že budu mezi prvními (kdo by jezdil tak brzo před otevřením registrace, že), ale když jsem spolu s několika Vrátkaři dorazila k Sokolovně, stálo tam už asi 30 lidí. Počkali jsme si několik minut, které zbývaly do sedmnácté, a pak jsme se nedočkavě nahrnuli do prostor, určených k registraci. Potom to šlo relativně rychle - nahlášení jména, případné doplatky, vyfasování vstupenky, fronta na materiály a odchod (povětšinou) na ubytovatiště. Jako v lét jsem pro přenocování zvolila ZŠ Smetanovu, tentokrát mě však přiřadili do třídy 306. Do té jsem dorazila jako první, zaujala strategické místo u dveří (s mým časným vstáváním a pozdní večerkou to byl výborný tah) a vydala se do KD Junior hledat nějaké známé a zbaštit pár toustů. Potkala jsem několik lidí z léta, se kterými jsem strávila několik příjemných úvodních hodin. V devět jsme zašli na Slavnostní zahájení a vzpomínání, po kterém většina z nás zůstala na X Files. Já, která jsem tohle 'dílo' už viděla, jsem se raději odebrala do čajovny, kde jsem tušila možnosti setkat se s dalšími letními přáteli (a taky jsem se těšila na svůj Touareg ;-)). Kdybych tento report psala dřív, tak, jak jsem měla, jistě bych si lépe pamatovala většinu věcí, například, jestli jsem do čajovny šla sama nebo s někým dalším. Ale jelikož jsem přišla v deset a o půlnoci jsem plánovala jít na promítání Doctora Who, je klidně možné, že jsem přišla sama. Přesto se mi ale pořád něco plete, že tam se mnou někdo seděl. No, každopádně jsem během večera viděla Vojtu, Dragon Lorda, Navitas a Artemis, s posledními dvěma zmíněnými jsem proseděla další část večera. Krásnou shodou náhod jsem se ten večer seznámila i s Blancou, která seděla u vedlejšího stolu s Doctoristy.S tou jsem nakonec zůstala po zbytek pátečního provozu čajovny. Prošvihla jsem sice obě dvě promítání Doctora, ale stálo to za to.

Den druhý - sobota
Vstala jsem - jako obvykle - brzy a moje první kroky vedly do sprchy. Ráno, kdy skoro všichni ještě spali, se ani nemuselo čekat moc dlouho. Poté jsem učinila nálet na bar, koupila si džus a Florenty a usadila jsem se na odpočívadle v druhém patře spolu s leenou a Alexou, které jsem potkala u baru. V deset jsem je opustila kvůli přednášce Realita pohádek a legend, kterou na poslední chvíli převzal Vojta od Sethi. Jelikož to zjevně bylo téměř mimo Vojtův obor (což mě trochu překvapilo), pojal to spíš jako upoutávku na svou následující přednášku (Superman a spravedlnost amerických superhrdinů), na kterou já už jsem ale nešla, protože ve vedlejší místnosti Dragon Lord stavěl vesmírný válečný koráb. Tam jsem několikrát odrovnala Blancu svými DW narážkami, načež jsem se odebrala na Ementálovy Stargate znělky. Znělku SG-1 a SGA nechci slyšet nejmíň měsíc! ;-)
Potom následoval přesun do Sokolovny na namurasinu přednášku Doctor Who: Allons-y? In Cardiff?, kde jsem se opět setkala s Blancou (zapomněla jsem si tam zapsat recept na nealkoholické banánové daiquiri, nemá ho někdo?). Ve čtyři mě čekala další SeriesConová přednáškav Sokolovně, a to Mise Cardiff 2008 v režii Ziiny a Molira. Promítli nám fotky z jejich cardiffské dovolené a porovnávali se seriálovými záběry. Na pátou byla naplánovaná dvouhodinová pracovní porada č. 1 k FF09. Tam jsem poprvé zaslechla zprávu, že Vašek končí u HP, a že to vypadá, že není všem Speciálům konec. Jinak se ale nic moc nedělo, tak jsem se v šest vytratila pro tousty, vlastně své první jídlo toho dne vůbec. Počkala jsem si dvacet minut, než jsem dostala svou snídaňo-obědo-večeři a vrátila se na poradu (zase jsem tím pádem prošvihla Ananas ve Stargate).
Po poradě jsem chvíli seděla v čajovně s Navitas a Artemis; v deset jsme měli naplánovaný sraz s jedním tajným lapiduším klubem. Bohužel se nevydařil tolik, jako ty předchozí, protože pořád někdo někam odbíhal (hlavně já ;-)) a všeobecně se mi zdálo, že nebyla moc tematická nálada.
Proto jsem kolem půlnoci s Navitas zapadla na karaoke. Napřed jsem několikrát vycouvala hned u dveří, ale po chvíli si mé uši zvykly a my tam vydržely až do konce. Na pódium mě ale nikdo nedostal, i když se snažili. Karaoke skončilo myslím v pět ráno a většina účastníků se pak ještě přesunula do nonstop baru.

Den třetí - neděle
Celé dopoledne jsem proseděla s Blancou v čajovně. Povídaly jsme si a vymýšlely otázky do její večerní SeriesConové soutěže Nejslabší, máte padáka. Kolem dvanácté přišel Dragon Lord, řekl "Ty, ty, ty a ty - jdete se mnou na oběd." (další dvě byly Lyta a Diegina, které v čajovně byly taky, ale bohužel pozvání odmítly), postřílel nás prstem a šlo se. Po cestě jsme nabrali několik dalších lidí, takže nás nakonec bylo asi osm.

Přes oběd jsme propásli Randalfovu prezentaci fotek z FF2008 (1. část). Po dobré pizze (i když mám ten pocit, že byla trochu nedodělaná, aspoň ta moje) jsme se vrátili do centra dění FF a já naběhla do posilovny na Gatecon Reloaded, kde Stargate Command prodávali upomínkové předměty. Bylo už dost pozdě, takže většina věcí byla vykoupena, ale aspoň jsem sbalila všechny placky s Doctor Who a Torchwoodem, které zbyly a mrkla se na přednášku o dabingu od JacobCartera a Klenotky. Po skončení jsem na chdobě vrazila do Dragon Lorda s Blancou a Michalovým Dalekem (docela šok, když letíte z přednášky a v zorném poli se vám najednou objeví exterminující robot). Po probrání se z úleku jsem se přesunula na odpočívadlo v druhém patře KD, kam za chvíli dorazili mí před chvílí do mě naraživší kamarádi. Dragon zahájil svou Dalekoprezentaci, ze které se mohli všichni fanoušci DW (nezůstala jsem pozadu). Foťáky cvakaly, fanynky squeeovaly, majitel celebrity byl na vrcholu blaha ;-). Po prezentační odmlce jsem pomohla Blance s pár otázkami do její soutěže a pak jsme letěly do obchodu pro zapomenuté ceny na večer.

Po návratu jsme do půl sedmé dělaly zbývající otázky a ona se pak šla nachystat. Dragon Lord šel s ní pro soutěžní program a já jsem dostala na starost malého Daleka (což je skoro větší pocta, než kdyby mi svěřil svoje dítě), se kterým jsem se vydala do Sokolovny na SeriesCon, kde ještě probíhal Klenotčin Jukebox ne-sci-fi seriálových znělek.
Když znělky skončily a lidé v sále se prostřídali, nastoupila celá v černém moderátorka s technickou podporou za zády. Já jsem ještě doběhla pro nápoje a sedla si do první řady, kdyby náhodou došly otázky. Otázky ale nedošly a soutěž dopadla výborně.
Nakonec se vítězkou stala Shial a byla odměněna nealkoholickým šampaňským a čokoládovými bonbóny.
V osm začala ve velkém sále KD dvouhodinová přednáška Silvie Šustrové o dabingu a seriálech na Primě. Dozvěděli jsme se, že Prima chystá do budoucna plno překvapení, mimo jiné třeba Futuramu, Chucka, Pushing Daisies, americký Kancl a Life on Mars (to zděšení v očích fanoušků, když se dozvěděli, že to bude americká verze, to vám nepřeju vidět..). Zbytek večera jsem se potloukala všude možně, bylo mi zle po pizze a tak jsem šla poměrně brzy (asi v jednu) spát.

Den čtvrtý - pondělí
Ráno jsem se vybavila příslušenstvím pro svou přednášku a vydala se ji doučit na odpočívadlo. V deset jsem se zašla mrknout na začínající NarniaCon, kde Elendilka přednášela o Narnijskom svetě. Vrátila jsem se tam kolem jedné, dodívala jsem se na rozběhnutý Epic Movie a začala si připravovat přednášku. Přišlo neuvěřitelných třináct lidí ;-). Po přednášce jsem akorát stihla v KDčku pozdravit pana Mejzlíka a bylo vystaráno.
V pět jsem místo pracovní porady zavítala s Blancou na Filipovu Praktickou teorii her a v Maelströmové místnosti jsme rovnou zůstaly na Sirienovu Psychoanalýzu, ze které se velmi rychle stala psychohygiena. V sedm jsem měla končně příležitost navštívit Randalfovu přednášku o fotkách z letního FF, tentokrát s pořadovým číslem 2. Pak - v osm - jsme si byly s Blancou zahlasovat a zavzpomínat na dalším Klenotčině Jukeboxu (ne-sci-fi seriálové znělky 2), a naše hlasování bylo vylosováno na Dolejte řediteli (dostaly jsme DVD, Milky Way a placku BSG). Blanca byla tou dobou na Dragon Lordově přednášce o technologii v BSG, takže jsem převzala výhry a vydala se do 2. patra, abych tam na ni počkala (měly jsme v plánu užít si poslední večer FFS v Sokolovně).

Odpočívadlo bylo obsazeno Doctoristy, kteří slavili Lytiny narozeniny. Na stole leželo několik DW postaviček ve velmi neobvyklých polohách a několik lahví alkoholu (člověk se vlastně nesmí ničemu z toho večera divit, prý tam padlo deset lahví šampaňského). Přišla jsem právě včas, abych viděla útok Wolverina (alias kapitána Jacka Harknesse) na fise.

Nenechal se, ani jednou, a při jednom z posledních Jackových pokusů to odnesla i jeho modrá košile (která se v tu chvíli důkladně seznámila s fisovým pomerančovým džusem). Poté, co jsme Jacka svlékly z jeho mokrých svršků, zkusil to ještě na Deuse. Toho se nám podařilo zahnat do kouta, ale lapidušáci nám mezitím zabrali sedačky. Když se nám je podařilo vyštvat zpátky k čajovně, objevil se odněkud (Ziino? ;-)) nápad, otestovat jejich trpělivost. Původně nevinné věty "Zkusíme se k nim plížit, uvidíme, co budou dělat." se chytilo několik nejodvážnějších (nejšílenějších, nejopilejších... doplňte si sami) z nás a rozhodli jsme se to realizovat okamžitě. Nenápadné přibližování se, ukrývání se za průhlednými dveřmi a křik hesel jako "Běž, kryju tě!" by zaujal i hluchoslepého. Tímto stylem jsme se tedy dostali až k druhé skupině, která si nás nadšeně fotila. Dostali jsme se do poměrně mrtvého bodu, ze kterého nebylo kam nenápadně postupovat - za Deuse. Idea stáhnout ho na zem pak zpečetila osud jeho židle. Na Deuse se vrhlo nělkolik rozjívených a všehoschopných doctorovských rukou, a jelikož se nechtěl dát, vzdala se židle. S hlasitým křupnutím se složila na hromádku třísek a Deus byl na zemi hned ;-)
Samozřejmě by to nebyla pořádná zábava a adrenalin, kdyby kolem nešel někdo z organizátorů, konkrétně Tomáš Bačkovský. Ten to ale moc neřešil, jen na nás vyjeveně zíral. Podobně překvapený byl i Dragon Lord, před jehož přednáškovou místností se celá estráda odehrávala, a jemuž Deus narušil přednášku, když do místnosti vnesl to, co bývalo židlí a vzal si jinou. Navrch místnost zamkl, a když ji pak znovu otevřel, stál Dragon za dveřmi s nožem v ruce :-)
Než skončila přednáška, stihli jsme se jakž takž uklidnit, a tak jsme si s Blancou vzali z baru schované nealkoholické šampaňské a vyrazili do Sokolovny. Tam se od nás Dragon od pojil, jeho srdce zatoužilo po počítačové herně. My s Blancou jsme otevřely láhev, rozdělily obsah do tří sklenic a svou část jsme okamžitě vypily. Dragonovou jsme pak půl noci přenášely z místa na místo.
Jako první jsme zašly na XBox. Zahrály jsme si Kung Fu Pandu, zkusily Guitar Hero a pak jsme zapadly dolů k DDR. Už předtím jsem tam Blancu vzala a musím říct, že si nevedla vůbec špatně. Ani mě neudivilo, že tomu propadla stejně, jako já.
Po vydatném skákání jsme si daly pauzu a šly se mrknout, jak to jde chlapům v herně. Chvíli jsem poseděla u Verlaina, hrajícího Warcraft III a pak jsme s Blancou naběhly na Nintendo Wii, kde mě neuvěřitelně snadno porážela. Asi kolem druhé se k nám přidal Dragon Lord a já jsem mu ochotně přenechala místo hráče. Spát jsme odešli asi v 3:15.

Den pátý - úterý

Po probuzení jsem se sbalila a odnesla si věci do šatny v Sokolovně. Zašla jsem na snídani do KD, potkala jsem Navitas a společně jsme zašly na dokument Jak SF změnilo svět. Kromě nás tam nikdo nebyl a ani my jsme tam nezůstaly moc dlouho. V deset přijela Česká televize, natočila pár rozhovorů a zase zmizela.
Celé úterý bylo prosyceno atmosférou smutného konce Festivalu a loučení. Co chvíli někdo přišel, někoho objal, pozdravil a byl pryč. V jednu jsme odcházeli i my. Rozloučila jsem se se všemi, které jsem našla (slze jsem se neubránila) a spolu s dalšími lidmi jsem vyrazila na nádraží.
Cesta do Brna probíhala poměrně vesele, pořád bylo okolo plno festivalových lidí, v Havlíčkově Brodě se od nás odpojili Pražáci. Z Brna to pak bylo horší, to už jsem jela sama.

Ještě týden jsem byla plná festivalové energie, která přináši tu největší pohodu, jakou znám. Vždyť co může být lepší, než čas strávený s přáteli, se kterými sdílíte zájmy, myšlení a zážitky? ;-)

Mějte se krásně a nashledanou na 12denním Festivalu Fantazie 1.-12.7.2009!

Dodatek: Fotky, které jsem použila pro svůj report nejsou moje. Jak jsem psala, nevzala jsem si kartu do foťáku, tudíž jsem musela zneužíét archívu jiných. Vlastníky fotek tedy jsou: colonelLAZYjohn, JacobCarter, Shial, jack88 a Pomeranc.

Gaudeamus 2008

2008-10-22T23:39:00.005+02:00

Dnes jsme se s Ufonem (promiň, Martine, nemůžu si zvyknout na Th3Buth3r ;-)) vydali na veletrh pomaturitního a celoživotního vzdělávání. Byl to takový spontánní nápad, napsal mi včera večer, jestli bych nechtěla jet a já řekla "tak jo", a tak jsme jeli :-)

Vyjeli jsme v půl osmé vlakem, aby to byl aspoň trošku zážitek. Do Brna jsme přijeli chvíli po deváté, načež jsme se namačkali do přecpaného autobusu a vyjeli směr Výstaviště. Od Prostějova se s námi táhlo velké hejno studentů (jsou studenti hejno, houf nebo smečka?), které nás neopustilo ani po výstupu z autobusu, takže bylo jasné, kam všichni míří. Koupili jsme si vstupenky, hned u vchodu vyfasovali reklamní letáčky a vydali se směrem k pavilonu F. Chvíli nám trvalo, než jsme se zorientovali, ale jakmile jsme se rozkoukali a zakroužkovali v prospektech plánované přednášky, šlo všechno jako po másle. Dohodli jsme se, že budeme radši chodit všude spolu, abychom se pak zbytečně nemuseli hledat.

Po absolvování několika přednášek (ČVUT, Technická v Liberci, AAUNI - vyhrála jsem v anketě ;-)) jsme se vydali na průzkum jednotlivých stánků. Zatímco Ufon se koukal po technických školách, které by nabízely kvalitní studium IT, já se rozplývala nad zahraničními univerzitami s nesmírně zajímavými obory. Výsledkem našeho zkoumání bylo někiolik kilo prospektů a informačních letáků, několik propisek a balónek FITu VUTčka.

Ve dvě hodiny jsme z výstaviště vypadli, nabušení informacemi a dobře naladěni. Tramvají jsme se dopravili k hlavnímu nádraží a, jelikož jsme měli ještě dost času, zašli jsme do krypty kapucínských mnichů a na oběd. Pak následovala cesta domů v uličce přeplněného vlaku. Vzhledem k tomu, že jsme vstávali poměrně brzo, nebylo ani divné, že jsme si oba na půl hodinky zdřímli ;-)

Čáry máry, hokus pokus... Aneb jak zkazit středověkou legendu snadno a rychle

2008-10-13T19:15:00.001+02:00

Během minulého týdne jsem si stáhla první tři díly nového seriálu z dílny BBC s názvem Merlin. Z ohlasů to vypadalo na docela zdařilou věc s příjemnou hudbou a dobrými efekty. Byla jsem tedy natěšená.
Jenže ouha - už pár minut po začátku prvního dílu mi čelist zapadla kamsi pod židli a nepodařilo se mi ji vrátit na původní místo skoro až do konce. Ostatně, můj kamarád Griffin to vystihl perfektně:

"Zdar, kdyby se ti nejakou nestastnou nahodou stalo, ze bys mela sanci se podivat na serial, ktery se jmenuje Merlin, tak to u vsech vsudy nedelej, je li ti mozek mily.. jen par postrehu z prvnich dvaceti minut prvniho dilu nemaj co delat, tak udelali nejakej pojebanej serial jmenem Merlin,..merlin je tam mlady, rikal ze se nikdy magii neucil (ucila ho Mab.) a je to na kamelote (ktery nechal postavit az Artus , a to uz byl merlin celkem jetej )...navic tam mluvi o nejakem jeho otci, a on zadneho nemel..podle legendy.. a s kazdou minutou nabyvaji dalsi a dalsi hovadiny...neco tak zmrseneho sem fakt dlouho nevidel...dokonce i ten serial Ivanhoe, ktery kdysi bezel v televizi, byl povedenejsi, a to uz je co rict...protoze to byla tezka fraska. hah..artus stejne stary jako merlin..HA'..artus takovej kreten..HA!'...to je voslovitost. HA! Guenever na stejnem hrade jako Artus HAAAAHA"

Trefné. Tvůrci evidentně docela slušně zapojili svou fantazii a na legendy se zas tolik neohlížejí. Pro desetileté dítě je to určitě paráda, ale já - milovnice historie a středověkých legend - hořce pláču.
Jeden efekt to ale má (a tím vlastně tvůrci docílili toho, co chtěli), a to takový, že se na ten seriál budu dívat dál. Zajímá mě, co dalšího chlapci domotají....

Ambush & Rising Malevolence

2008-10-09T18:30:00.000+02:00

Konečně je to tady. Po celovečerním pilotu, který fanoušci Star Wars s očekáváním shlédli v kinech, se na obrazovky amerických diváků (konkrétně diváků stanice Cartoon Network) dostali naši oblíbení Jediové. A to hned v dvojité náloži. První dva díly seriálu Clone Wars určitě překvapily valnou většinu diváků. Vtipné hlášky, skvělá akce, dobrý příběh. Víc jsme ani nečekali, jsme mile zaskočeni.
Příběhy jednotlivých dílů tvoří jakési uzavřené celky, to ale neznamená, že byste si nějaká z nich měli nechat ujít. Naopak, jen všechny společně mohou úplně osvětlit, co se vlastně stalo v době mezi Epizodou II a III.

Ambush

"Great leaders inspire greatness in others."

Galaxie je rozdělená válkou. Mírumilovné světy si musí zvolit stranu, nebo čelit hrozbě invaze. Republika i Separatisté zápolí o loajalitu neutrálních planet. V zoufalé snaze zbudovat republikovou zásobovací základnu v systému Toydaria, Mistr Jedi Yoda putuje na tajné vyjednávání na neutrálním měsíci...
Mistr Yoda a tři clone troopeři se vydávají na Toydariu vyjednávat s králem o spolupráci s republikovou armádou. Chtějí na Toydarii vybudovat základnu. Lstí je ale u krále předežene Asajj Ventress, která se ho snaží přesvědčit, aby se přidal k Separatistům. Yoda a jeho společníci musí čelit její obrovské armádě strojů a dokázat tak, že Jediové jsou dostatečně silní, aby uchránili sebe i planetu.

Risin Malevolence

"Belief is not a matter of choice, but of conviction."

Hvězdná flotila klonů je pod útokem! Desítky republikových válečných lodí byly zničeny nelítostnými překvapivými útoky, které nenechávají nikoho naživu. Šíří se zvěsti o nové strašné zbrani separatistů. Tváří v tvář rostoucímu strachu rada Jedi posílá mistra Pla Koona, aby tuto hrozbu dostihl dřív, než zaútočí znovu...
Jenže generál Grievous se svou novou zbraní zaútočí i na loď mistra Koona. Tomu se podaří kontaktovat Coruscant a uniknout v podu s několika troopery, než je loď zničena. Grievous však vysílá několik droidů, aby zničili všechny únikové pody - jejich tajemná nová zbraň nesmí být vyzrazena. Anakin a Ahsoka se vydávají mistra Koona zachránit.

Koh-to-ya... eh, tedy... May the Force be with you! ;-)

We're So Happy You're So Happy

2008-10-09T17:45:00.008+02:00

Další díl 'Zoufalek' s dalšími zajímavými zvraty! Tady nám tvůrci jasně ukazují, že s přibývajícími díly bude děj zajímavější a zajímavější.

Mike se poprvé setkal se Susaniným novým přítelem a kupodivu si padli do oka, což se ale přestane Susan líbit ve chvíli, kdy se Mike rozpovídá o jejich bývalém milostném životě.

Lynette, která má strach, že se její děti kamarádí se školním drogovým dealerem, se spojí s Porterem přes internet a tím, že se vydává za jinou ženu, vyzvídá. Vše by bylo v pořádku, kdyby se Porter do tajemné Sarah J. nezamiloval.

Gabrielle přesvědčí Carlose, aby kvůli jejich nedostatečné finanční situaci vzal práci maséra v Klubu, co má za následek jejich vyloučení z vyšší společnosti. To si ale Gabby nemůže nechat líbit.

Bree při práci na své kuchařce zanedbává svou rodinu, hlavně Orsona, kterého úmyslně nejmenuje ani ve své knize, ani při interview v rádiu. Stydí se za to, že byl její muž ve vězení?

A nakonec Eddie a Mr. Williams. Když Karen McCluskey Eddie urazí, její muž přijde starou paní varovat. Když se Mrs. M. omluvit nehodlá, zničehonic se ztratí její jediný přítel - kocour Toby. To je ale gangster, ten Mr. Williams, což? ;-)

(obrázky převzaty z http://spoilertv-desperatehousewives.blogspot.com)

You're Gonna Love Tomorrow

2008-10-08T20:11:00.001+02:00

A je to tady. Konečně se diváci dočkali nové série 'Zoufalek'. Po čtvrté sérii, tak nečekaně ukončené sedmnáctým dílem, je tu pětka plná nových zvratů a osudů. Pětice (možná dokonce šestice) sousedek z Wisteria Lane nás bude oblažovat dalších několik týdnů.Ale přejdu raději k prvnímu dílu, jelikož zbytek si můžu jen domýšlet. V neděli byl odvysílán, v pondělí jsem ho stáhla. Samozřejmě, že jsem v tu chvíli neměla k dispozici české titulky, ale jakmile jsem video spustila, nemohla jsem to zastavit :-). Tak jsem si stáhla alespoň titulky anglické, protože zrovna u tohoto seriálu není dobré, když vám něco unikne.
Díl začíná flashbacky Susan Mayer, ve kterých se dozvídáme, že Susan porodila chlapečka. Ano, nemýlíte se, pátá série se opravdu odehrává pět let po čtvrté (kdo si, stejně jako já, myslel, že nás scénáristé jen lakují, má smůlu) a předešlá léta se prolínají se současným dějem právě formou flashbacků.Všechny ženy si žijí své životy, pravidelně se scházejí na partičku pockeru. Susan se (kromě porodu) také rozešla s Mikem a našla si nového přítele; Lynette řeší neustálé problémy se svými pubertálními syny, Gabrielle se z krásné modelky změnila na maminu v domácnosti, která se stará o dvě nevychované dcery (jedna z nich je velmi podobná malému prasátku) a slepého manžela. Bree a Catherine spolupracují na vydání kuchařky, v níž se Bree chlubí nejen svými, ale i Catherininými výtvory a vydává je za své. Největší překvapení nás ale čeká u Eddie. Její osud totiž nebyl na konci čtvrté série nastíněn ani trochu, a proto nejednoho diváka zaskočí, že se Eddie Britt vrací do Wisteria Lane jako Eddie Williams spolu se svým manželem, který vypadá jako vhodný kandidát na cenu Maniak roku, tudíž s ním téměř jistě můžeme počítat do hlavní dějové zápletky. Má snad něco společného s ženou a dítětěm, které kdysi Mike a Susan srazili při jedné vyjížďce a zavinili tak jejich smrt?
První díl nové série byl rozhodně překvapením a těším se na další. Těšte se taky ;-)